Horník Li Ťiou-sien nedostal plat již půl roku a jeho dluhy i zlost rostou. Li žije v provincii Chej-lung-ťiang v regionu, který poznamenaly hospodářské reformy v oblasti těžby uhlí a těžkého průmyslu, píše agentura AP.
„Už ani nemám, kde bych si peníze půjčil,“ stěžuje si 51letý havíř, když vychází ze zakouřené herny, kde dělníci tráví dny bez práce a bez platu. „A změny jsou v nedohlednu,“ dodává. Rozhořčení horníků, jako je Li, kvůli nevyplaceným mzdám se na vzdáleném čínském severovýchodě již přelilo v nepokoje a tisíce horníků vyšly demonstrovat do ulic města Šuang-ja-šan. Protesty se staly přímou hrozbou pro vládu v Pekingu, která ujišťuje, že její plán snížit kapacity řady průmyslových odvětví a zefektivnit tak ekonomiku postupuje bez problémů vpřed.
Čínští vůdci slibují, že bolestná opatření budou krátkodobá, ačkoli z nevýdělečných, vládou vlastněných uhelných a ocelářských firem má být propuštěno odhadem 1,8 milionu dělníků, pro něž by mělo být zajištěno přeškolení a nová pracovní místa. Propouštět navíc budou zřejmě i soukromé společnosti. Do zvlášť svízelné situace se dostávají hornické komunity na odlehlém východě Číny vzhledem k tomu, že ceny uhlí od roku 2011 klesly o 50 procent. Již mohou jen vzpomínat na doby, kdy černé zlato lákalo obyvatele jiných regionů do dolů, které jim vyplácely 800 dolarů měsíčně a které přinesly uhelným baronům takové bohatství, že se proháněli po městech v automobilech značky Rolls-Royce. Li uprostřed odpadky poházené ulice, kde hornické rodiny žijí, vypráví společně se svým kamarádem Čang Šu-cchunem, jak jejich vesnice Ťün-te-šan během pěti let upadla do chudoby. „Stranické úřady tvrdí, že nám nic nedluží, ale to není pravda,“ říká 51letý Čang, který je v dolech zaměstnán 15 let. „Také nám nesdělili nic ohledně plánů na vytvoření nových pracovních míst,“ dodává. Protestní akce se rozhořely poté, co provinční guvernér Lu Chao na nedávném zasedání parlamentu prohlásil, že horníkům nebyl ze mzdy „stržen ani jüan“. Demonstrující horníci jsou zaměstnáni u firmy Longmay, která je s téměř čtvrt milionem zaměstnanců největším státním podnikem v provincii Chej-lung-ťiang, a výplatu nedostali již šest měsíců.
Demonstrace přiměly guvernéra Lua, aby své tvrzení odvolal a přiznal, že se mýlil. Lu slíbil, že horníci dostanou plat v plné výši. Podle analytiků je ale nejasné, jak dlouho může vláda tento slib plnit. Firma Longmay by měla na mzdy dávat ročně 1,5 miliardy dolarů. Premiér Li Kche-čchiang na výroční tiskové konferenci minulý týden zopakoval, že vláda bude pokračovat s propouštěním zaměstnanců ze státních podniků, zřídila ale fond ve výši 15 miliard dolarů, aby jim pomohla najít si nová místa. Ekonomika průmyslového severovýchodu Číny však není stejná jako hospodářství v centrech výroby na jihu země, kde se daří znovu zaměstnávat propuštěné dělníky rychlejším tempem, uvedl Geoffrey Crothall z neziskové organizace China Labor Bulletin, která v posledním půlroce zaznamenala takřka zdvojnásobení hlášených stávek po celé zemi. „Příležitosti pro horníky z uhelných dolů a dělníky z oceláren, kteří jsou ve středním věku či ještě starší, jsou značně omezené v provincii, kde se ekonomika zpomalila prakticky na nulovou hodnotu,“ dodal.
Čína na přelomu 20. a 21. století propustila asi 30 milionů dělníků ve státním sektoru, aniž to mělo výraznější dopad na společenskou stabilitu. Tentokrát ale zpomalující se ekonomika vytváří méně šancí pro nalezení nových pracovních míst. Sociální sítě navíc dávají dělníkům větší možnosti se organizovat k protestům. Ulice města Šuang-ja-šan minulý týden zaplnily tisíce policistů, které svážely autobusy z celého regionu, aby zabránili novým protestům. V Ťün-te-šanu 24letý majitel obchodu Wang Žuej-pching říká, že jeho krámek, který se nachází vedle několika prázdných výloh opuštěných obchodů, si na sebe sotva vydělá. Ještě před pár lety místní obyvatelé běžně utratili 200 až 300 jüanů, když vyšli na nákupy, nyní se zpravidla vracejí domů jen s nejnutnějšími základními potravinami v celkové hodnotě 30 jüanů, uvádí.
Snad nejviditelnějším důkazem krize je fakt, že takřka všichni mladí lidé region opustili a zamířili za prací na jih. Čtyři jeho kamarádi před pár dny odjeli do přístavního města Čching-tao pracovat v docích. „Ti, kteří mohou odjet, odjíždějí,“ prohlásil. Hospodářská situace provincie Chej-lung-ťiang, a především jejího největšího státního podniku Longmay zůstává po nedávných protestech citlivým tématem. Když na místní letiště přiletí novináři, jsou sledováni policií a z oblastí dolů jsou zpravidla rychle vykázáni místními představiteli nebo činiteli společnosti Longmay. K rozhovorům s horníky moc příležitostí není. Někteří horníci v dole firmy Longmay v Che-kangu při převlékání v šatně po noční směně s úlevou konstatovali, že konečně dostali výplaty za říjen, což posílilo jejich optimismus, že by další zpožděné mzdy mohly následovat. Jiní sklíčeně popisovali, jak jejich rodiny sotva přežívají z platu manželek a jedí většinou pouze rýži.
Oblast Chej-lung-ťiang je nejvýchodnější provincií Číny s rozlohu 469.000 km². Žije v ní více než 38 milionů obyvatel, správním střediskem je město Harbin . Sousedí s Ruskem na severovýchodě (nejbližší významné město je Vladivostok), na jihu se Severní Koreou a na západě s Mongolskem. Hrubý domácí produkt provincie překročil v roce 2010 140 milionů amerických dolarů.
chl, ČTK , AP
