Drahé povolenky vyřadí z provozu mnoho evropských uhelných elektráren už během nejbližších tří let. Mnohé země chtějí místo nich postavit náhradní zdroje, třeba plynové a paroplynové elektrárny, ale ty budou k dispozici až v roce 2030 nebo později. V příštích letech proto mohou přibývat mimořádné stavy v síti, kdy výroba elektřiny nepokryje poptávku a cena energie poroste do extrémních hodnot.
Evropské sdružení provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E zveřejnilo tradiční každoroční hodnocení zdrojové přiměřenosti. Problém zde má nevinně znějící zkratku LOLE; jedná se o počet hodin v roce, kdy dle odhadu energetických expertů dostupné výrobní zdroje nezvládnou pokrýt celou spotřebu elektřiny. Nejvíc potíží čekají autoři zprávy v roce 2028 a Česká republika vyšla z hodnocení jako jedna ze zemí nejvíc ohrožených nedostatkem spolehlivého elektrárenského výkonu.
Podle analýzy ENTSO-E bude ve zmíněném roce v Česku až 20 hodin, kdy nebude možné možné pokrýt celou spotřebu (hlavně v zimním období). Hůře je na tom jen ostrovní část Dánska, kde energetici ukazatel LOLE odhadli na 21 hodin. Německo, Lucembursko a pevninská část Dánska jsou na tom jen o málo lépe – nedostatek elektřiny zde v roce 2028 hrozí po dobu necelých 19 hodin. Naopak žádné potíže energetici neočekávají v Portugalsku, Irsku, Švýcarsku či v jihovýchodní Evropě.
Uhlí skončí dřív, než budou nové zdroje
V čem je problém? Autoři Evropského hodnocení zdrojové přiměřenosti (ERAA) očekávají, že velká část uhelných a starších plynových elektráren bude odstavena kvůli růstu výroby obnovitelných zdrojů energie a drahým povolenkám. Moderní paroplynové elektrárny a plynové zdroje s rychlým startem, jejichž výstavbu chce řada zemí včetně Česka a Německa podpořit, se na trhu objeví většinou až mezi lety 2030 a 2035. V těchto letech už počet problémových hodin opět klesne.
Ukazatel LOLE v roce 2028
Uhelné elektrárny nebo i starší plynové elektrárny nedokážou rychle reagovat na výkyvy výkonu větrných a solárních elektráren. Jejich ekonomické výsledky se s každým rokem zhoršují a vzniká tím riziko, že je provozovatelé odstaví z provozu příliš brzy. „Pokles kapacity fosilních zdrojů v systému může být do roku 2030 strmější, než se očekává. Mělo by být monitorováno vyřazování stávajících elektráren z provozu, aby se zajistilo, že nepřekročí předpokládané úrovně,“ uvedli autoři analýzy ERAA.
Jak je na tom Česko?
V části analýzy věnované jednotlivým zemím je Česká republika zmiňována jako typický příklad země, kde se může odstavení starých fosilních zdrojů minout se spuštěním moderních zdrojů do provozu. Zatímco uhelné bloky mohou bez zásahu státu skončit už v letech 2026 až 2028, výraznější přírůstek nového výkonu plynových a paroplynových zdrojů lze očekávat až okolo roku 2030, nebo později.
„To naznačuje, že je třeba přijmout příslušná opatření – tržní i netržní – k udržení minimální požadované stávající kapacity v pohotovostním režimu, aby byla zachována rovnováha mezi nabídkou a poptávkou v rámci sítě alespoň do roku 2030, kdy se očekává, že budou k dispozici nové plynové zdroje,“ zní doporučení asociace ENTSO-E pro Českou republiku.
Mohlo by vás zajímat
Zdrojem pro analýzu ERAA jsou data od provozovatelů sítí v členských zemích EU. Například český ČEPS svou poslední analýzu zdrojové přiměřenosti přestavil loni na podzim. Doporučil posílit českou energetiku o řiditelné zdroje v rozsahu 1600 až 1900 megawattů. Zmínil zde také očekávaný rychlý odklon od spalování uhlí; již v roce 2026 se Česká republika zřejmě stane čistým dovozcem elektřiny.
