Pět let po zmanipulovaných volbách se represe v Bělorusku stupňují. Vůdkyně tamní opozice Svjatlana Cichanouská vyzvala evropské politiky, aby přešli od slov k činům. Požaduje přísnější sankce, zjednodušení víz pro disidenty a přímou finanční podporu exilových médií. Klíčovým požadavkem je příprava ekonomického plánu pro budoucí demokratické Bělorusko. O poměrech ve své vlasti i možné pomoci Unie hovořila s EU Perspectives.
Evropský parlament tento týden přijal rezoluci i podpoře Běloruska. Cichanouská při té příležitosti vystoupila na jeho plénu ve Štrasburku.
Jak důležitá je rezoluce Evropského parlamentu pro běloruské demokratické hnutí – symbolicky i prakticky?
Usnesení je velmi důležité – jako politický signál, tak jako morální gesto. Bělorusům žijícím v zemi i v exilu dává Evropský parlament najevo, že nadále stojí při nás a uznává náš boj. Nejde jen o slova na papíře. Jde o to ukázat, že demokratický svět na nás nezapomněl ani pět let po zmanipulovaných volbách v roce 2020.
Symbolicky potvrzuje, že Lukašenkova vláda není legitimní. Připomíná světu, že náš boj za svobodu neskončil. Je to projev úcty k odvaze našeho lidu, zejména těch, kteří jsou ve vězení, mučeni nebo nuceni mlčet. V praxi taková rezoluce pomáhá udržet Bělorusko v centru pozornosti a může vést k reálným krokům. Vyzývá vlády, aby prostřednictvím sankcí a izolace udržovaly tlak na Lukašenkův režim a podporovaly běloruskou občanskou společnost.
Kromě symboliky ale potřebujeme i praktické kroky. Každá rezoluce by měla vést ke konkrétním činům – přísnějším sankcím, většímu tlaku na režim a větší pomoci těm, kteří se mu brání. Doufáme také, že rezoluce dá zemím EU nový impuls k přijetí silnějších opatření. K podpoře běloruských médií a nevládních organizací v exilu a k aktivnější spolupráci s demokratickými institucemi, které jsme vybudovali.
Jen nové formy represe
Jaké jsou pět let po zmanipulovaných volbách nejhorší formy represe, které Lukašenkův režim dál používá proti běloruským občanům?
Represe v Bělorusku se zintenzivnily. Už se netýkají jen politických aktivistů, ale všech. Dnes mohou úřady v Bělorusku zatknout kohokoli za komentář na Facebooku, za vystavení bílo-červeno-bílé nálepky nebo dokonce za pouhé čtení nezávislých médií. Režim označil tisíce lidí za „extremisty“. Tato nálepka znamená, že ztratí zaměstnání, jsou zadrženi a mučeni.
Máme přes 1 300 politických vězňů, které oficiálně uznávají mezinárodní lidskoprávní organizace. Skutečný počet však může být mnohem vyšší. Někteří odhadují, že úřady zadržely až 10 000 lidí z politických důvodů. Úřady je drží po celé měsíce v úplné izolaci – bez kontaktu s okolním světem. Ani nevíme, zda jsou někteří z nich naživu.
Mohlo by vás zajímat
Režim používá tyto metody, aby lidi psychicky a fyzicky zlomil. Bití, mučení, odepření lékařské péče, samovazba – to vše se děje v Evropě v 21. století. Cíl je jednoduchý: úplně umlčet zemi. Ale nepodařilo se jim to. Bělorusové stále odporují různými způsoby, i když tiše. A proto represe pokračují.
Neviditelná naděje?
Vidíte nějaké známky neshod nebo napětí mezi Lukašenkem a Kremlem, které by mohly změnit směřování Běloruska?
Chovají se jako spojenci. Ale my víme, že to není skutečné spojenectví. Je to vztah založený na strachu a závislosti. Po protestech v roce 2020 Lukašenko ztratil veškerou podporu uvnitř Běloruska. Jediným důvodem, proč je stále u moci, je Putinova politická, vojenská a finanční podpora. Na oplátku Lukašenko obětoval suverenitu Běloruska. Povolil pobyt ruských vojsk a rozmístění jaderných zbraní. Také ruská propaganda zaplavila naši zemi.
Tato závislost vyvolává napětí. Uvnitř režimu jsou lidé, kteří se bojí, že se stanou součástí dalšího neúspěšného dobrodružství Ruska. Někteří členové bezpečnostních složek nebo vládních kruhů již hledají strategii úniku. Viděli jsme úniky informací, přeběhnutí a známky nervozity. Chápou, že diktátor, který se zcela izoluje – jak od svého lidu, tak od světa – drží jejich budoucnost ve svých rukou. Takže ano, trhliny ve vztahu mezi Lukašenkem a Putinem tam jsou. Možná nejsou vidět každý den, ale jsou skutečné. Když autoritářské režimy padají, padají rychle. Musíme být na tento moment připraveni.
Ve stínu Kremlu
Jak hodnotíte hloubku spojenectví Lukašenka s Kremlem ve světle ruské války proti Ukrajině?
Bělorusko se pod Lukašenkovým vedením stalo satelitem Kremlu. Neexistuje žádná nezávislá politika ani v oblasti zahraničních věcí, ani v ekonomice, ani v obraně. Ruské jednotky cvičí a operují v Bělorusku. Rusko rozmístilo v Bělorusku jaderné zbraně.
V praxi byla naše suverenita vážně narušena. Je však důležité oddělit režim od obyvatel. Režim se vzdal naší nezávislosti. Bělorusové však nikoli. Staví se proti válce, riskují své životy sabotováním železnic a vojenské infrastruktury a pomáhají Ukrajině. Mnozí dokonce bojují na frontě za Ukrajinu.
Bělorusko není Rusko. Budoucnost Běloruska spočívá v evropské budoucnosti. Naše suverenita bude obnovena pouze tehdy, když bude obnovena demokracie. Pouze demokratické Bělorusko může být spolehlivým sousedem.
Když byli političtí vězni propuštěni – jako v případě vašeho manžela – pod podmínkou exilu nebo mlčení, vnímáte to jako vítězství nebo manipulaci?
Když byl můj manžel Sjarhej po pěti letech konečně propuštěn, byla to pro mě obrovská úleva a radost. Vítězství pro naši rodinu a pro všechny, kteří bojovali za jeho svobodu. Jsem si však velmi dobře vědoma toho, že jeho propuštění, stejně jako propuštění ostatních, bylo zinscenováno režimem pro jeho vlastní účely. Lukašenko využívá naše lidi jako rukojmí a vyjednávací prostředek. V rámci dohody propustil několik významných vězňů v naději, že na oplátku získá ústupky od Západu.
Tato propuštění jsou často spojena s podmínkami – exilem, nuceným mlčením, zákazem jakékoli politické činnosti. Takže i když oslavujeme každého člověka, který unikl z těchto nelidských vězeňských cel, víme, že režim se snaží manipulovat s veřejným míněním.
Není to skutečná spravedlnost, když je nevinný člověk „omilostněn“ za zločiny, které nikdy nespáchal. Skutečné vítězství nastane, až budou všichni političtí vězni bezpodmínečně propuštěni a Lukašenko už nebude moci nikoho věznit za jeho přesvědčení.
Slova nestačí
Jak by měla vypadat smysluplná změna v podpoře EU nad rámec rezolucí?
Jsme vděční za prohlášení o podpoře, ale činy jsou silnější než slova. Smysluplná změna by znamenala, že EU podnikne konkrétní kroky na pomoc Bělorusům v zemi i v exilu. EU by například mohla zvýšit financování běloruských občanských sdružení, nezávislých médií a iniciativ v oblasti lidských práv působících ze zahraničí.
Unie by měla usnadnit Bělorusům, kteří utíkají před represemi, najít útočiště v Evropě zjednodušením vízových postupů, nabídkou stipendií a vzdělávacích programů pro studenty vyloučené kvůli své politické činnosti. Nebo poskytnutím pracovních příležitostí disidentům, aby mohli začít nový život. Dlouho jsem naléhala na evropské lídry, aby pomohli naší občanské společnosti finančními prostředky, protože náš lid trpí.
EU může také zintenzivnit své politické úsilí. Začít zacházet s běloruskými demokratickými silami jako s legitimními zástupci Běloruska, zapojit nás do regionálních diskusí a připravit seriózní ekonomický balíček ve stylu Marshallova plánu pro budoucí demokratické Bělorusko.
Stručně řečeno, kromě rezolucí potřebujeme, aby Evropa investovala do budoucnosti naší demokracie. Také potřebujeme jasnou evropskou perspektivu pro Bělorusko. To nám dá naději. Ukáže to, že demokracie přináší skutečné výsledky. Že naše budoucnost v Evropě není jen sen, ale je to plán.
