Jen za loňský rok zbankrotovala čtyři americká velkoměsta. Problém spočívá v narůstajících výdajích na penze, které ve Spojených státech figurují také na výdajové straně municipálních rozpočtů. 

Jen v roce 2014 vyhlásila bankrot tato americká města: Vallejo (CA), San Bernardino (CA), Stockton (CA) a Detroit (MI), rating Chicaga byl snížen do spekulativního pásma. Všechna zbankrotovala díky obrovským nákladům penze.

Penzijní prokletí

Výplata starobních důchodů podléhá ve Spojených státech velké legislativní ochraně, a tak se dá říci, že i když města či státy vyhlásí bankrot, důchodci mají absolutní přednost. Tuto ochranu jim dává tak zvaný „Článek 9“ bankrotového kodexu. Na základě něho se v případě municipálních bankrotů uplatňuje zásada, kterou bychom mohli pojmenovat jako „penzijní svrchovanost“ či „penzijní nadřazenost“. To skutečně znamená, že penze mají absolutní přednost před uhrazením jakýchkoli jiných závazků vůči věřitelům.

Taková legislativa způsobuje bolehlav především investorům do municipálních dluhopisů. Některá města dokonce emitují speciální dluhopisy, pomocí nichž své penzijní výdaje financují. Jsou to samozřejmě dluhopisy s vysokou mírou rizika, protože když jejich emitent zbankrotuje, je velmi pravděpodobné, že jejich majitel své peníze již nikdy neuvidí. Když v roce 2014 bankrotovala výše uvedená čtyři města, ve třech případech byly závazky vůči penzistům dodrženy ze 100 %, pouze Detroit nebyl schopen vyplatit více, než 82 % penzijních výdajů. Závazky vůči ostatním věřitelům však byly výrazně zredukovány. Úplně nejhůře dopadli věřitelé města San Bernardino. Ti dostali zaplaceno pouhé jedno procento svých pohledávek. Detroit vyplatil 12 %, Stockton 41 % a Vallejo 60 %.

Důchody a dluhopisy

Mohlo by vás zajímat

První penzijní dluhopisy emitovalo město Oakland (CA) v roce 1985 v objemu 222 milionů dolarů. Mezi lety 2003 a 2011 vydal stát Illinois tento druh dluhopisů v hodnotě 17,2 miliard dolarů, Puerto Rico v roce 2008 v hodnotě 2,8 miliardy dolarů a město New Jersey pak 2,9 miliardy dolarů v letech 1997 – 2003.

Pokud se podíváme na to, jak jsou v průměru penzijní výdaje kryté příspěvky do penzijních systémů, pak dojdeme k číslu 74 %. Na základě výzkumu, který se týkal přibližně 150 státních a lokálních penzijních schémat, se zjistilo, že výdaje na penze jsou skutečně kryty jen ze 74 %. Na zbylých 26 % se tedy musí emitovat dluhopisy. Jsou však i města, kde je toto číslo ještě horší. Například v Chicagu je to jen 40 %, v New Jersey 51,5 % a takové Puerto Rico (město ve státě Illinois) má své penzijní výdaje kryté jen ze 3 %. Přitom v roce 2000 mělo výše uvedených 150 zkoumaných municipalit pokryto své penzijní výdaje ze 103 % a ještě v roce 2006 z 86 %. Přesto se zdá, že loňský rok by mohl znamenat obrat tohoto nepříznivého trendu, neboť v roce 2013 se hodnota tohoto ukazatele nacházela na 72 procentech. Letošní a další roky pak napoví, zda se opravdu trend obrátil.

Aby se penzijní systémy mohly samy ufinancovat, bylo třeba do nich v roce 2014 odvádět 18,6 % z hrubé mzdy. V roce 2001 to bylo pouhých 6,7 %. Zde je trend neúprosně stoupající, a to i přesto, že americká ekonomika od roku 2011 prakticky nepřetržitě roste.

Petr Musil