Rusko pod taktovkou Vladimira Vladimiroviče Putina je podle poslední výroční zprávy BIS největší bezpečnostní hrozbou pro Českou republiku. Tajná služby ve veřejné části zprávy přitom mimo jiné konstatovala, že už léta tradiční kyberšpionážní aktivity ruských aktérů v tuzemsku v loňském mírně poklesly. V budování kontaktů s politiky pak podle BIS pokračovali příslušníci čínských zpravodajských služeb. Nízká podle ní zůstala v minulém roce hrozba islamistického terorismu. Pojďme se ale více soustředit na boj proti ruským aktivitám.
Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby (BIS) za rok 2022 je spíše než výkazem aktivit na poli bezpečnosti České republiky manipulací se selektivním výběrem. Civilní kontrarozvědka totiž do své výroční zprávy o za loňský rok vybrala témata podporující její vidění světa a ignorovala vše ostatní, co by toto její vidění narušilo.
Za pozitivní BIS označila redukci „přebujelé“ ruské diplomatické mise v Česku, v níž byli i lidé napojení na ruské zpravodajské služby, kteří využívali své oficiální pozice k zakrytí špionážní činnosti. Takové umístění zpravodajců je pro Kreml zásadní, protože diplomatická akreditace umožňuje využívat ochranu zakotvenou v úmluvě o diplomatických stycích.
„Vzrůstá riziko vedení nepřátelských aktivit s využitím nediplomatického krytí. Udržování a rozvíjení osobních kontaktů se spolupracovníky se nicméně v roce 2022 stalo pro zpravodajské služby Ruské federace v mnoha evropských zemích složitějším, a tak se jejich schůzky začaly přesouvat do zemí mimo Českou republiku,“ tvrdí ve své zprávě BIS. Moskva se přesto podle BIS snaží vytvořit novou síť agentů v řadě zemí, včetně České republiky.
Plnohodnotná ruská invaze na Ukrajinu podle ředitele BIS Michala Koudelky potvrdila rizika, na která už před lety upozorňovala BIS i další zpravodajské služby demokratických zemí.
„Dnes už nikdo nepochybuje, že naše varování měla svá opodstatnění a nebyla přehnaná,“ podotkl.
Jak před časem informoval Ekonomický deník, nebyla to ale BIS, kdo ve své výroční zprávě předpověděl možný globální konflikt, ale vojenští zpravodajci.
Podle výroční zprávy za rok 2019 zaznamenalo Vojenské zpravodajství víc případů kyberšpionáže a kybernetických zločinů. Zpravodajci varovali i před zneužitím dronů k teroristickým činům nebo před globálním konfliktem. „Rozpadá se tradiční rozdělení světa, globální velmoci jsou dnes v tenzi a konfrontaci, než že by spolupracovaly,“ řekl pak v listopadu 2020 v rozhovoru pro Radiožurnál ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun.
Armádní zpravodajci tehdy správně předpověděli ozbrojený konflikt, který by svými dopady mohl zasáhnout celý svět. Vojenské zpravodajství tak před čtyřmi lety jako jediná tajná služba v České republice predikovala možný válečný konflikt na Ukrajině.
Služba ani její ředitel Jan Beroun sice tehdy nekonkretizovali napadenou zemi či agresora, ale její zpráva adresátovi – české vládě pod vedením Andreje Babiše – byla nadmíru jasná a výmluvná. Vláda ale tehdy nezareagovala tak jak by měla. Reakcí mělo být zabezpečení energetické bezpečnosti státu, to se ale nestalo, závislost České republiky na ruském plynu a ropě nadále pokračovala.
Jednou Rusové zásadní nebezpečí nepředstavují, podruhé ano
Nejprve je nutné zdůraznit, že největší bezpečnostní hrozbou pro Českou republiku není již tradičně akcentované na Ukrajině válčící Rusko, ale sama česká společnost.
Pokud bude totiž dále stagnovat či upadat informační gramotnost občanů a poroste extrémní polarizace společnosti, nedůvěra ve stát, elity, média (bez ohledu na příčiny této nedůvěry) a současně bude česká společnost dále čelit hromadícím se krizovým, navzájem propojeným, jevům (Covid-19, ruská invaze na Ukrajinu, inflace, klimatická krize, humanitární krize, íránsko-ruská spolupráce, napjaté čínsko-americké vztahy atd.), bude náš stát v nevýhodě, jak při obraně proti aktivitám prvořadých protivníků, jako jsou Rusko a Čína (přičemž oba státy představují komplexní hrozbu), tak jiných cizích mocí.
Není sporu o tom, že ruská hrozba představuje vyšší prioritu než čínská, ale BIS nás ve své výroční zprávě zavádí spíše na informační scestí, než aby nás informovala o reálné ruské hrozbě a dávala veřejnosti použitelný návod pro případnou obranu proti aktivitám cizí moci.
Mimo jiné lze konstatovat, že výroční zpráva BIS za rok 2022 je v zásadním rozporu s prohlášením ředitele BIS Michala Koudelky na bezpečnostní konferenci v Poslanecké sněmovně v dubnu 2022, kde prohlásil: „Rusové nyní nejsou schopni vést na českém území zásadní zpravodajské operace“.
Nyní ale výroční zpráva tajné služby označuje Rusko za hlavní hrozbu a její možné racio hrozby zahajuje popisem rizik spojených právě s hrozbami ze strany ruských zpravodajských služeb.
BIS se ve výroční zprávě už poněkolikáté věnovala popisu decimace ruských ambasád a na nich umístěných legálních rezidentur ruských zpravodajských služeb, čímž se (nejen) v České republice omezil prostor pro vedení zpravodajských operací.
Otázkou je, jaké zpravodajské operace byly v České republice ve skutečnosti vedeny? Ve veřejné části zprávy o nich příliš informací není a o ojedinělých akcích se veřejnost dozvídá díky cíleným únikům do službě spřátelených médiím.
Opakovaná varování před hrozbami ze strany ruských zpravodajských důstojníků, operujících pod diplomatickým krytím, se výročními zprávami BIS táhnou hluboko do minulosti.
Ale v podstatě jediný úspěšný zásah proti ruskému diplomatovi (vojenském přidělenci a pravděpodobně důstojníkovi ruské vojenské rozvědky GRU) byl proveden v roce 2020. Navíc podnět k této akci s nejvyšší pravděpodobností nevyšel od BIS.
Práce z rezidentur v okolních státech a dlouho připravovaní nelegálové
Jaké zpravodajské hrozby tedy byly podle BIS omezeny omezením počtu ruských diplomatů v Česku?
V části výroční zprávy o legálních rezidenturách se BIS dopouští zásadní chyby, když tvrdí, že „omezená kapacita ruského diplomatického zastoupení v ČR tak v roce 2022 vedla i k redukci možnosti využívat tyto pozice pro rozvědnou činnost“.
BIS totiž ve zprávě opomíjí fakt, že velké ruské diplomatické mise zůstaly například nedotčeny v Rakousku a v Maďarsku. Ostatně, i na Slovensku má ruská diplomatická mise o osm diplomatů více než ruská mise v Česku, ale má tam i o tolik práce navíc?
S ohledem na schengenský prostor, nebudou mít ruští diplomati z Rakouska (které je de facto jednou velkou ruskou zpravodajskou základnou), Maďarska, ale i Slovenska příliš problémů s cestováním do České republiky.
Je proto velmi nerozumné marginalizovat hrozbu ze strany ruských diplomatů, pokud ovšem BIS nechce provádět subverzi společenského vnímání hrozeb ze strany působení cizí moci v České republice.
V souvislosti s oslabením ruských diplomatických misí BIS ve své zprávě dále uvádí, že vzrůstá riziko vedení nepřátelských aktivit s využitím nediplomatického krytí a došlo k přesunu zpravodajských kontaktů mimo území Evropské unie.
Toto tvrzení BIS ale není nepravdivé, ale rozhodně k bezpečnosti země nepomáhá, protože navozuje velmi zkreslené představy o ruské zpravodajské hrozbě.
Pojem nediplomatické krytí je velmi široký. Pod nediplomatickým krytím operují takzvaní cestující zpravodajští důstojníci či agenti, které můžeme označit za jakési nomády – krytí jsou například jako turisté, obchodníci, akademici apod. Pod nediplomatické krytí se však řadí i zpravodajští důstojníci a agenti operující pod hlubokým krytím, takzvaní nelegálové.
V jejich případě však nemůžeme hovořit o vzrůstajícím riziku. Nelegálové se totiž zavádějí do prostředí v dlouhém časovém předstihu, v době klidu a míru, a to proto, aby v době případné eskalace konfliktů byli plně funkční.
Skutečnost, že si Rusko v Evropě stihlo v předstihu vybudovat kvalitní nelegální sítě, dokládají úspěšné zásahy proti ruským nelegálům v roce 2022, například ve Švédsku, Německu nebo Slovinsku.
Jako opět nerozumné pak lze hodnotit zdůrazňování trendu ruských zpravodajských důstojníků scházet se s kontakty mimo území a současné mlčení BIS o riziku kontaktu s ruskými zpravodajci v Rakousku či Maďarsku.
S ohledem na špionáži vstřícnou rakouskou legislativu, je nejbližší bezpečné místo pro schůzku s ruským špionem právě Rakousko a česká veřejnost by si rizikovosti rakouského, a nakonec i maďarského, území měla být vědoma.
Nic sofistikovaného, využití slabé informační gramotnosti a krize důvěry v systém
V části věnující se informační válce jsou závěry Bezpečnostní informační služby sice korektní, ale nesdělují nic převratného: Rusko v rámci informační války nevyužívá super-technologie, super-strategie a super-znalosti.
Rusko jen využívá našich vlastních slabin.
Tento závěr je ale v textu výroční zprávy překryt selektivně laděným textem, který lze označit až za manipulativní.
BIS jmenuje proruskou scénu, ale dále popisuje činnost antisystémové či systému/elitám nedůvěřující scény (jejíž součástí je mimo jiné proruská scéna), což jsou přesně ty skupiny občanů, které Rusko potřebuje a využívá.
BIS zde nastoluje dílčí problém proruské scény, ale zcela pomíjí širší bezpečnostní rizika: slabou informační gramotnost velké částí obyvatel České republiky a s tím související šíření krize důvěry v systém a elity.
Rusko tak jen aktivně využívá vše (tedy nejen proruské aktivisty), co my sami nabízíme, respektive efektivně neřešíme, nebo to řešíme nedostatečně či nevhodně.
Nafukování bublin
Pokud se podíváme na veřejné výroční zprávy BIS za poslední léta, neradostný dojem ze zprávy za rok 2022 není ničím překvapivým.
Od roku 2018 jsou ruští zpravodajci působící pod diplomatickým krytím (legální rezidentury) hlavním tématem výročních zpráv BIS. Jaké zpravodajské aktivity však v Česku ruské legální rezidentury prováděly? Podle výročních zpráv BIS: vlivové operace; dohled nad vlivovými aktivitami ruských nestátních aktérů; či sběr informací z prostředí ruské diaspory, ale v souvislosti se snahou o získání vlivu v diaspoře.
Výroční zprávy BIS v letech 2018 až 2022 nenaznačují nic, co by spojovalo ruské legální rezidentury v Česku se špionáží (zejména agenturní činností) či subverzí. Ostatně jediný případ v českých dějinách, kdy byl ruský diplomat zadržen při zpravodajské činnosti, se udál v roce 2020, kdy byl v rámci spolupráce NCOZ a Vojenského zpravodajství zadržen ruský diplomat v Praze.
Co se týče BIS, tak ta v případě velmi oslavované kauzy ricin musela nakonec ve výroční zprávě za rok 2020 přiznat, že v tomto případě BIS skočila na ruský špek. Otázkou je, kolikrát se tak stalo bez oficiálního přiznání?
Za pozornost stojí rovněž fakt, že v roce 2021 BIS varovala, v souvislosti se zavedením česko-ruské diplomatické parity, před růstem hrozby ruské zpravodajské činnosti ze zahraničí, zejména ze zemí, kde ruské diplomatické mise zůstaly nedotčeny (viz například zmiňované Rakousko, Maďarsko). V roce 2022 to však již zdrojem rizik nebylo?
Stejně tak v roce 2021 BIS informovala o růstu poptávky ruského vojensko-průmyslového komplexu po sankcionovaném zboží. Proč se v následující zprávě dočítáme o pokračování tohoto jevu a ne o zamezení tomuto jevu? Máme snad BIS od toho, aby svým dohledem Rusům zajišťovala klid při zpravodajské a proliferační práci?
Ve výroční zprávě za rok 2022 tak BIS pokračuje v dlouhodobém trendu. Mlátí prázdnou slámu ruských legálních rezidentur v Česku, nafukuje bubliny svých zpravodajských úspěchů (které následně v poklidu a bez zájmu potichu prasknou a vyšumí) a zcela pomíjí rizika, kterých by si měla být veřejnost vědoma.
Jan Hrbáček
