Všechno, co jste kdy chtěli vědět o nově založené Asijské investiční bance pro infrastrukturu (AIIB), ale báli jste se zeptat. Možná jde o asijský pokus o přeměnu světových finančních pořádků.
V říjnu loňského roku byla v Pekingu oficiálně založena Asijská investiční banka pro infrastrukturu (Asian infrastructure investment bank, AIIB). Tato organizace je mnoha odborníky z řad ekonomů vnímána jako konkurence institucí jako je například Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka, které jsou sice pod záštitou OSN, ale mnoho jejich kritiků se domnívá, že jsou zcela ovládané západním, potažmo americkým kapitálem.
Dále je na scéně Asijská rozvojová banka (Asian development bank, ADB), založená v Manile pod záštitou OSN, nicméně ta je vnímaná jako na subjekt pod vlivem Japonska a USA.
AIIB nejspíš nemá být konkurencí ani pro jednu z výše zmíněných institucí, ale spíše o pokus o zvýšení vlivu ve světovém rozvoji ve finanční oblasti a případně o přetvoření světového finančního pořádku. S úterním termínem pro státy, hodlající se k AIIB přidružit jako zakládající členové nového multinárodního věřitele předkládáme čtyři věci, které byste o AIIB měli vědět.
K čemu AIIB vlastně je
Cílem AIIB je především rozvoj regionální finanční spolupráce a finanční podpora projektů výstavby v Asii od silnic a letišť po nízkoprahové domy. Podle ekonomů je ovšem založení AIIB reakcí na dlouhodobou čínskou kritiku nadnárodních finančních organizací, které údajně poskytují jen omezenou funkci potřebným rozvojovým ekonomikám. Přesto, že má AIIB ve svém názvu přívlastek „Asijská“, její ambice jsou mnohem širší, a jejími zakládajícími členy jsou také evropské a africké státy.
Koho se to týká?
Před vypršením úteního termínu ohlásilo víe než 40 států úmysl připojit se k AIIB, ovšem s výjimkou Japonska a USA. Zájem nebyl zpočátku velký, slavnostní zahájení činnosti banky navštívili zástupci 21 států včetně Indie, Thajska a Singapuru, většina návštěvníků pocházela ovšem z řad menších a chudších států, jako například Laos, Nepál, Uzbekistán nebo Kambodža.
Přesto ale začátkem letošního roku naskočila na palubu několik větších ekonomik, zejména v březnu, kdy některé velké státy přislíbily svou účast v AIIB. Jde prozatím o Velkou Británii, Francii, Německo, Itálii, Švýcarsko, Brazílii, Jižní Koreu a Rusko, nicméně konečný seznam stále ještě není znám. Silná odezva se také očekává z oblasti Středního Východu, kde ovšem jednání protahují zejména Spojené státy.
Odkud peníze pocházejí
V souladu s říjnovým memorandem je AIIB připravena zahájit činnost s autorizovaným registrovaným kapitálem 100 bilionů USD, z nichž polovinou přispěla Čína.
Přestože čínský příspěvek naznačuje snahu o de facto převzetí kontroly nad novou institucí, prohlásil čínský ministr financí Lou Jiwei, že Čína „nikoli nezbytně“ požaduje poloviční vklad v bankovním podílu, kryjícího polovinu základního kapitálu, což je vnímáno jako ukázka podpory, a čínský podíl v AIIB bude rozdělen mezi další státy, jež k AIIB přistoupily.
Jak AIIB zapadá do čínské strategie
Založení AIIB úzce souvisí s čínským plánem „Nové hedvábné stezky“, který má za cíl podpořit ekonomické a obchodní vztahy se zbytkem Eurasie, stejně jako Afriky, v oblasti vývoje infrastruktury v daných regionech.
V Číně samotné vláda vydává stále větší sumy do infrastruktury, a AIIB tak může vytvořit Číně platformu pro export kapitálu, pracovních příležitostí a zkušeností s výstavbou infrastruktury rozvojovým ekonomikám v Asii, jak uvádí zástupce fakulty Mezinárodních vztahů čínské univerzity v Renminu.
To samozřejmě prospívá čínské ekonomice. Jin, jehož poznámky byly citovány v listu „Southern metropolis daily“ během víkendu, také prohlásil, že nová banka zapadá do čínských plánů ukázat se jako zodpovědná velmoc, prosazující internacionalizaci juanu a zároveň je čínským příspěvkem ke vstupu do světového bankovního systému.
Rostislav Hubert
