Kasační stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podal k Nejvyššímu správnímu soudu v pondělí 14. září 2020 advokát Adam Černý. Městský soud v Praze totiž odmítl jeho žalobu na protiprávnost plošného uzavírání restaurací a obchodů opatřením ministerstva zdravotnictví, protože tato opatření byla mezitím zrušena a jsou proto podle soudu neexistující. Podle advokáta ale jejich účinky nezanikly, neznamená to, že předmět řízení neexistuje. Soud se s ním však nevypořádal, nepřezkoumal ho, nýbrž rezignoval na právo občanů na soudní ochranu a legitimizoval budoucí libovůli ministerstva.
O žalobě Adama Černého na plošná opatření ministerstva zdravotnictví proti obchodům, trhům, restauracím a kulturním zařízením a sportovním Česká justice informovala. Opatření ministerstva zdravotnictví byla v účinnosti od 18. května do 25. května 2020. Po jejich zrušení doplnil Adam Černý žalobu o procesní zdůvodnění celkem dvakrát. Soud však k žádnému argumentu nepřihlédl a celý návrh odmítl, protože podle něho neexistuje zrušením opatření přestal existovat předmět řízení a není o čem rozhodovat.
Pozbytí účinnosti neznamená zánik účinku
S tím ovšem advokát Adam Černý zásadně nesouhlasí. „Soud tak opatření obecné povahy, která v průběhu řízení pozbyla své účinnosti, označuje za ,neexistující´ a vyslovuje závěr, že ,nezbytnou podmínkou pro řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy je existence opatření obecné povahy, proti kterému návrh směruje´,“ cituje z usnesení Městského soudu v Praze právník. S takovým závěrem se podle něho nelze ztotožnit. „Rozhodnutí založeno na těchto závěrech považuji za rozhodnutí nezákonné,“ uvádí v kasační stížnosti.
„Soudní praxe sice za neexistenci podmínky řízení považuje i neexistenci nebo odpadnutí předmětu řízení, ale tu nelze shledat v pouhém pozbytí účinnosti napadených opatření. I když opatření obecné povahy pozbyla své účinnosti, účinky, které vyvolala, nezanikly a mohou trvat po dlouhou dobu. Účelem řízení o zrušení obecné povahy je přitom ochrana práv účastníka řízení, který byl na svých právech zkrácen. Řízení o zrušení opatření obecné povahy dle § 101 a nasl. s. ř. s. přitom jako podmínku řízení nestanovuje, že napadené opatření obecné povahy musí být v době rozhodování o něm účinné,“ upozorňuje právník v kasační stížnosti.
Předmět řízení se odvíjí od trvání účinku aktu
Podle svých slov se advokát domáhal přezkumu nezákonnosti postupu ministerstva zdravotnictví, neboť vydanými opatřeními došlo zásahu do jeho práv. Soud však nekonstatoval ani jejich legalitu, ani nezákonnost. „Stěžejním úkolem správního soudnictví je přitom umožnit realizaci práva na účinnou soudní ochranu před administrativní svévolí výkonné moci,“ zdůrazňuje Adam Černý ve stížnosti.
Městský soud v Praze podle Adama Černého zaměňuje pozbytí účinnosti právního aktu s jeho neexistencí. „Existenci předmětu řízení o zrušení opatření obecné povahy nelze posuzovat z hlediska trvání účinnosti správního aktu, ale z hlediska trvání účinků, které napadené opatření v právní sféře jeho adresátů vyvolalo,“ uvádí v kasační stížnosti právník, podle kterého napadená opatření zasahovala do práva na volbu povolání, práva na podnikatelskou činnost i do kulturních práv, a i když jde o zrušené akty, odpovědnostní nároky z titulu nezákonného výkonu veřejné moci trvají.
Odpovědnost státu za škodu je absolutní
„Odmítnutí meritorního přezkumu zákonnosti opatření obecné povahy poté, kdy pozbyla v průběhu soudního řízení své účinnosti, představuje negaci ústavněprávní záruky odpovědnosti státu za výkon veřejné moci. Ústavně konformním a zákonným postupem je toliko věcný přezkum napadených mimořádných opatření, a to bez ohledu na pozbytí jejich účinnosti, protože samotným zrušením mimořádného opatření odpůrcem nebyla vyřešena otázka jejich zákonnosti,“ uvádí v kasační stížnosti Adam Černý.
Podle jeho dalšího vyjádření je odpovědnost státu za škodu způsobenou veřejnou mocí absolutní a nelze ji nijak omezit. Základním kritériem je konstatování nezákonnosti, tato otázka nemůže být řešena následně v samostatném řízení: „Odpovědnost státu za škodu způsobenou veřejnou mocí je odpovědnosti absolutní, a tudíž ji nelze zákonem nikterak omezit či dokonce vyloučit, a současně objektivní, a proto se jí stát nemůže zprostit, nejsou stanoveny žádné liberační důvody. Základním kritériem pro možnost uplatňovat vůči státu nárok poškozeného dle zákona o odpovědnosti za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s napadenými mimořádnými opatřeními odpůrce, je konstatování jeho nezákonnosti rozhodnutím vydaným v řízení dle § 101a a nasl. s. ř. s. Otázka nezákonnosti nemůže být posouzená až následně, v samotném civilním řízení, ve kterém by se poškozený svého nároku vůči státu domáhal. Odmítnutí věcného přezkumu napadených opatření tak fakticky způsobuje vyloučení možnosti uplatňování nároků vůči státu za škodu způsobenou veřejnou mocí,“ dovozuje advokát.
Soud legitimizoval libovůli, z níž už vnikly následky
Jak dále uvádí, ústavněprávní nárok na soudní ochranu „nemůže ustoupit toliko z důvodu, že napadená rozhodnutí byla účinná toliko několik dní a v čase rozhodování soudu již účinná nejsou“. Toto pozbytí účinnosti podle něho totiž nelze považovat za zhojení jejích nezákonnosti a nemůže vytvořit překážku projednání věci. „Dle čl. 90 Ústavy České republiky jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům,“ stojí v dokumentu.
Podle advokáta se Městský soud v Praze dopustil legitimizace budoucí libovůle ministerstva zdravotnictví, když vyloučil soudní přezkum ministerského opatření: „Městský soud svým rozhodnutím v jeho důsledcích v podstatě legitimoval (a to i do budoucna) libovůli odpůrce ( a v budoucnu i jiných správních orgánů) při vydávání opatření obecné povahy, když vyloučil soudní přezkum a odpovědnost za případnou nezákonnost zásahů do práv jednotlivců opatřeními obecné povahy v situaci, kdy tyto budou platit pouze krátkou dobu, ve které nebude možné v době jejich platnosti a účinnosti o nezákonnosti rozhodnout.“
Navíc se to děje v situaci, kdy z opatření ministerstva zdravotnictví vznikly a ještě vniknou právní následky: Až do roku 2023 se například mohou konat přestupková řízení. Kromě toho po rozsáhlých plošných opatřeních zůstaly občanům a podnikatelům škody: „Je tedy evidentní, že i když napadená opatření odpůrce již nejsou účinná, tak tato opatření zde zanechala stopu minimálně v podobě rozsáhlých škod provozovatelů podniků, jejichž provoz byl zakázán a omezen, a po velmi dlouhou dobu ještě mohou působit nové právní následky spojeny se vznikem možné deliktní odpovědnosti,“ uvádí advokát, který navrhuje rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušit a vrátit k novému projednání.
Irena Válová
Text je převzat z portálu Česká justice, který je součástí vydavatelství Media Network, stejně jako Ekonomický deník.
