„Nejsem tak skeptický, že by Donald Trump dal zcela pryč ruce od NATO. On brzo zjistí, že ji potřebuje v několika oblastech. Ruský záběr proti Evropě a proti světu je totiž strašně široký a má několik směrů. Vladimira Putina je důležité velmi pozorně poslouchat. Jemu jde o zničení současného světového řádu. Trumpovo vítězství způsobí, že ideově posílí evropské nesystémové politické subjekty. Musí vzniknout jednotný evropský obranný průmysl a banky jej musí podporovat. Česko by mělo na obranu přispívat 3 procenty HPD,“ říká v rozhovoru pro Ekonomický deník bezpečnostní a politický analytik a někdejší bezpečnostní ředitel České spořitelny Jaromír Neumann.
Americké prezidentské volby podle všeho vyhrál Donald Trump. Co všechno jeho zvolení může představovat pro bezpečnost Evropy?
Jeho zvolení vytvoří divergenci. Vznikne silný tlak na Evropu, aby byla silná a aby byla víc soběstačná. Na druhou stranu Trumpovo vítězství posílí síly, které jsou divergentní. My přitom potřebujeme integrovanější Evropu s jednotnými stanovisky, jednotnou zahraniční politikou. Co je nejvíce divergentní, je hospodářství, protože je Evropa aktuálně nekonkurenceschopná. Jako příklad mohu uvést roztříštěnost kapitálových trhů. Nekonkurenceschopnost Evropy je obrovský problém.
Týká se to ale i obranného průmyslu, který je nezbytný pro bezpečnost členských zemí, ale i Evropské unie jako celku…
Samozřejmě. Tento problém úzce souvisí s roztříštěností kapitálových trhů.
Ale musíme si říct, že Trumpovo vítězství způsobí, že ideově posílí evropské nesystémové politické subjekty, které jsou taktéž silně divergentní, jako jsou Orbánovi Patrioti pro Evropu, Alternativa pro Německo a tak dále. Ty budou s Trumpem souznít. Za této situace Evropa nemá šanci se integrovat tak, aby byla konkurenceschopná a to je to největší nebezpečí.
A co Trumpovy pohrůžky odklonu USA od evropských partnerů v NATO?
Co se týče Severoatlantické aliance, tak já nejsem tak skeptický, že by Trump dal zcela pryč ruce od NATO. On brzo zjistí, že ji potřebuje v několika oblastech. Ruský záběr proti Evropě a proti světu je totiž strašně široký a má několik směrů. Jednou z těch oblastí je Arktika. Už dnes vidíme velké napětí na Špicberkách, kde naráží Rusko na Norsko. Velké napětí vidíme i v Barentsově moři, kam teď dorazily 2 americké torpédoborce. Vidíme velké napětí kolem Aljašky, kde Amerika posiluje svoje vojenské posádky. Arktika je velmi zajímavou dopravní cestou do Asie, která se otevírá díky oteplování. To všechno chtějí Rusové kontrolovat. Arktika je také mimořádně zajímavá surovinově, jak roztávají ledovce, tak se objevují ložiska strategických surovin, která chtějí Rusové kontrolovat. No a narážíme na státy jako Norsko, Finsko, Švédsko, Dánsko, pod nějž spadá Grónsko, Kanada, ale i Spojené státy. To všechno jsou státy NATO. Spojené státy budou potřebovat silné partnery a spolupráce vůči aktivitám Ruska bude muset být velmi silná. A Donald Trump velmi brzo zjistí, že na to Severoatlantickou alianci opravdu potřebuje.
To jsem řekl jenom jeden případ. A nezapomeňme na Asii, kde bude mít Amerika evidentně velké vojenské angažmá. Podporu Evropy prostě bude potřebovat.
Co lze očekávat od Ruska a Vladimira Putina?
Vladimira Putina je důležité velmi pozorně poslouchat. Najděte si jeho projev třiadvacátého října v Soči na Valdajském diskusním klubu. Tam zazněl velmi klíčový projev, ve kterém řekl, o co mu vlastně jde. Jemu jde o zničení současného světového řádu. Jemu jde o revizi nebo dokonce zničení mezinárodních dohod. Dokonce jmenoval i chartu OSN, která je pro něj naprosto nepřijatelná. Jde mu o nastolení nějakého nového celosvětového řádu.
Jak na to může americký prezident zareagovat?
Na to je jediná reakce, ať už by reagoval Biden, Trump nebo Harrisová. Spojenectví celého západního světa, kterého se to týká, aby těmto šíleným plánům zabránilo. Putin ví, že vojensky, zpravodajsky, ani hybridně, tohoto cíle nemůže zasáhnout, pokud budou spojenci nadále spojenci. To je jediná obrana.
Ale Trumpova izolacionistická politika je nevyzpytatelná. K Trumpovi se lísá Viktor Orbán, který čeká, že dojde k zhroucení Ukrajiny, a on nastolí svoji agendu, zrušení Trianonské smlouvy. Trianonská smlouva nebo též Trianonský mír je jedna z mírových smluv po první světové válce. Byla podepsána 4. června 1920 v paláci Velký Trianon v zámku Versailles poblíž Paříže. Smlouva stanovila hranice maďarského státu jakožto nástupce Uherska po skončené 1. světové válce. Orbánovi se muselo strašně líbit to, co Putin na Valdajském fóru říkal. Že se mezinárodní smlouvy musejí zrušit, Orbánovi samozřejmě vadí ta trianonská.
Může se to dotknout i České republiky?
Uvědomme si ještě jednu podstatnou věc, tady by šlo i o naši republiku. Ta není založena na nějaké velké vojenské síle nebo na nějakém mohutném ekonomickém působení, ale je založena pouze na mezinárodních dohodách. Nechce Putin tento systém také nabourat nebo dokonce zrušit? Netušíme, co přesně je jeho cílem? Rušení mezinárodních dohod by šlo základům státnosti naší republiky. Což by byla strašně závažná věc.
Takže teď bude strašně záležet na Evropě, jestli tuto dichotomii bude schopna nějakým způsobem překonat a nalézt společnou řeč alespoň v obraně a vybudování takových obranných sil, že pro Putina bude prostě nemožné do Evropy dál postupovat. To je jediná možnost a není to realizovatelné bez Spojených států.
A co atomové zbraně?
Systém atomového vyzbrojení je asymetrický. Kdybychom si odmysleli Spojené státy, tak Evropa je zcela vydaná všanc Rusku. Několik stovek jaderných hlavic Velké Británie a Francie proti víc než 6 tisícům hlavic Ruska. Samozřejmě, můžeme si říci: existuje protiraketová obrana, ale sakra je rozdíl, jestli sestřelíme pár stovek raket nebo víc než 6 000. Teď jde o to, jestli Evropa najde cestu se umět takovému nebezpečí bránit a jakou.
Jaký je to podle vás signál pro evropský, případně i český obranný průmysl, rychle vyvíjet a sjednocovat technologie?
Obrovský. Musí vzniknout jednotný evropský obranný průmysl. Ten musí být koordinovaný. Například tak, že Česká republika bude vyrábět dělostřelecké granáty, Německo tanky, a tak dále. A ten průmysl, nikoli státy, se prostě bude muset umět domluvit. A především se musí uvolnit financování skrz banky, které mají stále pofidérní morální problém obranný průmysl financovat. Banky prostě musí podporovat zbrojení, stávající přístup je naprosto zhoubná záležitost. Obranný průmysl musí být naprosto dominantní, musíme přejít na válečnou výrobu. Je to jasný apel pro zbrojařský průmysl, na kterém může najednou stát místo automotive česká ekonomika.
Vedle obranného, atomového průmyslu, pak jde samozřejmě o čipy, které jsou nedílnou součástí zbrojních systémů. A teď si položme otázku, často kladenou řadou Čechů: co proto ten premiér Petr Fiala udělal? Zajistil s ČEZem dostavbu českých jaderných elektráren, koupil se podíl v továrně na výrobu malých modulárních reaktorů Rolls Royce, což je strašně důležité, protože malé energetické zdroje zdroje jsou ve válce daleko méně zranitelné než ty velké. Zajistil čipovou výrobu v Rožnově pod Radhoštěm a mohl bych jmenovat spoustu dalších věcí, ale přesto tuto vládu vidí řada lidí jako tu nejhorší.
A máme tu další mocnou zbraň – dezinformace. Jak jim čelit?
Samozřejmě. Co s tím? Ono je to vlastně jednoduché, neustále vysvětlovat, jak se věci doopravdy mají. Vezměme si například aktuální dezinformace ve Spojených státech, které se ukázaly v prezidentské kampani. Falešná videa, například jak nějaký Haiťan, nebo kdo, háže stovky lístků do volební urny. Uměle vyrobeno. A to se musí rychle ukazovat, popisovat pojmenovávat. U nás je nějaká snaha vysvětlovat řetězové e-maily, ale kdo na venkově to čte? Téměř nikdo.
Kdo by to měl řešit? Nějaký specializovaný úřad?
Ne. Samozřejmě, že to musí řešit stát, ale musí to být akce jakoby civilní obrany, do které musí být zapojena celá veřejná správa, starostové, krajské úřady. Nikdo se nemůže vymlouvat na to, že nejde o vysokou politiku, musí to být plošné, celonárodní. Otakar Foltýn s dvaceti lidmi takovou věc nezvládne.
Vraťme se kratičce k prezidentským volbám v USA. Nový prezident se bude ve svém čtyřletém volební období více zaměřovat na Tichomoří, na Čínu. Dá se nějakým způsobem predikovat, jak bude Rusko, když se Spojené státy budou starat o mimoevropské zájmy, pokračovat ve válečném tažení na Ukrajině a jak se to může dotknout střední Evropy?
Znovu říkám, poslechněte si, co říká Putin. Rusko na Ukrajině v tuto chvíli nechce žádné mírové jednání. Rusko chce, a teď je otázka, jak se k tomu postaví Ukrajina, atakovat státnost Ukrajiny. Jde o to, jak bude Ukrajina silná. Zrušení státnosti Ukrajiny by znamenal, že by se Rusko dostalo na slovenské hranice.
A náš český zájem je jaký? Je to jednoduché. Potřebujeme Rusko dostat co nejdál od našich hranic. Ideálně zpátky na ukrajinsko-ruskou hranici. To se asi nepodaří, tak alespoň co nejdál. A ten prostor musí bezpečnostně garantován. Představte si, kdyby Rusko získalo Ukrajinu celou, tak převerbují ukrajinské vojáky jako to udělali na jiných okupovaných územích, získají dovezené západní zbraně. Toto nesmíme dopustit. To není jen v zájmu Ukrajinců, je to i v zájmu nás.
A co domácí přístup k obraně země? Když se podíváme třebas na Poláky, kteří sypou do obranného rozpočtu 4 procenta HDP, jsou výrazně aktivnější…
My příští rok dáme 2 procenta HDP, jsme trochu dál, za větrem. Měli bychom ale dávat minimálně 3 procenta HDP, protože 2 procenta nestačí. Samozřejmě máme jasně dané úkoly, dodat aspoň jednu těžkou brigádu. Dobře, proto nakupujeme německé tanky, švédská bojová vozidla pěchoty. Ale máme daleko větší úkol. Naše území je neobyčejně důležité pro logistiku, transfer vojáků. Kdyby došlo ke konfliktu, a když přistanou američtí vojáci v Německu, musí se na tu východní frontu, tak na Balkán, aby pomohli Rumunsku nějak dostat, aby pak mohli dál na Slovensko, do Maďarska. Naším zásadním úkolem je zabezpečit tuto cestu. K Brnu a k Ostravě, kde potřebujeme vybudovat logistickou základnu Mošnově. A po celé té trase musíme mít vojenské nemocnice. Naším úkolem je zabezpečení těch 100 000 vojáků, kteří budou proudit proudit přes naše území jak na východní frontu, tak i na Balkán.
Víme o tom, pracuje se na tom, i když to běžná veřejnost moc nesleduje. Otázkou je, jestli dostatečně rychle. Proto musejí vznikat železniční tratě, po kterých se bude jezdit rychle, ale například Václav Klaus říká, že to by nedělal, že by se tam daly ušetřit peníze.
Co je další problém – mosty. Před revolucí byly budovány tak, aby lehké ruské tanky mohly přejet na Západ, ale ty těžké západní tanky nemohly přejet přes ty mosty na Východ. Takhle je konstruována řada mostů na silnicích a na dálnicích. Ty je třeba posílit.
Panují jisté obavy, jestli budou tyto investice do výdajů na obranu započítány, ale ono to půjde.
A málem bych zapomněl zmínit zákon o pobytu cizích vojsk na území našeho státu. Nezapomeňte, že přes naše území se budou pohybovat desítky tisíc vojáků A ti se budou potřebovat někde vyspat, mít teplo, jídlo, lékařské ošetření a tak dále. To je náš klíčový úkol.
Vraťme se naposledy k americkým prezidentským volbám. Bude uvedena v život určitá odtažitost vůči Evropě, jak ji zmiňoval Trump, nebo budou USA s Evropou nadále spolupracovat?
Já si myslím, že k pokračování spolupráce bude víceméně očekávaným dějinným vývojem nucen. Zmiňoval jsem Arktiku, Tichomoří, ale takových věcí bude víc. Zjednodušeně řečeno, na Evropu se vykašlat úplně nemůže. Záleží ale hodně na Evropě, jak se ke svým problémům postaví. V naději je nový šéf NATO Mark Rutte, který má s Donaldem Trumpem údajně dobré styky, i když mezi nimi jednou došlo ke konfliktu, když měl Trump projev v Londýně, tak se mu on ještě s několika evropskými politiky smáli, ale asi si to vyříkali. Rutte zjevně Trumpa umí.
Ve zkratce, je jisté, že ohniskem konfliktu bude evidentně Arktika a evidentně Tichomoří. Na stole je i otázka středního Východu, Izraele, Íránu, ale tenhle problém by Trump mohl vyřešit. Podpoří Netanjahua, abrahámovské dohody fungují, tam by se mohlo podařit válku zastavit.
Kdyby v prezidentských volbách zvítězila Kamala Harrisová, problémy by byly podobné, jen s tím rozdílem, že ten její despekt k Evropě, či odstup od Evropy, by byl pomalejší než u Trumpa. Nebyl by tak šokový, Evropa by dostala víc času. Jestli by ho využila, nebo ne, to už záleží jen na ní. Ale jako riziko vnímám takové ty bizarní patrioty a alternativy pro někoho, kteří jsou pro ni nebezpečím. Evropa musí být jednotná a silná a to nedokáže jinak než vyšším stupněm integrace.
Jan Hrbáček
