Kvůli koronaviru se ukázala jasná potřeba doplnění zákona o obcích, zákona o krajích, například pokud jde o jednání orgánů v době nouzového stavu. Mělo by být možné jednání „na dálku“, ve věcech, které nesnesou odkladu, třeba i akutně. Je nutné uvažovat o povinností obcí vrátit se ke skladům s prostředky civilní ochrany s vyšší vážností. Zkrátka zkušenost s koronavirem nás vrátila nohama zpátky na zem v tom smyslu, že bezpečnost není samozřejmost. Jednoznačně také ukázala to, že samospráva má k lidem nejblíže. Proto by stát měl zainvestovat právě do posílení samostatnosti obcí, měst a krajů, pokud jde o zásoby ochranných prostředků, desinfekcí apod, říká v rozhovoru pro Ekonomický deník Právnička roku 2019 v oboru správní právo Jana Zwyrtek Hamplová.
Jaký podle vás bude mít vlna restriktivních opatření kvůli koronavirové pandemii vliv na kraje, města, vesnice?
Zkusím to pozitivně. Jsem přesvědčena, že jim toto období dodá zdravé sebevědomí, a tím je posílí, protože to byla velmi těžká zkouška. V ní samospráva v mnohém zcela suplovala stát, a ten by na to neměl zapomenout. Znám starostky, které šily roušky, znám starosty, kteří rozváželi seniorům jídlo, znám hejtmany, kteří měli svůj kraj zorganizovaný tak, že stát by se od nich měl učit. Samozřejmě byly i výjimky – ne všichni starostové, primátoři a hejtmani jsou svatí, a myslím si, že někteří situaci i zneužili, ale to jsou ojedinělé případy.
A ten vliv?
Vliv to bude mít ten, že samospráva bude trvat na vyšších pravomocích v podobných krizových situacích. Pokud jde o restriktivní opatření – bude to mít vliv finanční, protože neznám obec či město, které by ze svého rozpočtu nepomáhalo živnostníkům, například prominutím nájmů apod. Takže to určitě zbrzdí nějaké veřejné investice.
Řešila jste například problematiku zakázaných zastupitelstev či jiné právní komplikace? Obraceli se na vás zastupitelé, apod? S jakými konkrétními problémy?
Obraceli se s řadou problémů typu – musíme něco schválit, můžeme zasedat? Zastupitelstvo musí rozhodnout, ale jak, když je karanténa? Jak školky? Jak obecní úřad, můžeme ho zavřít? Ukázalo to jasnou potřebu úpravy zákona pro podobné situace – a nemusí jít jen o celostátní dosah – podobné nouzové stavy mohou vznikat i regionálně.
Jak bude podle vás možné řešit odškodnění místních provozoven či firem, na které dopadla restriktivní opatření kvůli koronaviru?
Toto by měla být záležitost státu. Jak víte, stát v tomto směru nemá příliš jasno, velmi si situaci sám zkomplikoval formálně chybným prodloužením nouzového stavu podle špatných zákonů. To vedlo k jeho následnému zrušení tohoto rozhodnutí pražským městským soudem, což paradoxně usnadní uplatnění nároků na odškodnění, kterému chtěl stát podle mého názoru tak trochu zabránit.
Co s tím?
Podle mého názoru měla spíše vzniknout zvláštní úprava upravující náhrady škod pro zavřené provozy za této mimořádné situace, protože tím, že není, se stát vystavuje nebezpečí jejich uplatnění podle úpravy obecné, tedy všech škod, které vznikly.
Jaký podle vás mohou mít koronavirová opatření vliv na další chod vesnic, měst. Mám tím na mysli nejen možné ekonomické problémy, ale například i zastavení investic.
Nebude to tak horké, pokud by peníze samosprávě neomezil stát, což by bylo trestuhodné. Ano, některé investice se možná zbrzdí, ale jinak jsem s řadou obcí a měst připravovala třeba stavební lokality pro stavbu rodinných domů i v průběhu nouzového stavu, tedy práce se nezastavily. Víte, neumím si představit starostu či starostku, který doma sedne k televizi, a protože je nouzový stav a karanténa, že by nic nedělal.
Takže starostové byli akční?
Ne, že nic nedělali, naopak. Mnoho z nich využilo karantény a takzvaný omezený pohyb sebe sama právě k tomu některé investiční akce rychleji připravit. Samospráva je pracovitá, nouzového stavu byste si na obcích často ani nepovšimli, nebýt nutnosti řešit roušky, péči o seniory, režim předškolních a školských zařízení apod. Náročnější to samozřejmě bylo a stále je ve větších městech, včetně Prahy, a v krajích. Tam předpokládám bude řada investic odložena prostě proto, že bylo potřeba věnovat se jiným věcem, a byly omezeny i možnosti pracovních porad nad projekty a podobně.
„Umíme se přizpůsobit a tak jsme v souladu s nařízením vlády uspořádali potřebné veřejné zasedání zastupitelstva.,“ napsalo vedení města pod tuto fotografii z 15. dubna Foto: Železná ruda
Nebylo by podle vás vhodné pro takové krizové časy změnit zákony, které mají vliv na sjednávání zakázek, aby se zamezilo například předraženému nákupu ochranných prostředků?
Nejen to. Ukázala se jasná potřeba doplnění zákona o obcích, zákona o krajích, například pokud jde o jednání orgánů v době nouzového stavu, mělo by být možné jednání „na dálku“, ve věcech, které nesnesou odkladu, třeba i akutně, je nutné uvažovat o povinností obcí vrátit se ke skladům s prostředky civilní ochrany s vyšší vážností, zkrátka zkušenost s koronavirem nás vrátila nohama zpátky na zem v tom smyslu, že bezpečnost není samozřejmost, a pak jednoznačně ukázala to, že samospráva má k lidem nejblíže. Proto by stát měl zainvestovat právě do posílení samostatnosti obcí, měst a krajů, pokud jde o zásoby ochranných prostředků, desinfekcí apod. Pokud budou regiony připraveny, padá i otázka šponování cen v případě, že zásoby schází, tedy ony sporné veřejné zakázky.
Nebudou podle vás větší správní celky chtít zákonem ustanovit, poté co stát zpočátku v zásobování ochrannými pomůckami selhal, lokální zákonná pravidla na lokální opatření kvůli podobným hrozbám.
Nepochybně, jak jsem o tom hovořila výše. Stát není evidentně schopen servis občanům zajistit, tak ať to raději nechá na těch, co si s tím poradili i v době, kdy neměli nic – tedy na obcích, městech a krajích. Lokální sklady civilní ochrany budou nezbytností, a samospráva je bude podle mého názoru poté, co současné situace odezní, tvrdě požadovat.
Bylo by podle vás možné a vhodné stáhnout ochranu obyvatelstva pod kraje, které lépe znají situaci a její vývoj, než například ministerstvo?
Bude to naprosto klíčové. Pod kraje v globále, pod obce a města v jednotlivostech opatření a v blízké dostupnosti skladů. Stát by měl zajistit financování, a dát rámec povinností samosprávy v této oblasti. Samozřejmě po poradě s ní. Osobně chystám tyto otázky na zářijový kongres FORUM MUNICIPAL 2020, jehož program jsme aktualizovali právě o tato diskusní témata. Sama hodlám připravit určitý zatímní právní rámec, o který se bude možné opřít, kdyby, nedej bože, byly nějaké další vlny.
Pomohlo by podle vás primátorům, starostům, kdyby měli na poli civilní ochrany obyvatelstva méně svázané ruce kvůli podobným zdravotně-bezpečnostním opatřením?
Civilní obrana obyvatelstva byla mnoho let bagatelizována a přehlížena, jakoby nebezpečí války bylo jediné, které nás může zasáhnout, a podlehli jsme tomu, že prostě „válka nebude“. Nikdo samozřejmě nečekal něco tak zákeřného, jako je tato celosvětová pandemie, ale když už se to stalo, měli bychom si z toho vzít sakra poučení, a zachovat se podle něho.
Neobáváte se postupně zlehčování problému, kterému aktuálně čelíme?
Bude zde jistě snaha to zpětně bagatelizovat, ale to nesmíme připustit. Na tyto věci musíme být připravení, a to se vším všudy – jasnou legislativou, zásobami, lokálními krizovými plány. Nejvíce se dnes vytýká jako problém chaos – a to bohužel plně podepisuji. Už jen aktuální oblast školství je alarmující, nelogická omezení provozů apod. Chápu, že vláda byla zaskočena, ale na můj vkus byla zaskočena až příliš. Nejednotnost postojů ministrů to už jen dokreslovala, podobně jako kroky „odvolávám, co jsem odvolal“.
Jaké bychom si mohli vzít z opatření příklady na nápravu legislativy do budoucna?
Nejsem zastáncem tisíců zákonů a nařízení, ale… Když se zbavíme těch stovek zbytečných, a vytvoříme dva tři nové efektivní, které upraví srozumitelně a logicky to, jak se chovat v podobné situaci, a přikáže mít zásoby ochranných prostředků a podobně, nebudeme už nikdy tak zaskočeni, jako jsme byli tentokrát.
Co překvapilo nejvíce vás?
Pro mne jako občana bylo nejvíce tristní zjištění to, jak na danou situaci byla absolutně nepřipravena nejen naše země, ale celá Evropská unie, která byla doslova paralyzována a zcela neschopná cokoli jednotně organizovat. Jako bychom žili v pohádce, ve které se nic zlého nemůže stát, a tedy se na to nemusíme připravovat. Opak je pravdou. Čelíme řadě nových nebezpečí, a musíme se smířit s tím, že to bude něco stát – jednak peněz na prevenci a věcnou připravenost, jednak občasné omezení svobod, protože i uzavření hranic má někdy svůj význam, jde-li o bránění šíření nákazy.
Takže represe podle vás mají smysl?
Měli bychom si tedy zvyknout na to, že ne vždy můžeme všechno, a že nežijeme v oné pohádce, v níž se nemůže nic stát, ale naopak v tvrdé realitě na jedné malé zeměkouli, jejímž základem jsou právě ty obce a města, ve kterých žijeme. Chceme-li být v budoucnu lépe připraveni, opřeme se o ně. Zvládnou to jednoznačně nejlépe. Stačí, když jim v tom stát bude pomáhat, a dá jim důvěru a pravomoci.
Jan Hrbáček
