Vládní koalice chce změnit jednací řád Poslanecké sněmovny a omezit nekonečné projevy poslanců, které v minulém volebním období sama využívala na maximum. Nová pravidla krátí řečnický čas řadových poslanců, ale členů vlády se nedotknou. Návrh předložili poslanci hnutí ANO, SPD a Motoristé. Překvapivě se pod něj ale podepsal i Marek Benda z ODS.
Změna jednacího řádu má být odpovědí na léta trvající parlamentní obstrukce, nekonečné noční schůze a mnohahodinové projevy, které opakovaně paralyzovaly práci sněmovny. Poslanci vládní koalice tvrdí, že chce vrátit zákonodárnému procesu elementární funkčnost. Kritici ale upozorňují na zjevný paradox: koalice nyní omezuje nástroje, které sama ještě nedávno používala jako opozice. Zároveň si nechává otevřená vrátka.
Konec maratonů. Ale jen pro poslance
Navrhovaná úprava zkracuje řečnické lhůty a omezuje počet vystoupení poslanců v rozpravě. První vystoupení poslance pověřeného přednést stanovisko zpravodaje nebo poslaneckého klubu k projednávané věci limituje na 30 minut. Stejně dlouhý řečnický čas vymezuje i předsedům politických stran a hnutí a místopředsedům dolní komory. Ostatním poslancům vymezuje minimálně deset minut. Přesnou délku jejich vystoupení může ještě dále upravit sněmovna. Nesmí ji ale zkrátit na méně než uvedených deset minut.
Cílem je zabránit obstrukcím založeným na nekonečném řečnění, které se v posledních letech stalo běžnou parlamentní taktikou. Navrhují ho přitom ti, kteří sami prosluli mnohahodinovými projevy. Mezi překladateli je jméno předsedy hnutí ANO Andreje Babiše i předsedy SPD Tomia Okamury. Druhý jmenovaný přitom drží rekord v délce projevu. Okamura loni mluvil v kuse skoro jedenáct hodin.
Paradoxem přitom je, že se podle předloženého návrhu omezení délky projevu nevztahuje na prezidenta republiky, předsedu sněmovny a především na členy vlády. Ti mohou vystupovat bez časového limitu i nadále.
Mohlo by vás zajímat
Podle politologa Lukáše Jelínka je základní logika návrhu jasná. „Chod sněmovny se má upravovat tak, aby neznemožňoval vládě vládnutí,“ říká.
Zároveň ale platí, že právě tím se vytváří nerovnost mezi vládou a opozicí. Zatímco opozice je svázána limity, vláda nikoliv.
Marek Benda: pragmatik, či zrádce?
Jedním z největších překvapení je podpis Marka Bendy (ODS), dlouholetého poslance a pamětníka parlamentních bitev, pod návrhem, který vzešel z dílny ANO, SPD a Motoristů. „Nechci absolvovat další volební období se sedmi, desetihodinovými monology opozičních poslanců,“ prohlásil Benda už před volbami. Úpravu jednacího řádu sněmovny přitom už tehdy vytknul jako jeden z hlavních úkolů zákonodárců pro nové volební období bez ohledu na vítěze voleb.
Své připojení k nynějšímu návrhu ANO, SPD a Motoristů označuje za pragmatický krok. „Text není můj, je vládní koalice. Já jsem pouze bojoval, ať tam nejsou úplné excesy,“ řekl Ekonomickému deníku.
Uvedení výslovné výjimky pro členy vlády pokládá za zbytečné. Jejich právo hovořit na plénu sněmovny totiž vychází přímo z Ústavy ČR. Ta v článku 38 výslovně stanoví: „Člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.“ Délku takového vystoupení ovšem Ústava nijak neurčuje.
U předsedy Sněmovny pak Benda připouští politickou dohodu. „Vládní koalice na tom trvala, neb si myslím, že SPD ještě nepochopila svoji roli,“ uvedl.
Politická kultura se do zákona nenapíše
Avšak i přes svůj podpis pod návrhem změny jednacího řádu sněmovny, Benda pochybuje o tom, že by vyřešila hlubší problém klesající parlamentní kultury. „Osobně si nemyslím, že by jednací řády měly zásadní vliv na politickou kulturu. To určuje schopnost jednotlivých aktérů chovat se kulturně,“ říká.
Zároveň slibuje konstruktivnější přístup nové opozice, než jaký razili poslanci hnutí ANO a SPD, když sami seděli v opozičních lavicích.
Politolog Jelínek je v hodnocení ostřejší a připomíná, že ke změně dochází v reakci na extrémní praxi posledních let. „Je to novinka daná tím, jak se zostřuje politická atmosféra a metody politického zápasu,“ upozorňuje a dodává: „Hnutí ANO a SPD s Motoristé se bojí, aby sněmovna nebyla paralyzovaná stejně, jako oni ji paralyzovaly předchozí čtyři roky.“
Právě obstrukce nynějších vládních poslanců v minulém volebním období podle Jelínka paralyzovaly nejen přijetí mnohých zákonů, ale i rozvoj České republiky. Překročily tak únosnou mez. „V takové situaci omezení dává smysl,“ míní politolog.
Stejná snaha se ostatně ve sněmovně objevila i v minulém volebním období. Tehdy s iniciativou na zavedení limitů poslaneckých projevů přišla čtveřice poslankyň STAN, TOP 09, KDU-ČSL a Pirátů. Poslanci hnutí ANO ale tehdy jednací řád měnit nechtěli. Dostatečnou podporu návrh nenašel ani v řadách tehdy vládní ODS.
Podle zahraničních vzorů – jenže kterých?
Česko by ale ani zdaleka nebylo jedinou zemí Evropské unie, která omezení na vystoupení poslanců uvalí. Parlamentní diskusi nějakým způsobem reguluje 16 zemí Evropské unie a také Velká Británie, ukázala srovnávací studie zpracovaná Parlamentním institutem.
Avšak přístupy k omezení se mezi zeměmi různí. Například v německém Spolkovém sněmu nesmí jeden zákonodárce hovořit déle než 15 minut. Do délky vystoupení může nadto zasáhnout ještě takzvaná Rada starších. Čas pro vystoupení přiděluje na základě síly jednotlivých klubů. Nejsilnější klub tak získá nejvíce času na prezentaci svých názorů.
Zcela odlišný přístup nastavila Francie. Tamní konference předsedů rozděluje čas na rozpravu tak, že jeho větší podíl (60 %) musí připadnout opozičním klubům, mezi které se následně rozděluje proporčně podle jejich velikosti. Zvláštní časové limity pak připadají předsedům klubů. Ti mají právo na vystoupení až do 60 minut.
Závěry studie pak straní spíše francouzskému modelu a jemu podobným. „V parlamentních systémech lze vysledovat, že diskuse vedená poslanci je diskusí ‚primární‘ a vláda má spíše povinnost prezentovat či informovat parlament,“ píše se ve studii.
Jak by měla vypadat správný systém limitů jednání v Česku, by bylo nyní dobré prodiskutovat s odborníky. Co ale Jelínek oceňuje na nyní narychlo předloženém návrhu, je zapojení poslance z čerstvě opoziční ODS. Považuje ho za státnické gesto. „Jde o velmi vstřícné politické gesto, které by měla současná vláda ocenit,“ zdůrazňuje politolog.
Ochrana vládnutí
Politologové se dlouhodobě shodují v tom, že vláda má právo ve sněmovně prezentovat a obhajovat své návrhy a měla by dostat prostor, aby je poslancům dostatečně vysvětlila. Jedním z hlavních legislativních úkolů ministrů je také konstruktivně vyvracet mýty a nedorozumění, která mezi poslanci a senátory často panují.
Avšak novými pravidly chrání vláda především sebe. Zatímco opozice přijde o jeden z mála účinných nástrojů, vláda zůstává mimo dosah omezení. A pravidla, která dlouhá léta vyhovovala obstruující opozici, dnes mění ti, kteří sami dobře znají sílu obstrukcí.
