Oddlužovací novela loni zavedla do insolvenčního zákona nové ustanovení, podle něhož může soud dlužníkovi při oddlužení plněním platebního kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty uložit, aby absolvoval bezplatné odborné sociální poradenství. Cílem bylo naučit dlužníky zacházet s finančními prostředky. Podle odborníků se jedná o mrtvou normu, která v praxi nefunguje a nevyužívá se.
Návrh na uložení povinnosti absolvovat odborné sociální poradenství v rozsahu maximálně 100 hodin musí vznést při oddlužení plněním platebního kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty insolvenční správce. „To má své opodstatnění – insolvenční správce s dlužníkem jedná, má přehled o příčinách jeho úpadku, charakteru jeho závazků i majetku. Je tak schopen erudovaně posoudit, zda by taková sociální služba mohla konkrétnímu dlužníkovi pomoci,“ uvádí Lucie Machálková z tiskového oddělení Ministerstva spravedlnosti.
Přitom právě skutečnost, že je soud při ukládání této povinnosti vázán návrhem insolvenčního správce může být podle soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem Tomáše Zadražila kamenem úrazu. „Soud o takovém návrhu rozhoduje v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, jemuž nepředchází soudní jednání, tedy aniž by měl možnost osobního kontaktu s dlužníkem,“ podotýká Zadražil.
Žižlavský: Nápady ze skleněné věže nefungují
„Pokud vím, před přijetím této normy nikdo nezkoumal názory odborníků na povinné poradenství, ani nepočítal s navýšením personálních a materiálních kapacit jejich poskytovatelů,“ komentuje nefunkčnost normy advokát Michal Žižlavský, předseda insolvenční sekce a člen představenstva ČAK. „Nápady ze skleněné věže prostě v reálném světě nefungují,“ dodává Žižlavský.
Poskytovatelé služeb dluhového poradenství nemají kapacity, ani finanční prostředky. „Pod tíhou současné situace ani není možné očekávat nápravu. Tohoto vzdělávání se tak nejspíše nedočkáme,“ říká šéf Insolvence 2008 Tomáš Valášek a dodává: „Dovedu si představit, že dlužník je povinen se vzdělávat. Nákladově a časově nejefektivnější formou je on-line vzdělávání společně s kvízy u každé části. Tutoriál by se vytvořil jednou, bylo by vidět, zda a jak se dlužník vzdělává. Zpětnou vazbou by byly výsledky v kvízu. Tímto bychom odstranili časovou náročnost a personální nedostatečnost z řešení off-line, včetně té finanční.“
Ministerstvo spravedlnosti příslušnými statistikami nedisponuje. Přesto z informací od místopředsedů insolvenčních soudů vyplývá, že poradenství bylo prozatím soudy uloženo pouze v jednotkách případů a v délce několika málo hodin, obvykle maximálně dvaceti.
„V důsledku malé četnosti ukládání pak také nelze v současné době zobecnit samotný průběh poskytování sociálního poradenství. Tedy jak často dlužník na poradenství dochází, jak dlouhé jsou schůzky a jak tyto schůzky probíhají,“ sdělila na dotaz České justice Lucie Machálková z ministerstva.
U Krajského soudu v Ústí nad Labem jsou podle Tomáše Zadražila evidovány pouhé čtyři případy, přičemž soud nemá další informace o průběhu plnění této povinnosti. Krajský soud v Praze prozatím neuložil poradenství ani v jediném případě.
Není jasné, jaké poradenství má být poskytováno
Hlavním problémem je podle soudců nedostatek informací o poskytovatelích služby v rámci republiky nebo jejich kapacitách, přičemž není ani jasné, co má být podle zákona obsahem tohoto poradenství. „Dlužník, jehož úpadek je řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, pravidelně nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl hradit náklady na dojíždění za poskytovatelem do vzdálenějších lokalit,“ upozorňuje soudce Zadražil.
Se soudcem Tomášem Jirmáskem z Krajského soudu v Praze je Zadražil zajedno v tom, že je k efektivnímu fungování potřeba celorepubliková databáze se snadným zjištěním aktuální kapacity poskytovatelů těchto poradenských služeb. Jirmásek také v rozhovoru pro Českou justici vyjádřil přesvědčení, že samotné zvyšování finanční gramotnosti dlužníků nepostačuje, problém zadluženosti lidí je nutno řešit mezioborově. „Dlužník, který neví, že nemá utrácet více, než si vydělá, je mýtus, stejně jako dlužník bez příjmů půjčující si na dovolenou u moře; možná jde o promile případů,“ upozornil Jirmásek.
Důvodem omezeného množství případů, v nichž je poradenství ukládáno, může být i to, že tento institut nemá přímou vazbu hlavní účel insolvenčního řízení, míní Zadražil. Těžko tak lze vyhodnocovat efekt poradenství v insolvenčním řízení, v rámci něhož je ukládáno, a zároveň „náprava“ dlužníka nebude mít vliv na míru uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů v probíhajícím řízení.
Oddlužovací novela a nárůst počtu podřízených pohledávek
Ačkoliv dluhové poradenství zatím tak docela nefunguje, řadu přínosů oddlužovací novela přinesla. Jedním z nich je podle Jirmáska úprava podřízených pohledávek, kdy již není možné, aby věřitelé na pokutách a úrocích z prodlení získali více než hodnotu jistiny přihlášené pohledávky. „To se týká především nebankovního sektoru,“ doplňuje Valášek.
Nepřiměřeně vysoké pohledávky a úroky z prodlení je nyní nutno přihlašovat jako podřízené. „Věřitelé si tyto pohledávky přihlašují spíše z účetních důvodů, protože se v praxi reálně neuspokojují. Myslím, že to má svou logiku, když dlužníci v oddlužení splatí jen malou část svých dluhů,“ uzavírá Žižlavský.
Veronika Hejná
