Technologie pro moderní energetiku by se měly – aspoň z významné části – vyrábět přímo na území Evropské unie. Plán Evropské komise s názvem Akt o průmyslu pro nulové čisté emise počítá v roce 2030 s výrobními kapacitami pro nejméně 30 GW fotovoltaických panelů, 36 GW výkonu větrných turbín, 31 GW tepelných čerpadel a 550 GWh bateriových systémů.
Na konečné podobě návrhu, který je v angličtině známý jako Net Zero Industrial Act (NZIA), se v minulých dnech dohodla Rada EU se zástupci Evropského parlamentu. Ve čtvrtek má kompromisní návrh posoudit parlamentní výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE). Podle oznámení Evropské komise je zásadní stanovení referenční hodnoty pro unijní výrobní kapacitu technologií pro čisté technologie. Ty by měly do roku 2030 pokrýt nejméně 40 procent očekávané poptávky v EU.
„Politická dohoda o aktu o průmyslu pro nulové čisté emise doplní náš soubor nástrojů pro vytváření růstu a pracovních míst v oblasti technologií pro nulové čisté emise, které vytvoří klimaticky neutrální společnost. Tyto technologie potřebuje EU i celý svět. EU dnes zdůrazňuje, že je odhodlána investovat do výroby těchto technologií tak, aby byly pro EU i pro celý svět dostupné,“ uvedl k návrhu místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič. Návrh zahrnuje mimo jiné následující priority:
- Zjednodušené a příznivé regulační prostředí pro čisté technologie. Termín pro vydání povolení k výstavbě nebo rozšíření velkých projektů výroby technologií pro nulové čisté emise bude činit nejvýše 18 měsíců, u menších projektů max. 12 měsíců.
- Zavedení koncepce „zelených údolí“ pro rychlejší dosahování nulových emisí ve vymezených regionech, které budou následně lákat nové investory.
- Stanovení unijního cíle dosáhnout do roku 2030 kapacity pro podzemní ukládání 50 milionů tun oxidu uhličitého ročně (například v bývalých ložiscích ropy a plynu).
- Při zadávání veřejných zakázek musí být zohledněn přínos zvolené technologie k environmentální udržitelnosti. Totéž bude platit pro aukce kapacit pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů.
- V zájmu podpory inovací umožní nová pravidla členským státům používat „regulační pískoviště“ pro testování inovativních technologií za volnějších podmínek.
Logika návrhu je zřejmá. Evropská unie je lídrem v rozvoji moderních bezemisních technologií, ale vydělává na tom někdo jiný. Hlavně Čína, která díky dumpingovým cenám a kontrole nad zdroji strategicky citlivých surovin prakticky ovládla globální trh se solárními panely a velkými bateriemi pro elektromobily a pro ukládání elektřiny.
Další nepříjemnou konkurencí jsou od loňského roku Spojené státy americké. Jejich zákon o snižování inflace (Inflation Reduction Act, zkratka IRA) zavedl mimořádně štědré dotace pro investice do technologií potřebných pro obnovitelnou energetiku a dopravu. Cílem zákona bylo podpořit výrobu na domácí půdě oproti dovozům z Číny, jenže jako „bonus“ přinesl přesměrování plánovaných investic mezinárodních koncernů z Evropy do USA.
Reakce jsou zatím opatrné
První ohlasy na výsledný návrh NZIA jsou opatrně pozitivní. Například sdružení společností z oboru větrné energetiky WindEurope upozornilo na potíže, kterým čelí evropští výrobci. V posledních třech letech jim skokově vzrostly náklady a klesla ziskovost. Trh bere útokem levnější a rok od roku silnější čínská konkurence. Asociaci však vadí, že nová předkvalifikační kritéria pro udržitelné technologie se mají v první fázi týkat pouze 30 procent soutěží. „To je v rozporu s balíčkem pro větrnou energii, který říká, že by se měly vztahovat na všechny projekty,“ tvrdí sdružení WindEurope.
Lehce pozitivní je také reakce solárního sdružení SolarPower Europe. Ale zároveň dodává: „I když návrh NZIA vysílá silný signál výrobcům solárních panelů v EU, nepopírá to potřebu nouzové podpory. Výrobcům zbývají týdny přežití, tato nouzová situace vyžaduje okamžitou akci ze strany EU a vnitrostátních orgánů.“
Naopak silně kritické je k návrhu sdružení velkých elektrárenských společností Eurelectric. Té vadí hlavně povinný nákup solárních panelů „Made in EU“, kterých je málo a jsou dražší než ty dovezené z Asie. „Do roku 2030 musí být v Evropě instalováno přes 600 GW solární kapacity. To je výrazně nad tím, co mohou domácí dodavatelé přinést na trh v příštích šesti letech. Zabouchnutí dveří dovozu může vážně zpozdit energetickou transformaci a zvýšit její náklady,“ varuje Eurelectric.
Podle tohoto sdružení nelze elektrárenské společnosti nechat soutěžit v aukcích o nejnižší garantovanou cenu elektřiny, a současně je nutit k nákupu dražších technologií, které splní kritéria udržitelnosti.
(dtr)
