Česko může začít ztrácet výrobu i pracovní místa. Nová hospodářská strategie vlády Andreje Babiše sice slibuje rozvoj AI a digitalizace, podle viceprezidentky Svazu průmyslu a dopravy Mileny Jabůrkové ale přehlíží klíčové obory, jako je ocelářství, farmacie nebo výroba čipů. Neřeší ani to, že pravidla pro firmy vznikají hlavně v Bruselu. „Bez Evropy to v byznysu nepůjde,“ upozorňuje.
Stát chce víc podpořit firmy, zjednodušit pravidla a investovat do energetiky, dopravy i vzdělávání, aby ekonomika víc rostla. Jak hodnotíte novou hospodářskou strategii vlády?
Hodnotím ji pozitivně, protože vláda přišla připravená. Karel Havlíček je v tomto ohledu tahoun. Strategie je ucelená, obsahuje konkrétní opatření, závazné termíny a odpovědnosti, které chyběly u předchozích strategií. Identifikuje problémy – že máme nízkou přidanou hodnotu, vyčerpaný model levné pracovní síly, vysoké ceny energie a nedostatečné investice do inovací. Klade silný důraz na investice, snižování cen energie, výzkum a vývoj a závazek ke snižování byrokracie. Zmiňuje kvantové technologie. Mají i konkrétní cíl – 20 komerčně uplatnitelných aplikací v kvantových technologiích do roku 2030 a odkazuje se na kvantovou kryptografii, což je důležité pro státní správu. Ale je tam několik mezer, které je potřeba ošetřit, aby tyto skvělé ambice vůbec šlo naplnit.
Co naopak v plánech vlády chybí?
Chybí zaměření na průmysl, který tvoří třetinu HDP a je klíčový pro export a zaměstnanost. Strategie je obecná, neidentifikuje konkrétní odvětví, na která by se měla zaměřit. Chybí ucelené pojetí digitální ekonomiky jako motoru hospodářského růstu.
Bez toho, abychom se zaměřili na konkrétní odvětví, která chceme podporovat – ať už z hlediska odolnosti, například ocelářství v kontextu geopolitické situace, nebo z hlediska konkurenceschopnosti – například farmaceutický průmysl nebo čipy – je těžké vyslat jasný signál investorům. V tomto ohledu je strategie spíše obecná.
Za velké riziko považuji také to, že vláda chce snižovat byrokratickou zátěž, chce přijmout antibyrokratický zákon, ale v hospodářské strategii nemá nic o evropské dimenzi. Když si přitom vezmeme, že české zákony jsou ze 75 až 80 % generovány tím, co se děje v Evropské unii, tak to má na naše hospodářství zásadní vliv.
A právě proto mi ve strategii velmi chybí aktivní role Český republiky v rámci Evropské unie, zapojení Česka do formování digitálního prostředí, jako to dělají Nizozemci, Francouzi nebo Dánové. A jako jsme s tím začali i my za ministra Lukáše Vlčka a za Honzy Kavalírka a dosáhli jsme velkých úspěchů. Příkladem je AI omnibus, kde Česko výrazně zasáhlo do legislativního procesu.
Omnibus má ubrat firmám papírování. Na co dalšího bychom se měli v evropské legislativě zaměřit?
Valí se na nás další obrovský balík nových předpisů. Nedávno byl schválený Industrial Accelerator Act, chystá se Technological Sovereignty Package, Cloud Act, AI Development Act, Chips Act, Quantum Act, Network Act a další. Tuto legislativu musíme velmi tvrdě připomínkovat a ovlivňovat. Bez toho žádné dobré hospodářské prostředí nevznikne, protože tato regulace má zásadní vliv na to, co se v Česku děje.
Co z toho, co jste tu vyjmenovala, považujete za největší problém pro české firmy?
Největším problémem je legislativa a byrokracie. Firmy musí zvládat složité compliance (soulad, dodržování – pozn. red.) s GDPR a dalšími předpisy. Například některé startupy se zdráhají vyvíjet systémy AI, protože jsou zatíženy regulatorními požadavky. Zásadní proto je reformovat prostředí tak, aby jedno povolení platilo všude a neexistovalo padesát různých compliance.
Jak si podle vás aktuálně stojí odvětví digitálních služeb v Česku? A kam ho může vládní strategie posunout?
Adopce digitálních služeb je v Česku poměrně nízká. V některých věcech nás sice strategie posunout může, ale neposuneme se bez toho, aby byla v pořádku ochrana autorských práv, aby byla legislativa jasná.
Česká republika například vede projekt vývoje umělé inteligence OpenLLM, vede ho profesor Jan Hajič. Přestože má se svým týmem k dispozici spoustu financí, je tam kolem 10 partnerů z 10 členských států, kolem 27 subjektů, ale nejsou schopní kvůli copyrightu a legislativní nejasnosti, kvůli tomu, že snadno překročí práh rizikové computingu, s tím projektem pohnout dál.
Mohlo by vás zajímat
Nejdůležitější prostě je odstranit přebytečnou byrokracii, pak se můžeme bavit o dalších věcech, jako je například důraz na jednotný evropský trh a kapitálový trh. To jsou zásadní věci, které by Evropa měla víc řešit, protože bez nich se její pozice oslabuje.
Jak velkou šanci má Česko skutečně ovlivnit pravidla, která vznikají na úrovni EU? Třeba u balíčku zákonů pro digitální prostředí omnibus se sice podařilo prosadit základní myšlenku, ale hned na začátku z návrhu vypadly některé změny, například mírnější pravidla pro ochranu osobních údajů.
Omnibus ukázal, že to částečně jde. Nicméně v dalších jednáních se často ustupuje od původních požadavků. Ale rozhodně to není prohraná bitva.
Vraťme se k hospodářské strategii. Myslíte si, že jsou cíle, které si v ní vláda stanovila, reálné? Teď mám na mysli například zdvojnásobení počtu AI specialistů do roku 2030?
Cíl je ambiciózní. Univerzity sice produkují kvalitní absolventy, ale část z nich odchází do zahraničí. Ambice stát se pátou zemí v EU v adopci AI je skvělá, ale musí se brát v úvahu vnější prostředí – bez spolupráce na evropské úrovni to nepůjde.
Na druhou stranu strategie odkládá některé dříve stanovené termíny. Například když před Vánoci 2024 sněmovna projednávala odklad účinnosti zákona o právu na digitální služby o dva roky na rok 2027, tak tehdejší opozice, nyní vláda, chtěla odklad napadnout u Ústavního soudu. Ale teď v hospodářské strategii čteme: termín digitalizace agend státní správy 2029, provedení zákona o právu na digitální služby 2029. To přece fakticky znamená odklad o další dva roky, nebo se mýlím?
Nemýlíte, ale já to až tak kriticky nevidím. Je potřeba stanovit ne nějaký, ale skutečně reálný termín. Zákon o právu na digitální služby byl hodně ambiciózní, hodně toho změnil a tlačí státní správu do digitalizace. Už ale neřeší, zda to má vždy smysl. Stát podle něj musí do digitální podoby převést i celou řadu agend, které nikdo nevyužívá. Probíhá okolo toho i debata, jak nákladné to bude, a jestli se to vyplatí. Jinými slovy, je potřeba vyřešit, zda digitalizace dává vždy smysl.
Může hospodářská strategie podle vás skutečně zlepšit inovace a podpořit rozvoj umělé inteligence v Česku?
Nevím. Spoustu věcí v ní oceňuji, ale na druhou stranu nejsme tvůrci legislativy, jen influenceři. Směřování strategie je hlavně národní, ale obchodně je zásadní, abychom byli v Evropě aktivní a měli vliv. Bez Evropy to v byznysu nepůjde.
