Vojenské zpravodajství v tomto týdnu zveřejnilo Veřejnou výroční zprávu za rok 2023. „Cílem zprávy není statistický přehled řešených případů a zpracovaných výstupů. Stejně jako v předchozích letech jdeme cestou popisu a zhodnocení konkrétních fenoménů ovlivňujících moderní konflikty. Nástup umělé inteligence a satelitní průzkum mezi ně bezesporu patří. Kapitola věnovaná možnostem evropského zbrojního průmyslu je také velmi aktuální,“ napsal v úvodním slově končící ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun.
Zhoršující se bezpečnostní situace v řadě zemí i v celých regionech, nárůst nestability a nepředvídatelnosti, posunutí světa ke konfrontaci a také reálná hrozba vojenského konfliktu. V tomto duchu začínala úvodní část výročních zpráv Vojenského zpravodajství v letech 2017 až 2022. Vývoj v roce 2023 podle Vojenského zpravodajství jednoznačně ukázal, že na jeho hodnocení není třeba nic měnit a tyto tendence se stále výrazněji odrážejí v každodenní realitě a směřování naší společnosti.
„Situace je o to složitější, že zatímco v období existence bipolárního světa bylo možno odlišit kategorie tzv. studené a horké války, dnes se rozdíly mezi nimi stále více stírají. Střety a trvalá konfrontace se stávají nedílnou součástí zahraniční politiky a přenášejí se nejen do oblasti technologické, ale také ekonomické,
finanční a i do sféry dodavatelsko-odběratelské. V bipolárním světě kdysi otevřeně deklarovaný cíl, kterým
byla mírová koexistence států s rozdílným společenským zřízením, se stává v dnešní době naprosto nemyslitelným. Naplňují se tak temné vize společnosti žijící v permanentním konfliktu znepřátelených
bloků,“ stojí ve výroční zprávě.
Rok 2023 podle armádní tajné služby jen potvrdil, že představy o potenciálu geopolitických hráčů a jejich perspektivách jsou závislé na mnoha proměnných. Vnitřní problémy a dílčí krize jsou způsobilé výrazným způsobem ovlivňovat odhodlání k projekci vnější síly ve světě. Stejně tak se ve schopnostech čelit krizím a prosazovat se ve vysoce konkurenčním geopolitickém soupeření odráží i kvalita objektivního vyhodnocování vlastních možností a schopností a zejména včasná reflexe chybných rozhodnutí, dílčích kroků i revize dosavadních přístupů. Společně s mnohdy skrytým potenciálem vyburcovat vnitřní síly a rezervy za účelem změny.
Fenoménem současnosti se dle armádní zpravodajské agentury zcela jednoznačně stává umělá inteligence a její využití téměř ve všech sférách života lidské společnosti. Možnosti využití tohoto nástroje naznačilo Vojenské zpravodajství již ve své výroční zprávě za rok 2019, v souvislosti s jeho nasazením pro vyhodnocování dat získaných satelitním průzkumem. A poté i ve své další výroční zprávě za rok 2021, a to při popisu nasazení autonomních zbraňových systémů (zejména dronů). Rok 2023 znamenal další velmi významný mezník ve využití potenciálu umělé inteligence, na jejímž praktickém využití ve své činnosti Vojenské zpravodajství intenzivně pracuje.
Důležitost satelitního průzkumu a současně schopnosti automaticky vyhodnocovat získaná data lze využít v širokém spektru činností. Vojenské zpravodajství v souvislosti s plněnými úkoly usiluje o získání a zabezpečení schopností a maximalizaci přínosů jak v souvislosti s vlastními potřebami, tak pro zajištění bezpečnosti a obrany ČR a jejích spojenců, na základě sdílení získávaných dat. Významný potenciál tohoto zdroje informací pak potvrzují i probíhající přípravy na fyzickou eliminaci satelitních technologií potenciálního protivníka.
Výše uvedené možnosti naznačily technologické posuny a přechod vojenských konfliktů do nové podoby, kdy mohou být vedeny kvalitativně odlišnými zbraňovými systémy. To ovšem neznamená, že lze rezignovat na konvenční způsob vedení válek, jak ukazují aktuální vojenské konflikty ve světě. Schopnost zajištění obrany klasickými zbraněmi a zbraňovými systémy proto nadále zůstává předpokladem obranyschopnosti země. Včetně potenciálu produkovat výzbroj, zajistit si servis, potřebné zásoby munice, nutnou výstroj a také logistiku.
Role soukromých firem v satelitních technologiích
Vojenské zpravodajství konstatuje, že až do konce 20. století byly satelitní technologie výhradně v rukou světových mocností, které měly finanční, technologické a personální kapacity na velice náročný výzkum a vývoj satelitních technologií.
S rozvojem vesmírných technologií a průmyslu v 21. století došlo k přesunu značné části vývojových
a výrobních kapacit do soukromého sektoru, což mělo několik zásadních následků. Nejvíce zásadním
posunem bylo dramatické snížení nákladů pro pořízení a provoz těchto technologií. S tím souvisí i cena
navazujících služeb — v současné době může běžná osoba fyzická či právnická používat satelitní telefon
nebo si zakoupit satelitní snímek. Na to navazuje i určitá demokratizace zpravodajských disciplín, které
jsou nyní dostupné jak menším státům, tak i nestátním aktérům ve formě různých paramilitárních skupin,
humanitárních organizací, zájmových skupin nebo různým aktivistům.
Z hlediska průmyslu a obchodu spadají satelitní technologie do skupiny s dvojím užitím civilním
i vojenským. Z toho vyplývají i zranitelnosti v akademické a komerční sféře, protože tyto instituce většinou
nejsou vůči útokům tolik odolné jako zpravodajské služby nebo další ozbrojené složky státu. Může tedy
dojít k úniku informací, ztrátě informační výhody, vyzrazení schopností nebo i sabotáži pomocí infiltrace
dodavatelského řetězce nebo kybernetického útoku.
Dalším kritickým bodem je ideologická identita a politické zájmy obřích firem s nadnárodním (případně
globálním) vlivem. Názorným příkladem je rozhodnutí Elona Muska o vypnutí systému Starlink z důvodu
ofenzivní operace ukrajinské armády v září 2023. Došlo tak k bezprecedentní události, kdy rozhodnutí
jednoho člověka mělo za následek ochromení vojenských schopností cizí moci. Je tedy nutné vždy vycházet
z předpokladu, že provozovatel satelitu (státní i soukromý) může v jakékoli kritické chvíli rozhodnout o tom, komu službu nebo data poskytne nehledě na sliby nebo smlouvy. Konflikty tohoto druhu jsou na denním pořádku především v kontroverzních regionech a každý poskytovatel má takové podmínky ošetřeny často ve vztahu k zákonům a zájmům země, ve které podniká nebo ke které má příslušnost. Ideologická příslušnost se tak stává naprosto zásadním parametrem při vyjednávání o sdílení satelitních snímků nebo jednání s komerčním subjektem.
Vojenské zpravodajství je jedním z hlavních přispěvatelů satelitních dat a analýz do strategických prvků velení NATO. Účastní se pravidelně společných cvičení, vyměňuje si zkušenosti a vysílá své příslušníky
do těchto struktur. „Práce Vojenského zpravodajství v oblasti satelitních dat je dlouhodobě velmi oceňována, čímž se přispívá významnou měrou do institutu kolektivní obrany a v neposlední řadě i k dobrému jménu České republiky,“ tvrdí Vojenské zpravodajství.
Dalším významným partnerským pracovištěm je Satelitní centrum EU (EU SatCen). „S touto institucí Vojenské zpravodajství spolupracuje především v oblastech krátkodobého i dlouhodobého výcviku, sdílení
zkušeností v postupech a technologiích, sdílení dat a analýz a v dalších. Spolupráce se státy EU dále probíhá ve formě společných nadnárodních obranných projektů v oblasti vesmíru,“ uvádí ve výroční zprávě zpravodajci.
Rok umělé inteligence
Rok 2023 byl dle armádních zpravodajců bezpochyby rokem umělé inteligence (AIl). Média byla tímto fenoménem naprosto pohlcena a běžný občan měl pocit, že každý týden dochází k přelomovému pokroku v oblasti Al. Tento zdánlivě nový fenomén (historie umělé inteligence sahá až do poloviny minulého století) spustila zejména oblast generativní umělé inteligence v čele s velkým jazykovým modelem GPT-3, nad kterým byl provozován dnes již notoricky známý ChatGPT.
Generativní umělá inteligence (GenAl) je však pouhou nikou celé Al oblasti, kterou tvoří celé spektrum
přístupů a podoblastí, nabízející ohromné možnosti využití napříč mnoha odvětvími. Ať již se jedná
o administrativu, bankovnictví, logistiku, marketing, pojišťovnictví, zdravotnictví, vojenství či zpravodajství.
Umělá inteligence je disruptivní technologií, a proto i velmi žádanou. Díky tomu okolo ní vzniká nová masivní ekonomika, která byla ještě před mediální vlnou generativních modelů odhadována na 15,7 bilionů
dolarů v roce 2030 (pro srovnání — tato částka odpovídá hrubému domácímu produktu celé EU v roce 2021.
Vznik a rozvoj této ekonomiky na jedné straně nabízí příležitost státům, které se včas a dostatečně
zapojí, aby zvýšily svou ekonomickou sílu a pozici na mezinárodním poli. Na druhou stranu hrozí, v případě
nedostatečné konkurence způsobené malým množstvím silných, aktivních hráčů, koncentrace schopností
u několika málo států. Světové mocnosti se netají svými snahami o dominanci v oblasti umělé inteligence a důsledky jejich snah můžeme pozorovat kupříkladu v obchodní válce mezi mocnostmi, kdy například USA cíleně zakazují vývoz nejmodernějších čipů využívaných pro Al se záměrem výrazně zpomalit rozvoj Al schopností jiné velmoci. V případě nedostatečné aktivity ostatních světových aktérů v oblasti vývoje a výzkumu Al může dojít k masivní koncentraci této části ekonomiky pouze mezi dvě či tři velmoci. To by vedlo nejen ke koncentraci ekonomické moci, ale současně by to značně zvýhodnilo vojenskou a zpravodajskou sílu těchto mocností,“ popisuje Vojenské zpravodajství.
Umělá inteligence nabízí možnost vojenského využití a státy jsou si toho dobře vědomy. Již v roce 2017 ruský prezident Vladimír Putin ve vztahu k Al prohlásil „Kdo se stane lídrem (držitelem monopolu) v této oblasti, stane se vládcem světa.“
Smrtící autonomní zbraňové systémy
Velké zbrojařské společnosti i malé startupy pracují na Al technologiích pro vojenské účely. Jako zřejmé
vojenské použití se jeví využití ve zbraňových a vojenských systémech. V oblasti budoucích zbraňových
systémů se pak často zmiňují takzvané LAWS — smrtící autonomní zbraňové systémy. Takový systém po
aktivaci dokáže vybírat cíle a útočit na ně bez dalšího zásahu lidského operátora. Tyto systémy mohou
působit na zemi, ve vzduchu, na vodě, pod vodou i ve vesmíru. V současné době se vedou intenzivní
mezinárodní debaty ohledně možnosti jejich použití, omezení, případně zákazu.
„V současné době můžeme vojenské použití Al pozorovat například u malých sebevražedných dronů
na Ukrajině, kdy je Al užita pro detekci (vojenských) cílů. V případě malých dronů lze Al využívat v rámci
tzv. roje dronů, kdy drony tvoří jeden celek se společným cílem. V budoucnu, v kombinaci s pokrokem nastupujících přelomových technologií bude možné používat roje těchto malých dronů s dostatečně pokročilými Al technologiemi k eliminaci konkrétních cílů (osob) s velice nízkými náklady. V případě dosažení takovéto technologické zralosti budou tyto technologie velice dostupné, čímž bude hrozit
jejich (zneužití například) pro teroristické účely,“ tvrdí armádní zpravodajci.
Dalšími příklady pak mohou být americký projekt Maven pro analýzu leteckých snímků a detekci zájmových objektů, Al co-pilot testovaný letectvem USA v letounu U-2 s cílem detekování nepřátelských střel, nebo Al projekty s cílem vytvořit tzv. loyal wingman, tedy autonomní letoun, který by doprovázel stíhací letouny, kooperoval s nimi a chránil je.
AI pro zpravodajské účely
Umělá inteligence dále nabízí ohromný potenciál pro zpravodajské účely. Zpravodajské služby z podstaty své činnosti zpracovávají enormní množství dat s cílem získat zpravodajsky významné informace. Avšak každoročním masivním nárůstem produkovaných dat je pro tyto složky stále těžší provádět zpracování
a analýzu dostupnými lidskými zdroji. Dalším problémem jsou schopnosti člověka, který dokáže analyzovat
data pouze na základě pár klíčových vlastností.
Tyto limity dokáže Al ve velké míře odstranit. Technologie umělé inteligence jsou schopny analyzovat
ohromné objemy dat ve velice krátkém čase, vyhledávat vzorce a detekovat anomálie na velkém množství
zdánlivě nesouvisejících vlastností.
Jedním z příkladů pokročilého Al systému pro zpravodajské účely je izraelský systém The Gospel. Jde o Al systém, který vytváří seznamy osob k eliminaci. lzrael systém využívá pro tvorbu seznamů příslušníků Hamásu na území Pásma Gazy v rámci operace Železné meče spuštěné na konci roku 2023. Před nasazením těchto Al systémů (The Gospel nebyl prvním) byly schopny izraelské zpravodajské složky
vytvářet seznam o 50 cílech ročně. The Gospel generuje 100 cílů denně, včetně predikce kolaterálních škod
na civilním obyvatelstvu.
Zbrojní průmysl Evropské unie není schopen pokrýt požadavky ozbrojených sil jejích států
Jaké jsou dle armádních zpravodajců výzvy zbrojního průmyslu v prostředí současných bezpečnostních hrozeb? Ruská invaze na Ukrajinu vedla k relativně rozhodné reakci západních zemí. Některé státy začaly
Ukrajinu materiálně podporovat od úplného počátku invaze, zatímco jiné nejdříve volily spíše opatrný
přístup. Mnohé predikce tehdy totiž předpokládaly, že ukrajinské ozbrojené síly nebudou schopny ruskou
invazi zastavit. Když se pak po několika týdnech ukázalo, že ukrajinské ozbrojené síly jsou schopny a ochotny klást efektivní odpor, většina zemí západního světa se postavila za Ukrajinu. Do země následně začala proudit zahraniční pomoc, přičemž některé státy opět volily opatrnější přístup a jejich pomoc byla spíše humanitárního charakteru. Okruh dodávaného letálního materiálu se však stále rozšiřoval o modernější a účinnější munici a zbraňové systémy. Po téměř dvou letech bojů dospěla situace do takového stavu, že na Ukrajinu byla dodána značná část evropských skladových zásob munice, techniky a vojenského materiálu.
Skladové zásoby munice v zemích EU se povážlivě snížily a nedařilo se je znovu doplnit novou produkcí,
protože nově vyrobená munice často putuje rovnou na Ukrajinu.
Západní zbrojní průmysl nebyl na náhlé zvýšení poptávky po své produkci schopen pružně reagovat,
a to zejména v Evropě. Čtvrt století nízkých výdajů na obranu se neprojevilo pouze na stavu ozbrojených sil evropských zemí, ale značný dopad mělo i na evropský zbrojní průmysl. Ten se přizpůsoboval nové realitě nízkých výdajů na zbrojení. Ačkoli si zachoval relativně vysokou míru sofistikovanosti a technologické vyspělosti, produkční kapacity byly omezeny na potřebné minimum. Schopnost produkce vysoce vyspělého vojenského materiálu byla tedy zachována, avšak pouze v omezeném množství a s dlouhými dodacími lhůtami. Firmy v tomto období totiž optimalizovaly své produkční kapacity tak, aby odpovídaly nižší domácí, ale i světové poptávce po jejich produkci. Když pak evropské země začaly v krátkém časovém období poptávat velké množství vojenské techniky a munice, nedisponovaly na uspokojení poptávky dostatečnou průmyslovou kapacitou. Evropské firmy měly často dodávky nasmlouvány na několik let dopředu bez volných produkčních kapacit a možnost jejich rychlého rozšíření byla minimální. Pro další rozšíření produkčních kapacit byly a stále jsou potřebné dlouhodobější investice – tedy fixní náklady — a to nejen přímo u zbrojních firem, ale v celém jejich dodavatelském řetězci.
„Evropské zbrojní firmy čelily při navyšování vlastních produkčních kapacit fyzickým, legislativním
a hospodářským výzvám. Aktuální produkční kapacity byly téměř vyčerpány. K jejich rozšíření bylo potřeba fixních nákladů — nové výrobní prostory, strojní vybavení apod. To si však žádá čas. Zástupci daných firem zpravidla uvádějí časové období 2 až 3 let. I kdyby zbrojařské firmy okamžitě disponovaly dostatečnou produkční kapacitou, jejich dodavatelské řetězce nedokázaly dostatečně rychle reagovat zvýšením dodávek surovin, materiálů a komponentů. Většina evropského zbrojního průmyslu je v soukromých rukou. Management těchto společností musí spravovat společnosti s péčí zaměřenou na maximalizaci zisku. Ekonomické zájmy společností jsou tedy prvořadé a státy nemohou nutit soukromé společnosti navyšovat produkci na základě vlastních bezpečnostních potřeb. Management společností zcela logicky odmítá přebírat od státu ekonomická rizika navyšování vlastní produkce bez dostatečného smluvního závazku odběratele. V opačném případě by se manažeři vystavili žalobám od majitelů daných společností. Byrokratické překážky typu dlouhých povolovacích procesů či přísných ekologických norem, dále umocněné restrikcemi a opatřeními vyplývajícími z Green Dealu, například taxonomie EU,“ vypočítává Vojenské zpravodajství.
Velké výzvy
Rozšiřování či budování nových výrobních kapacit, zaškolení pracovní síly a nasmlouvání dodávky vstupních materiálů je podle armádních zpravodajců časově a finančně náročný proces s návratností mnoha let. Zbrojní firmy nebudou rozsáhle investovat do rozšiřování vlastních produkčních kapacit bez jasně definovaných záruk. Z jejich pohledu se totiž jedná o velmi rizikové investice. Od zahájení výstavby nové
výrobní haly do jejího zprovoznění uplynou roky, během nichž se bezpečnostní situace v Evropě může
změnit a poptávka po zbrojní produkci může znovu klesnout. Z tohoto důvodu zbrojní firmy požadují státní zakázky na léta dopředu – zpravidla uvádějí na 10 až 15 let. Ač se situace v tomto ohledu za poslední rok zlepšila a někteří evropští političtí představitelé o tomto problému otevřeně hovoří, evropské země i v roce 2023 váhaly uzavírat dlouhodobé kontrakty.
„Evropské banky se zdráhají poskytovat financování zbrojním firmám. Zaštiťují se přitom například
vlastním etickým kodexem či interním rozhodnutím nefinancovat výrobu zbraní. Neochota evropských
bank financovat zbrojní průmysl je přitom z velké části dobrovolná. Zbrojní společnosti pak mají
problém získat investiční i provozní úvěry; pokud je získají, je to zpravidla za pro ně horších podmínek,
než je na trhu běžné. Některé zbrojní společnosti si dokonce stěžují, že jim banky odmítají otevřít účet. Avšak i zde byl v roce 2023 sledován pozitivní trend, minimálně co se týče vyjádření evropských politických představitelů k tomuto problému,“ uvádí dále výroční zpráva.
Ruský zbrojní průmysl se stejně jako ten evropský potýká s problémy dodavatelských řetězců a nedostatečnou výrobní kapacitou. Zejména díky sankcím je pak situace pro ruské firmy daleko komplikovanější. Ruské firmy se naopak nemusejí potýkat s legislativními a hospodářskými výzvami,
kterým čelí zbrojní průmysl v Evropské unii.
Faktem je, že zbrojní průmysl EU není schopen pokrýt aktuální požadavky ozbrojených sil členských
zemí. Z důvodu zhoršené bezpečnostní situace ovlivněné ruskou invazí na Ukrajinu tak evropské země
pořizují vojenskou výzbroj ze zemí mimo EU. Příkladem je Polsko, kde od roku 2022 probíhá robustní
modernizace ozbrojených sil. Polsko však dle odhadu Vojenského zpravodajství vynaloží až tři čtvrtiny
prostředků na akvizice vojenské techniky ze zemí mimo EU.“
Neschopnost průmyslu EU pokrýt požadavky vlastních ozbrojených sil je problém kvantitativní, nikoli
kvalitativní. Stojí za ním dlouhodobě nízké rozpočty ministerstev obrany evropských zemí. Produkce
evropského zbrojního průmyslu je technologicky vyspělá a co do kvality plně schopná uspokojit poptávku
evropských zemí — až na specifické oblasti.
„Bezpečnostní prostředí Evropy je silně provázané a evropské země budou v budoucnu téměř jistě buď společně navyšovat, nebo snižovat výdaje na nákupy vojenské techniky. Fragmentace Evropy na velké množství zemí komplikuje společné dlouhodobé plánování v oblasti zbrojních výdajů — v kontrastu například se Spojenými státy. V evropských zemích dlouhodobě chybí udržitelný systém řízení zbrojních výdajů a zakázek. Hrozí, že se po zlepšení bezpečnostní situace v Evropě evropský zbrojní průmysl vrátí do stavu před ruskou invazí na Ukrajinu. To by téměř jistě znamenalo, že až přijde další bezpečnostní krize, evropský zbrojní průmysl nebude opět schopen adekvátně reagovat na nastalou situaci. Tento problém se v roce 2023 řešil na úrovni EU a výsledkem je Evropská obranná průmyslová strategie. Ta má zajistit posílení evropského obranného průmyslu a podpořit vývoj vojenských technologií. Definuje také kritéria kooperace zemí EU při zadávání zbrojních zakázek a má za cíl podpořit vzájemný obchod se zbrojním materiálem a technikou mezi zeměmi EU,“ dodává Vojenské zpravodajství.
Celá výroční zpráva je k dispozici ZDE.
(hrb)