Ekonomická devastace a enormní propouštění. Podle nedávno zveřejněných informací agentury Bloomberg přesně to hrozí českému autoprůmyslu, pokud se příliš rychle přepne na elektromobilitu. Výsledek by tak mohl vypadat podobně jako před lety v americkém městě Detroit – symbol automobilové výroby 20. století se stal nakonec také symbolem devastace a krachu. Podle prezidenta Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka je nutná diskuze. „Je potřeba se o budoucnost automobilového průmyslu v Česku postarat, zvážit, kde máme přidanou hodnotu, stanovit strategický cíl a vyrazit za ním. To souvisí i s připadnou změnou části výrobních kapacit na jiný průmysl či sortiment,“ uvedl v rozhovoru pro Ekonomický deník. A dodal, že by byla škoda o náš tradiční průmysl a know-how v této oblasti přijít jen proto, že v jiných státech kolem nás budou rychlejší, rozhodnější a odvážnější.
Česko spolu se Slovenskem představují světovou špičku v objemu výroby aut na hlavu, jde však většinou o automobily se spalovacími motory. Má tedy šanci přechod na elektromobilitu ustát?
Z našeho pohledu je to velmi důležité téma a i to byl mimochodem důvod, proč jsme v minulém roce uskutečnili konferenci Česko na křižovatce. Nemyslím však jen na elektromobilitu, ale obecně na budoucnost České republiky, která však souvisí s mnoha věcmi. Jde třeba o doplnění železniční infrastruktury o vysokorychlostní tratě a na to navazující konvenční sítě, a jejich posílení. A to jak pro zboží, tak pro lidi. Jedna z cest je tedy přemístění lidí do vysokorychlostních tratí, ale druhá je i budování silniční infrastruktury. A ta by měla být vytvářená s tou vizí, že bude dostatečná také pro budoucí potřeby. Samozřejmě oboje má a může mít zásadní vliv na to, jestli budou mít o český trh zájem i zahraniční investoři.
Jenže i toho si všímá zpráva Bloombergu, že Česku i Slovensku, se na rozdíl třeba od sousedního Polska a Maďarska, nedaří zajistit investory, konkrétně do výstavby závodů na výrobu baterií do elektrovozů.
Řekněme si upřímně, automobilový průmysl v České republice je už dnes ovládán ze zahraničí. Jsou to automobilky – nadnárodní koncerny, které mají pobočky v České republice – a ty se budou rozhodovat, jestli nadále zůstanou v ČR, za jakých podmínek a co se tady bude vyrábět. A není to jenom škodovka nebo TPCA, ale jsou to samozřejmě i další velké, střední či menší firmy, které jsou v Česku navázány na automobilový průmysl. A proto je skutečně potřeba tohle téma velmi vážně diskutovat. A to se týká jak technické infrastruktury, tak automobilového průmyslu jako takového a říct si strategický cíl.
Strategický cíl?
Zda se nadále budeme soustředit jen na auta anebo se budeme jako Česká republika orientovat i na jiné druhy průmyslu, které jsme pak připraveni podpořit, zacílit na ně a získat v nich nějakou mimořádnou výhodu oproti ostatním státům, s kterými se budeme samozřejmě z hlediska hospodářství poměřovat. To souvisí i s případnou změnou části výrobních kapacit na jiný nebo komplementární průmysl či sortiment. Ale bylo by škoda o náš tradiční průmysl, naše know-how v této oblasti přijít jen proto, že v jiných státech kolem nás budou rychlejší, rozhodnější a odvážnější než jsme my. Pasivita a přešlapování na místě nás nikam neposune.
Jaké případné změny máte na mysli?
Jsou tady například oblasti, které s automobilovým průmyslem velmi úzce souvisejí, i s elektromobilitou, a které se stávají daleko důležitější a možná i dominantnější částí. A to je třeba čipový průmysl. Uvedu příklad. Společnost Onsemi, která vyrábí čipy i v Rožnově pod Radhoštěm je připravená za určitých investičních podmínek a pobídek přesunout část výroby těchto čipů z Ameriky právě do Česka. Tím bychom tady posílili kompetence českých odborníků, českých firem v oblasti výroby polovodičů pro elektromobilitu. Už teď z hlediska designu a funkčnosti je firma vyvíjí a vyrábí v České republice a jsou určeny pro automobilový průmysl, kosmický program, letecký průmysl a energetiku, což jsou klíčové průmyslové oblasti, které v ČR máme. A je to i o investici, jde o příchod dalších částí výrobního programu do České republiky, protože to může vytvořit naše další zázemí a řekněme, v tom tvrdém konkurenční boji nám dát šanci obstát, případně rozvinout další průmyslové oblasti, což znamená příležitosti pro naše firmy. Takže, pro mě osobně diskuze o budoucnosti automobilového průmyslu v České republice a elektromobilitě má skutečně daleko širší kontext. Automobilovém průmysl je jedním z nejklíčovějších průmyslových odvětví v České republice, ale musí být v strategických úvahách doplněn i úvahou o budování infrastruktury.
Dopravní?
Ať už té dopravní, ale i energetické nebo je to také ta část, která se týká budoucích nových oblastí, jakou je například polovodičový průmysl a další na to navazující, který by tady, uprostřed Evropy, mohl v České republice zakotvit a mohl by se pro nás stát silnou výhodou. Ale je to i o infrastruktuře odborníků, kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí, kteří by posílili na území České republiky české firmy a dali jim personální kvalifikační výhodu v tom, aby obstáli v budoucnosti. Protože bez technické infrastruktury a dostatku zajímavé a cenově přijatelné energie a zaměstnanců do Česka žádné firmy přicházet nebudou a budou se rozhlížet jinde po Evropě, kde to bude dostupnější z hlediska pracovní síly, cen energií nebo vybudované infrastruktury.
Takže třeba Polsko.
Třeba směrem na východ, na Balkán, a nebo ano, do okolních států kolem České republiky, kde za posledních deset až patnáct let velmi zainvestovali. A to právě do zmíněné infrastruktury, do připravenosti pro budování nových výrobních areálů a logistických center a to právě díky vytvoření energetické a dopravní sítě.
Ze zprávy Bloombergu plyne i to, že sousední státy zainvestovaly mnohem víc i v případě sítě dobíjejících stanic. A Volkswagen loni na sklonku roku výstavbu dalšího závodu na výrobu baterií, o nějž velmi usilovalo Česko, „odpískal“. A to poté, co podobné továrny postavil v Kanadě a na jiných místech Evropy.
Ano. A my proto, abychom zůstali atraktivním územím, regionem a státem, tak tomu je potřeba uzpůsobit povolovací procesy a investiční podmínky. V okamžiku, kdy budou zajímavé a hlavně jednoduché, srozumitelné a přehledné procesy a věci se napotáhnou roky, ne-li desetiletí, tak investoři přijdou. Oni samozřejmě rádi investují a budou připraveni investovat tady u nás, ale musí vědět, že zde, z druhé strany, je nějaká odezva a připravenost.
Vlastně by se dalo s nadsázkou tedy říct, že zmíněný Detroit by mohl přijít, ale nejenom v elektromobilitě.
Popravdě řečeno ano. A v některých oblastech se tak už stalo. V Česku například už nejsou dříve tradiční mrazírny na zamražení ovoce či zeleniny z české produkce. A pak narážíte na to, že české zboží, které zamražuje Polsko, se tam musí nejdřív nějak dopravit, což zatěžuje okolí a stojí náklady na cestu tam i zpět. Navíc naše dálniční dopravní síť do Polska je taková, jaká je. Tedy ještě není. A je potřeba proto stanovit cíl a vyrazit za ním.
Monika Ginterová
