Pátek, 21. ledna, 2022

Bez ztráty „kytičky“. Antimonopolní úřad obhájil v poslední době hned několik rozhodnutí u správních soudů

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v posledních týdnech úspěšně obhájil řadu svých rozhodnutí z oblasti hospodářské soutěže i veřejných zakázek před správními soudy. Ekonomický deník se problematice hospodářské soutěže dlouhodobě věnuje. Proto s konkrétními odkazy na soudní rozhodnutí přinášíme výběr nejzajímavějších judikátů, které potvrzují a zpřesňují rozhodovací praxi antimonopolního úřadu.

Prvním je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 15. října o nehlášeném šetření antimonopolního úřadu.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) se týkalo legality neohlášeného místního šetření antimonopolního úřadu, které provedl u žalobce, Dopravní společnosti Ústeckého kraje.

NSS nesouhlasil se závěrem Krajského soudu v Brně, že úřad neměl pro provedení místního šetření dostatečné vstupní indicie. Krajský soud tyto indicie hodnotil nesprávně, „zejména když zpochybnil důležitost podnětu podaného konkurentem“.

NSS k tomu uvedl, že podněty podávají typicky jednotliví konkurenti na trhu, kteří jimi nesledují v prvé řadě veřejný zájem na tržním prostředí, nýbrž více či méně vlastní ekonomické zájmy. Z toho však „nelze automaticky dovozovat, že by obsah takového podnětu nemohl být relevantní a věrohodný“.

Na druhou stranu je důležité poukázat na fakt, že NSS poznamenal, že úřední záznam o zjištěných skutečnostech by měl obsahovat více úvah úřadu, které byly následně součástí vyjádření k žalobě.

V oblasti veřejných zakázek bylo vydáno větší množství rozsudků, v nichž mimo jiné Krajský soud v Brně potvrdil sérii pokut uložených Generálnímu finančnímu ředitelství za neoprávněné využití jednacího řízení bez uveřejnění.

Pro rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jsou pak důležité následující judikáty:

Rozhodnutí Krajského soudu v Brně z 19. října, které se týká planých nadějí některých stěžovatelů poté, co úřad vyslyší některé jejich argumenty, ale oni sami udělali v zadávacím řízení neakceptovatelné chyby.

Soud totiž zamítl žalobu dodavatele FLAME Systém s.r.o., jehož návrh byl úřadem zamítnut. Soud uvedl, že pokud se zadavatel rozhodne postupem podle § 46 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek (dále jen ZZVZ) odstraňovat pochybnosti určitého druhu, může to v účastníkovi zadávacího řízení založit pouze legitimní očekávání, že budou tímto postupem odstraňovány všechny pochybnosti téhož druhu. V daném případě však byly postupem podle § 46 ZZVZ odstraněny pochybnosti o výrobci zařízení, názvu zařízení, označení a druhu licence, kdežto k vyloučení žalobce došlo na základě absence harmonogramu a seznamu členů realizačního týmu. „Jedná se sice v obou případech o určité vady nabídky, nicméně kvalitativně zcela rozdílné“ konstatoval soud.

Sektorových zakázek se pak týká rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze 7. října.

Soud zamítl žalobu společnosti DPOV proti rozhodnutí antimonopolního úřadu. Konkretizoval, že relevantní činnosti dle § 153 ZZVZ jsou vymezeny různě široce, přičemž tam, kde zákon hovoří o činnostech „souvisejících“ s poskytováním či provozováním dopravní sítě, jde o vymezení široké, zahrnující nikoliv jen samotný provoz dopravní sítě, ale i všechny činnosti související (v předmětném případě se jednalo o nákup materiálu pro modernizaci kolejových vozidel). Soud rovněž zdůraznil, že výklad, podle kterého by byla přidružená osoba oprávněna dodávky, služby nebo stavební práce poptávané v souvislosti s plněním sektorové in-house zakázky poptávat mimo režim ZZVZ, by zcela jednoznačně vedl k jeho obcházení.

Rozhodnutí NSS z 21. října pak řeší postavení zadavatele, který se nesmí chovat jen jako „autoritativní“ orgán.

V rozsudku týkajícím se rozhodnutí antimonopolního úřadu o vyřizování námitek ze strany Dopravního podniku města Olomouce zrušil NSS předcházející rozhodnutí Krajského soud v Brně a postavil se za závěry ÚOHS.

„Námitkami a rozhodnutím o nich se skutečně vede určitý dialog mezi zadavatelem a dotčenými subjekty, které nevnímají jeho postup jako zákonný. Zadavatel zde není v roli autoritativního orgánu vydávajícího závazné rozhodnutí o právech či povinnostech, ale vypořádáním námitek vysvětluje a obhajuje svůj postup, čímž může předejít dalším řízením. Rozhodnutí zadavatele o námitkách, ač je svou povahou určitým stanoviskem zadavatele k námitkám, má vést i v případě, že jsou námitky nedůvodné, k odstranění pochybností o jeho postupu při zadávání veřejné zakázky. Obsahují-li námitky konkrétní argumentaci, je podrobným a srozumitelným rozhodnutím konkrétní odpověď na veškeré uplatněné argumenty,“ vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

(nik)

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter