Evropský parlament přijal k balíčku o dekarbonizaci zemního plynu Cíl 35 miliard kubíků biometanu. Evropská bioplynová asociace (EBA) uvítala, že do nařízení byl zahrnut povinný cíl pro biometan do roku 2030. Stojí to v jejím prohlášení. Biometan by měl nahradit téměř čtvrtinu ruského plynu.
Minulý týden výbor pro průmysl, výzkum a energetiku europarlamentu přijal postoj ke dvěma zákonům, nařízení a směrnici, které mají usnadnit přístup k síti obnovitelným a nízkouhlíkovým plynům, jako je biometan a vodík.
Ve svých pozměňovacích návrzích k nařízení, v souladu s cíli REpowerEU, poslanci říkají, že do konce roku 2030 by členské státy měly společně zajistit nejméně 35 miliard kubických metrů udržitelného biometanu. To by se vyrábělo a vstřikovalo do soustavy zemního plynu ročně s cílem nahradit 20 procent ruského dovozu zemního plynu udržitelnou, levnější a místně vyráběnou alternativou.
„Pokud orgány EU dají tomuto návrhu zelenou, cíl 35 miliard metrů krychlových biometanu konečně zakotví v závazných právních předpisech ambice plánu REPowerEU,“ uvedla Giulia Cancian, generální tajemnice EBA.
„Na základě rozumného a solidního odhadu dostupnosti udržitelných surovin by dosažení 35 miliard m3 biometanu v EU do roku 2030 významně přispělo k bezpečnosti dodávek tím, že by nahradilo 20 % objemu zemního plynu dováženého z Ruska před válkou na Ukrajině,“ doplnila.
Balíček z europarlamentu zohledňuje akční plán pro biometan a obsahuje požadavek, aby členské státy vypracovaly národní strategie pro biometan a zajistily regionální mapování oblastí s nejvyšším výrobním potenciálem. Toto mapování by mělo být podkladem pro národní strategie a plánování sítí prováděné provozovateli sítí. Národní strategie pro biometan by měly poskytnout dlouhodobou perspektivu pro odvětví biometanu a vodítko pro investory.
Evropská bioplynová asociace (EBA) rovněž uvítala přijetí celoevropských pravidel usnadňujících zrychlený a strmý růst integrace biometanu do plynárenské sítě po roce 2025. Ačkoli je přístup k plynárenské síti pro nákladově efektivní dodávky biometanu spotřebitelům nezbytný, představuje v současné době pro realizátory projektů výzvu. Zpráva Evropského parlamentu vylepšuje návrh Komise týkající se práva na vtláčení tím, že mimo jiné stanoví lhůty pro dodání připojení k síti, o které vývojáři projektů žádají.
EBA však lituje, že nebyla nalezena shoda ohledně ustanovení, která by řešila náklady na přístup k síti pro vývojáře projektů. Zásada sdílení nákladů s provozovateli plynárenských sítí by snížila investiční náklady výrobců biometanu. Regulační orgány mohou mít pravomoc přizpůsobit tuto zásadu vnitrostátním podmínkám a zároveň sledovat její účinnost a omezený dopad na sazby.
Poptávka je velká, tempo pomalé
Zatímco v České republice se bioplyn využívá ve většině případů k výrobě elektřiny a tepla, řada zemí západní Evropy ho ve velkém množství čistí na kvalitu zemního plynu, takzvaný biometan. První projekty tohoto typu se začaly objevovat i v České republice. Rozvoji produkce biometanu přitom fandí i Evropská unie, která v něm vidí lokální udržitelný zdroj energie.
V tuzemském prostředí se bioplyn již delší dobu využívá k výrobě elektrické energie a tepla. Podle odborníků však toto médium může výrazně přispět i k „ozelenění“ plynárenství a dopravy. Současné technologie totiž umožňují bioplyn čistit na kvalitu zemního plynu. Takto vzniklý biometan, nebo bioCNG, jak se biometan často označuje, je pak možné vtláčet do plynárenské sítě nebo využít jako palivo pro osobní a hromadnou dopravu.
Zatímco v České republice je zavádění těchto řešení na úplném začátku, v jiných evropských zemích roste jejich počet velmi rychle. Podle statistik asociace Gas Infrastructure Europe se aktuálně nejvíce biometanových stanic nachází ve Francii. Za prvních deset měsíců loňského roku jich tam přibylo přes 120 – nejvíce ze všech evropských zemí. Dalšími zeměmi, kde počty biometanových stanic v posledních letech rostly nejrychleji, jsou pak Dánsko a Itálie.
Takzvaně o „parník“ jsou dál i v Německu, přestože poptávka je výrazně větší. V letošním roce by mělo být u našich západních sousedů k síti připojeno až 120 nových bioplynových stanic, ale po vyloučení kapacity těch, které budou odstaveny, bude čistý objem nových instalací činit přibližně 65 MW rozdělených mezi 100 zařízení.
Očekává se, že bioplynové stanice v celém Německu letos vyrobí 33,56 TWh elektřiny a dodají tolik tepla, že to pokryje poptávku 1,5 milionu domácností. Tím se vyrovná přibližně 21,2 milionu tun emisí uhlíku.
V loňském roce se počet bioplynových stanic v celém Německu zvýšil o 138 na 9 770 a instalovaný výkon vzrostl o 194 MW na 5 860 MW. Hrubá výroba elektřiny z bioplynu činila přibližně 33,47 TWh.
Mezi spolkovými zeměmi vede Dolní Sasko s 1 451 MW, následované Bavorskem s 1 362 MW.
Prezident oborového sdružení Biogas e.V Horst Seide označil vývoj v tomto odvětví za „nevelký“. Současná čísla ukazují značnou nejistotu v odvětví, neboť kvůli právním požadavkům a politické nejistotě jsou investoři méně ochotni do odvětví investovat. K využití potenciálu bioplynu je nyní nutný jasný závazek politiků a spolehlivé perspektivy, které přesahují rok 2024, dodal Seide.
Horst Seide vyzval k okamžitému odstranění omezení v zákoně o obnovitelných zdrojích energie (EEG). Podle jeho slov, pokud budou tyto překážky odstraněny, bude moci bioplynové odvětví významně přispět k zásobování země elektřinou, teplem a palivy.
Nová stanice se staví 3 až 4 roky
„Biometan je obnovitelný zdroj, který můžeme použít a rozvíjet okamžitě. Je nezávislý na počasí a dovozu surovin, protože je vyráběn z lokálních zdrojů bioodpadů a biomasy. V Česku je bioplyn produkován na více než 550 zařízeních s celkovou produkcí energie v bioplynu bezmála 7 TWh, které představují 8 % z české spotřeby zemního plynu, což je čtvrtý nejvyšší podíl v EU a současně tvoří 6,8 % celkové produkce bioplynu v EU. Rozvojem sektoru, a především přestavbou současných bioplynových stanic na čištění plynu na biometan můžeme dosáhnout potenciálu výroby biometanu 20 TWh v roce 2030. To představuje 20 % spotřeby zemního plynu, kterou jsme měli v roce 2021, nebo pokrytí celé spotřeby BioCNG v dopravě. Bioplyn, biometan a syngas (metan vyrobený z koncentrovaného CO2 v bioplynu za pomoci biologických procesů s přídavkem vodíku) mohou tvořit 40 až 50 % spotřeby plynu v ČR v roce 2030. To jsou čísla, pro která má smysl již něco udělat,” uvedl před časem předseda asociace CZ Biom Jan Habart.
Podle vedoucího biometanové sekce CZ Biom Martina Schwarcze se český bioplynový a biometanový sektor se setkává s podobnými překážkami jako Německo, a to už ve svém zárodku.
Od doby, kdy byla v České republice uvedena do provozu první biometanová stanice v moravském Rapotíně, se legislativa a povolovací procesy staly složitějšími.
Společnost EFG vyrábí v obci Rapotín biometan čili zemní plyn z biologicky rozložitelných odpadů. Jedná se o první projekt tohoto druhu v České republice, při němž je biometan dodáván přímo do plynové distribuční sítě. Zařízení proměňuje biologický odpad na energie a palivo, které může využít každá domácnost.
Martin Schwarz podotkl, že v současnosti trvá v České republice stavba nové biometanové stanice mezi 3 až 4 roky, konverze bioplynové stanice na výrobu biometanu 2 až 3 roky.
To je bohužel neslučitelné s plněním závazků České republiky především v oblasti dopravy a s ohledem na cíl Evropské unie výroby 35 milionů metrů krychlových biometanu v roce 2030, přičemž současná výroba lehce přesahuje 3 miliony kubíků biometanu.
Podle Schwarze je přitom nyní poptávka po biometanu, obzláště v zahraničí, tak vysoká, že se stavba biometanové stanice vyplatí i bez významnější státní podpory.
„Velkou tradici ve využívání biometanu mají například ve Švédsku nebo Švýcarsku, druhé největší množství výroben najdeme v Německu,“ připomněl na jaře místopředseda představenstva České bioplynové asociace Jan Matějka.
Podle něj situaci v jednotlivých zemích ovlivňuje především dotační politika. Tato skutečnost tak ve finále promlouvá i do současného stavu v České republice.
„Do roku 2015 se v tuzemsku vystavěly stovky bioplynových stanic, které bioplyn využívaly k produkci elektrické energie a tepla, což bylo podpořeno provozní podporou. Ta však není zavedena na výrobu biometanu, což tvoří ekonomickou bariéru pro vznik takových projektů,“ doplnil Matějku Petr Novotný z Institutu cirkulární ekonomiky s tím, že situace se začíná pomalu měnit.
(nik)
