Z levné ropy na první pohled těží nejen spotřebitelé, ale všechny ekonomiky kromě těch, které jsou na vývozu závislé. Zlevňující ropa ani zdaleka nemusí být důvodem k optimismu.
Poslední tři roky se cena ropy Brent držela standardně na úrovni 100 až 110 dolarů až barel. Na konci minulého roku však došlo ke strmému pádu až k ceně 50 dolarů za barel. Kdo je „viníkem“ a jaké jsou důsledky pro svět?
Saudská Arábie jako klíčový hráč
Hlavní roli hraje Saudská Arábie, která patří společně s Ruskem mezi největší vývozce ropy a také mezi země s největšími zásobami ropy. Saudská Arábie s dalšími jedenácti, většinou arabskými, státy tvoří kartel Organizací zemí vyvážejících ropu OPEC (Organization of the Petroleum Exporting Countries).
Saudská Arábie se na celkové produkci ropy OPEC podílí z 25 %. Země navíc dokáže velmi efektivně, jako jedna z mála, zvyšovat nebo snižovat těžbu ropy. Na trhu je tak podle potřeby méně nebo více ropy, což ovlivňuje nákupní cenu.
Díky flexibilní těžbě Saudské Arábie se na trhu udržuje cenová stabilita a nedochází k velkému kolísání cen. Stabilní ceny jsou důležité pro země jako Rusko, Venezuela nebo Írán, jejichž ekonomika je založená na vývozu ropy.
Stabilní ceny ropy umožňují vývozcům ropy naplánovat příjmy a výdaje státního rozpočtu. V tomto případě hraje Saudská Arábie důležitý stabilizační prvek, i když se o dobrodiní ze strany Saudské Arábie nedá mluvit – důvody jsou čistě pragmatické.
Na podzim minulého roku se však stalo něco nečekaného. Cena ropy začala padat. Místo toho, aby Saudská Arábie snížila těžbu ropy a zvýšila na trhu její cenu, udělal přesný opak – začala na trh dodávat více ropy.
Pokles ceny ropy a jeho důsledky
Na první pohled byly důsledky pozitivní. Lapidárně řečeno – zlevnil benzín a nafta pro spotřebitelé. Méně šťastní byli politici zemí, jejichž rozpočet závisí na vývozu ropy. Jde především o země, které si štědrou sociální politikou kupují přízeň (klid) voličů. Pokles ropy hrozil v daných zemích přerůst v sociální a politické nepokoje.
Jednou z nejvíce postižených zemích se stalo Rusko. Vývoz ropy a plynu představuje 68 % příjmu z vývozu a naplňuje ruskou státní pokladnu z 50 %. Vše navíc umocnily západní sankce.
Zde stojí připomenout pikantnost. Rusko ani po téměř 100 letech nemá vlastní klíčové technologie pro těžby ropy a plynu. Většina technologií je amerických. Sankce se přitom dotkly také vývozu západních technologií pro těžbu fosilních paliv do Ruska. Výsledkem poklesu ceny ropy byla prudká devalvace rublu, pokles burzovních cen, zmenšení rezerv centrální banky, úprk kapitálu do ciziny a zmrazení zahraničních investic. Díky snížení ratingu se také Rusku prodražily zahraniční půjčky.
Jde však o hru s ohněm. Politici v Rusku mohou odvrátit pozornost voličů od problémů doma velmi typickým (nejen ruským,) způsobem – vytvoří si stmelujícího nepřítele za hranicemi.
Do problémů se také propadá Venezuela. V minulosti velká cena ropy dokázala financovat uplácení voličů štědrou sociální politikou a také „tolerovala“ obludnou korupci a katastrofální řízení státních institucí.
Dvakrát menší cena ropy však uvrhla Venezuelu do krize, kdy se příjmy státní pokladny snížily, ale korupce a špatné řízení zůstalo. Prezident Nicolas Maduro již přispěchal s tvrzením, že se jedná o spiknutí proti jeho zemi v čele se Spojenými státy.
Navíc pokles ceny ropy snížil ekonomický a politický vliv Venezuely v oblasti. Například Kuba v posledních desetiletích byla příjemcem štědrých venezuelských dotací. V posledních měsících je vše jinak. Pokles ceny ropy byl jedním z důvodů nedávného sblížení mezi Spojenými státy a Kubou.
Alternativní zdroje pod tlakem
„Zajímavější“ je však dopad poklesu ceny na alternativní zdroje produkce ropy. V prosinci americký energetický gigant Chevron zrušil průzkum ropných břidlic na Ukrajině v hodnotě 10 miliard dolarů. Přitom těžbou ropy z břidlic chtěla ukrajinská vláda získat příjmy pro svou ekonomiku a snížit závislost na dovozu ropy z Ruska.
Zde je dobré připomenout náklady na těžbu ropy. Země OPEC těží ropu průměrně (některé vrty levněji) v cenách okolo 30 až 40 dolarů za barel, Rusové pak při cenách nad 40 dolarů za barel.
Alternativní zdroje biopaliv na bázi kukuřice mají odhadované náklady mezi 55 až 75 dolary za barel, biopaliva z cukrové třtiny vycházejí nákladově o něco lépe, mezi 40 až 50 dolary za barel. Hlavními výrobci a spotřebiteli biopaliv jsou Spojené státy a Brazílie.
Těžba z ropných břidlic pak stojí průměrně 70 až 80 dolarů (některé zdroje pracují s hodnotou 50 až 100 dolarů). Pokud cena vydrží příliš nízko a příliš dlouho, dojde k likvidaci firem využívající alternativní zdroje.
Stejně tak se pokles ceny ropy dotýká obnovitelných zdrojů energie. Optimisté však doufají, že pokles ceny výrobce větrných a solární elektráren donutí ještě více investovat do jejich účinnosti.
Odložení průzkumu těžby v Ukrajině ukazuje, jak pokles ceny ropy ohrožuje investice do alternativních zdrojů energie a vůbec do celého energetického sektoru.
Podle banky Goldman Sachs mohou být v ohrožení investice až ve výši 1 bilion dolarů. Pokles investice se dotkne samozřejmě široké škály průmyslových (strojních, stavebních) podniků.
Řada kamínků v mozaice
Pokles ceny ropy podle Moisés Naíma, mimo jiné redaktora deníků El Pais a La Repubblica, pravděpodobně způsobí zmenšení tržní hodnoty velkých energetických sopečností.
Jedním z hlavních ukazatelů tržní hodnoty energetických společností je velikost vytěžitelných zásob surovin. Díky nízké ceně ropy se jednoduše řada ropných ložisek nevyplatí těžit a tak celkový objem vytěžitelných zásob energetických společností poklesne. V důsledku změny tržní hodnoty může dojit k řadě fúzí a akvizic a k přeměně celého energetického sektoru.
Pokles ceny ropy se dotýká i teroristického sdružení Islámský stát. Podle The Finacial Times, citujícího analytika Torbjørna Soltvedta, se snížily příjmy Islámského státu z prodeje ropy na černém trhu z 1 až 2 milionů dolarů na 300 000 dolarů za den.
Islámský stát se tak snaží příjmy vyrovnat například prodejem vzácných děl a památek do zahraničí, a také snižováním dotací pro obyvatelstvo na nákup potravin a paliva. Pod tlak se dostává také vyplacení žoldů bojovníkům. Vše může přispět k sociálním nepokojům, vnitřnímu boji o moc a v konečném důsledku k oslabení nebo implozi Islámského státu.
Zajímavou kartou je také nízká cena ropy při současném vyjednávání s Íránem o jeho jaderném programu. Západní státy, Izrael i Saudská Arábie se chtějí ujistit, že Írán nevyvíjí jaderné zbraně. Přitom Írán je jedním z nejhůře postižených producentů ropy a mimochodem, odvěký protivník Saudské Arábie.
Nečekané pozitivní dopady
Na druhou stranu jsou zde i zajímavé pozitivní dopady. Řada zemí dotuje paliva. Jedná se o země Středních východu jak je Omán, Egypt, africká Ghana nebo Nigérie, Indie, Malajsie či Indonésie. Dotování paliv na celém svět přijde na 540 miliard dolarů. Dotace jsou především nástrojem politiků, jak si kupovat přízeň voličů.
Nyní velké země a velcí dovozci ropy jako Indie, Indonésie nebo Egypt mohou uvolnit prostředky původně určené pro dotování paliv na jiné účely. Například v politické a sociální krizi zmítaném Egyptě jde o důležitou pozitivní situaci. Otázkou je, jaké změny (krátkodobé nebo trvalé) pokles ropy na světě, a to jak z politického, ekonomického, bezpečnostního i společenského hlediska, způsobí.
Proměnných je řada, a odhad vývoje světa je prakticky nemožný. Podle Rexa Tillersona, generálního ředitel Exxon Mobily, by se ale svět měl připravit na dlouhotrvající nízké ceny ropy.
Jan Grohmann, Armádní noviny
