Žijeme ve věku kabelů: více než 95 % mezinárodního datového provozu je přenášeno gigantickými podmořskými kabely v hlubinách. Evropa však stále dělá příliš málo pro ochranu této životně důležité infrastruktury. Agresivní chování Číny a Ruska nás nyní nutí jednat, zamýšlí se německý bezpečnostní expert, spoluzakladatel Mnichovské konference o kybernetické bezpečnosti (MCSC), zodpovědný za program kybernetické bezpečnosti a energetické bezpečnosti Oliver Rolofs.
Podle obecného předpokladu digitální společnosti a světa práce jsou naše data v cloudu. To není tak docela pravda. Pravda je taková, že naše data leží a pohybují se v podmořských kabelech na dně oceánu – někdy až v hloubce 4000 metrů. Digitální věk je ve skutečnosti věkem kabelů. Náš způsob života, naše prosperita a naše bezpečnost jsou založeny na globální síti fyzických podmořských kabelů.
Nedávný incident na Shetlandách z konce října podle textu Olivera Rolofse, který napsal pro WirtschaftsKurier, ukazuje, do jaké míry jsou naše životy na těchto kabelech závislé.
„Tam byl přerušen podmořský kabel spojující ostrovy s britskou pevninou, což způsobilo výpadek telefonního a internetového spojení. Současně byl u pobřeží jižní Francie přerušen další podmořský kabel důležitý pro přenos dat. Zářijový únik plynu ze Severního proudu, který byl podle amerických a evropských úřadů s největší pravděpodobností aktem ruské sabotáže, také dramaticky ukazuje, jak zranitelné jsou podvodní infrastruktury a jak moc je na nich Evropa závislá,“ míní Rolofs.
Nový provoz po starých kabelech
Kromě rizika sabotáží a útoků se pro Evropu stala velkým a palčivým problémem otázka kontroly podmořských kabelů. Narůstající množství dat v kabelech podněcuje třetí země, zejména ty, které nejsou Západu nakloněny, ke špionáži nebo sabotáži. Stojíme před změnou paradigmatu v otázce, jak lze digitální suverenitu a strategickou autonomii, opakovaně propagovanou Bruselem, skutečně realizovat.
Vždyť datový provoz přes Atlantik se zdvojnásobuje každé dva roky, zatímco průměrné stáří evropských podmořských kabelových systémů je nyní 18 let. Kromě toho je pokládání a údržba podmořských kabelů stále nákladnější a do této důležité strategické oblasti se tlačí stále více mimoevropských hráčů. To vede k vytváření někdy nepřehledných kabelových konsorcií s různými vlastníky a specifickými zájmy, do nichž jsou zapojeny například i státní subjekty z Číny.
Evropská revoluce v roce 1988
Kdysi to byli Evropané, kdo řídil propojení světa. První zaoceánský kabel byl položen mezi Velkou Británií a Francií v roce 1850. První optický kabel, společný projekt tehdy částečně státních telekomunikačních společností AT&T, France Télécom a British Telecom, předznamenal v roce 1988 novou éru transatlantické komunikace.
V současné době existuje pouze několik evropských poskytovatelů, kteří pokládají vlastní kabely přes oceány. Jednou z nich je finská společnost Nokia, která opakovaně zvažuje, že se této činnosti zbaví. V důsledku toho rostou obavy, že Evropa trvale ztratí své kompetence – a přijde o suverenitu, varoval loni poslanec Evropského parlamentu za Zelené Reinhard Bütikofer.
Čína představuje jedno nebezpečí – Silicon Valley druhé
Evropě stále více hrozí, že se ocitne mezi dvěma frontami. Rusko a Čína stále agresivněji prosazují své mocensko-politické ambice a snaží se získat kontrolu nad datovými toky a komunikačními kanály. Indický institut pro studium míru a konfliktů a Asijské centrum v nizozemském Leidenu odhadují, že v letech 2025 až 2030 bude podíl Číny na celosvětových podmořských kabelech činit 20 %. Další výzvou je postavit se rostoucímu monopolu amerických technologických gigantů, jako jsou Google, Apple, Facebook, Amazon a Microsoft, a čínských konkurentů a prosadit svá vlastní výsostná práva. Soukromí provozovatelé již ovládají více než polovinu šířky pásma podmořských kabelů.
Evropa musí v této oblasti jednat, aby se vyhnula dalšímu zaostávání. EU musí rozšířit své vlastní kapacity a znovu sama položit více podmořských kabelů – a také nahradit zastaralé kabely, aby zmenšila své útočné plochy a stala se opět nezávislejší.
Zlepšení veřejných soutěží a vyloučení některých států, které představují bezpečnostní riziko, by bylo jedním ze způsobů, jak posílit tolik propagovanou digitální suverenitu a napravit domácí chyby. Dokud bude ve výběrových řízeních platit zásada nejlepší nabídky a neevropští, zčásti dokonce státem dotovaní poskytovatelé budou převyšovat důvěryhodná evropská bezpečnostní řešení, která se pak budou používat v oblasti kritické infrastruktury, zůstaneme zranitelní – a to nejen pod vodou.
„Zejména v oblasti kritické infrastruktury musíme opět myslet více evropsky a v zájmu vlastní ochrany bychom se měli spoléhat pouze na místní řešení a provozovatele. Stejně tak potřebujeme vojenskou odpověď: na rozdíl od studené války má NATO jen několik fregat určených k lovu ponorek – nemluvě o ponorkách, které by mohly provádět údržbu strategicky důležitých podmořských kabelů ve větších hloubkách. Čína a Rusko mezitím modernizovaly a specializovaly svá námořnictva pro takové námořní operace,“ napsal německý bezpečnostní expert.
NATO a jednotliví partneři jako Francie a Velká Británie nyní začali toto otevřené křídlo uzavírat. Nové velitelství sil NATO pro Atlantik se sídlem v Norfolku v americkém státě Virginie má začít lépe chránit dopravní a komunikační trasy mezi Severní Amerikou a Evropou. K tomu je však zapotřebí také nezbytný vozový park, který tuto bezpečnost zaručí. Začátkem může být oznámení britského námořnictva o stavbě lodi určené výhradně k ochraně podmořských kabelů. Jedna loď však sotva bude schopna pokrýt více než 400 podmořských kabelů, které jsou v provozu po celém světě, pokud se nepřipojí další partneři NATO, jako je Německo, zejména proto, že do roku 2025 se plánuje položení nejméně 45 dalších podmořských kabelů v oceánech.
Číslo s 21 nulami
Nejen podmořské kabely mají velký strategický význam pro budoucnost Evropy jako hospodářské velmoci. Produkujeme totiž stále více dat: Analytici předpovídají, že do roku 2025 vzroste globální objem dat na neuvěřitelných 175 zettabytů (to je 175 s 21 nulami). Současně roste celosvětová poptávka po energii v důsledku postupující digitalizace a stále větších datových center. Podle amerického Úřadu pro energetické informace (EIA) roste světová spotřeba energie v průměru až o dvě procenta ročně.
Energetická bezpečnost je v současné době také nejdůležitější hnací silou energetické transformace, protože země považují obnovitelné zdroje energie za řešení, jak se zbavit závislosti na ruském plynu. Pro budoucí přepravu elektřiny z obnovitelných zdrojů a vodíku potrubím je proto zapotřebí více podmořské infrastruktury.
„Ochrana těchto klíčových infrastruktur je stále naléhavější a vyžaduje novou bezpečnostní strategii pro Evropu, aby nebyla pod vodou bezbranná. Ohrožení a vysoká zranitelnost podvodních infrastruktur a jejich důležitá geostrategická role jsou zřejmé a jsou výrazem rostoucí globální rivality mezi východními a západními velmocemi. Evropa by zde neměla ustupovat do pozadí a konečně dospět v oblasti světové politiky. Válka budoucnosti bude také válkou o datové kabely a energetické přípojky na mořském dně. Poškození podmořských kabelů jistě není v současné napjaté světové situaci náhodné,“ uzavírá Oliver Rolofs.
(hrb)
