Čeští zákonodárci se chystají usnadnit výstavbu nových paroplynových elektráren, které by ve zdejším energetickém mixu nahradily končící uhlí a zajistily stabilitu energetické soustavy. Novela energetického zákona zvaná Lex plyn se ale dost možná mine účinkem. Investoři totiž plynové elektrárny stavět nechtějí. Bojí se, že se jim nevyplatí a nechtějí riskovat. Česko se tak ocitá ve svízelné situaci. V podcastu Perspektivy Česka na to upozornil ředitel pro strategii EGÚ Brno Michal Macenauer. O energetických hrozbách a budoucnosti s ním ve studiu diskutovali předseda hospodářského výboru poslanecké sněmovny Ivan Adamec (ODS) a expert na legislativu Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek.
Jak by měl vypadat energetický mix budoucnosti? Třetina elektřiny by měla pocházet z jaderných elektráren, třetina z obnovitelných zdrojů a poslední třetina z plynu. Jinou možnost Česko při stávající úrovni technologií a evropskou politikou narýsovanému odchodu od neekologického spalování uhlí nemá. Jenže nové elektrárny musí někdo postavit. Zatímco u jaderných bloků už ČEZ a stát vytyčily přesný jízdní řád, u elektráren na plyn zatím taková vize chybí.
„Žádný investor není dnes ochoten sám o sobě na podnikatelské riziko investovat do plynového zdroje. Investují do malých věcí, jako jsou malé motory kogenerace a podobné věci, ale výrobní zdroj, který by vyráběl elektřinu, ještě ke všemu neteplárenský, je otázka neuvěřitelného rizika,“ upozorňuje Macenauer.
S provozem paroplynových elektráren má přitom Česko špatné zkušenosti. Ta jediná velká fungující od roku 2014 v Počeradech roky stála. Při cenách plynu a elektřiny, které tehdy na energetickém trhu panovaly, se její provoz prostě nevyplatí. Levnější pro ČEZ bylo vyrábět elektřinu z uhlí.
Teď se podle Macenauera investoři od plynu odklánějí především proto, že není jasné, jak se bude vyvíjet spotřeba elektřiny. „Spotřeba se po energetické krizi vyvíjí úplně jinak, než jsme čekali. V roce 2024 se v Česku spotřebovala 58 terawatthodin elektřiny. Dva roky před tím jsme čekali nějakých 63 terawatthodin,“ popisuje analytik. 58 terawatthodin představuje v českých podmínkách nejnižší spotřebu za 14 let.
Mohlo by vás zajímat
Celý podcast si můžete poslechnout zde:
🎧 Apple Podcasts
🎧 Spotify
Pochybnosti o realizovatelnosti vize plynové energetiky má také Martin Hájek. „Myslím si, že pro paroplyny už tady moc prostor upřímně řečeno není. Mají sice vysokou účinnost, ale jsou to relativně drahé zdroje,“ vysvětluje. Česko podle něj potřebuje levné zdroje, které mohou pružně a rychle vykrývat i relativně malý nedostatek elektřiny. Podle Hájkových propočtů totiž bude po odstavení uhelných elektráren v Česku chybět elektřina zhruba po osminu roku, tedy 1000 hodin. To je sice z pohledu spotřeby dlouhá doba, avšak z pohledu výroby příliš krátká nato, aby se kvůli tomu vyplatila výstavba paroplynové elektrárny.
Přispět musí daňový poplatník
Stát tak bude muset vedle usnadnění výstavby paroplynových elektráren dané v Lex plyn přijít také s jasným plánem na jejich finanční podporu. „Musí investorům zajistit, že bude platit něco jako kapacitní platby, contract for difference, Jinak do toho opravdu žádný investor nepůjde,“ míní Ivan Adamec.
To ale jinými slovy znamená, že výstavbu paroplynových elektráren zaplatí daňoví poplatníci. Půjde přitom o miliardy. Výstavba paroplynové elektrárny v Počeradech, která probíhala mezi lety 2011 a 2013 vyšla na 17 miliard korun. Dnes by to bylo mnohem více. „Je potřeba říct všem lidem a všem těm zeleným ideálům, že ochrana životního prostředí nás něco stojí,“ zdůraznil Adamec.
Paroplynové elektrárny představují moderní zdroj výroby elektrické energie schopný stabilizovat elektrizační soustavu. K síti může být připojen za několik minut po spuštění. Další jeho výhodou jsou nízké emise a téměř dvojnásobná účinnost výroby elektrické energie ve srovnání s uhelnými elektrárnami.
