Textilky v Evropě jsou pod obrovským tlakem, a to nejen konkurence. Přibývá regulací a rostou náklady. Textilka Retex z Moravského Krumlova hledá další trhy a díky tomu rozšiřuje výrobu. Možnosti vidí i v obranném průmyslu. „Chceme pracovat například s balistickou ochranou,“ říká předseda představenstva firmy Retex a viceprezident Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Robert Šimek.
Česko nerecykluje dostatečně a platí za to pokuty. Firmy by se i proto měly podle vládních plánů nově podílet na recyklaci textilu. Co to bude znamenat pro vaši firmu, která s recyklovaným materiálem přímo pracuje?
Změny už cítíme. Oslovují nás velké značky z fast-fashion a hledají možnosti, jak navázat spolupráci. Dostatečná kapacita na recyklaci není jen v České republice, ale celé Evropě. Máme velké poptávky od jednotlivých států, například Itálie, Německa, Rakouska nebo i korporátních firem.
Budeme se dostávat k poměrně kvalitním materiálům, což je určitě výhodou. A je to hlavně výhodou ve vztahu k finálnímu výrobku, který bude mít větší cenovou hodnotu, větší čistotu materiálu a rozsáhlejší škálu vlastností. Před osmi lety jsme začínali na 16 korunách za kilo směsného materiálu, dnes jsme na 1,50 koruny. V některých státech západní Evropy se bude navíc platit od 1. ledna 2026 za tunu zpracování odpadu až 270 eur (zhruba 6660 korun).
Stíhá Česko reagovat na změny, které přináší evropská legislativa v oblasti odpadového hospodářství a recyklace?
Česká republika je v Evropské unii jednou z posledních zemí, která nemá ještě založenou organizaci výrobců s rozšířenou odpovědností. Je to standard, který dnes v Evropě prostě je a Česká republika se tomu brání, včetně ministerstva životního prostředí, ale dříve či později se založit bude muset, pokud chceme mít zdravý systém.
Co znamenají nové evropské požadavky na recyklaci pro rozpočty měst a obcí?
V roce 2025 máme velký problém, že municipality nemají v rozpočtech peníze na sbírání odpadu, které bylo dobrovolné a teď je povinné. Třídící firmy měly svůj byznys postavený na prodeji obnošeného zboží směrem do Afriky nebo jižní Ameriky. Ale Evropa jasně řekla, že jde o surovinu a do těchto částí světa už ji vyvážet nechce. Zamykáme hranici, musí se zpracovávat odpad, ale na druhou stran není pro materiál odbyt.
Přemýšlí se o tom, že bude muset být systém celoevropsky určitou dobu finančně podporovaný. V současnosti už podporovaný částečně je, například přes úlevy z placení DPH v Itálii a Francii.
V září Retex spustil do ostrého provozu výrobní linku, která zpracuje starý textil do technických materiálů s unikátními vlastnostmi. Co takové materiály umí?
Mohou nahradit polystyren, polyuretanové pěny i minerální vaty. Je možné je použít ve stavebnictví jako izolační materiály, ve vlacích, automobilech jako koberce a odhlučení motoru nebo letadlech. Umí zadržet vodu v krajině, kdy se dají obohatit o hnojiva. Používají se i jako tramvajové pásy nebo součást zelených střech. Díky nové lince jsme k materiálům schopni přidat i parozábrany nebo zvukové membrány.
Jak významným zákazníkem je automotive?
V současnosti tvoří 50 procent, máme deset až 15 zákazníků s obratem okolo 10 a více milionů korun. Když jsem před osmi lety přicházel do firmy, bylo to 80 procent. Moje vize je ale snižovat závislost na jednom a ještě nestabilním sektoru, který je navíc pod politickým tlakem. Teď další části tak tvoří geotextilie, akustické a tepelné izolace a ochranné materiály pro malíře.
A co železnice, řeší se výstavba vysokorychlostních železničních tratí i výroba modernějších vlaků. Jaký to má pro vás potenciál?
Hodně nás to zajímá a jsme i součástí Asociace podniků českého železničního průmyslu (ACRI). Vysokorychlostní tratě dříve i později budou, i kdyby se změnila vláda. Nás se týkají například izolace, se Škodou Transportation řešíme například noční vlaky v Itálii. Máme i projekty na snížení hluku podvozků nebo akustické bariéry podél kolejí. Do budoucna vidíme velkou příležitost v aplikaci retenčních materiálů u přechodů pro zvěř, které budou nad vysokorychlostními tratěmi. Už teď jsou například nad dálnicí D1. Naše materiály se dají využít i v tunelech.
Zajímá vás i obranný průmysl?
Ano, dodáváme materiály například pro Tatra Defence a máme dojednaný i armádní kontrakt, který bych zatím nechtěl zmiňovat. Jsme technologická firma a řešíme hodně výzkum a vývoj. Chceme pracovat například s balistickou ochranou nebo s tím, aby automobily nebyly přímo viditelné na termokamerách. To jsou ty výzvy, které víme, že naše materiály umí. Podařilo se nám vyvinout například materiál, který vydrží dlouho nehořet.
Kolik investujete ročně do výzkumu a vývoje?
Okolo 10 až 20 milionů korun.
Další expanze vaší firmy má směřovat mimo Evropu. Konkrétně jste jmenoval severní Afriku, proč zrovna tam?
V Evropě každý měsíc končí více než 100 textilek. Ta situace není jednoduchá a týká se i nás, i když jsme v černých číslech. Je zde konkurence z Číny, ta je neoddiskutovatelná. A poslední hřebíček je legislativa. To je prostě všechno tak finančně náročné, že to firmy nedávají.
Díky tomu, že jsem součástí rozhodnutí, která v Evropském parlamentu a Evropské komisi jsou, tak vím, co nás čeká. A na rovinu řeknu, že si myslím, že v Evropě následující období nebude úplně šťastné, minimálně ekonomicky. A bude nás to stát hodně peněz.
Mohlo by vás zajímat
Jaké faktory ovlivňují vaši strategii expanze do regionů mimo Evropu?
Dva roky zpátky jsme zakládali pobočku v Chile v Jižní Americe a narážíme pouze na jedinou věc, a to je velká vzdálenost. Dále uvažujeme právě o Africe. Už dnes tam máme čtyři zákazníky v automotive i podporu jedné z tamních vlád. Náklady na zaměstnance jsou na 20 procentech, energie na 30 procentech toho, co máme v Evropě. Vstupní investice se pohybuje v řádu okolo sto milionů korun, ale ta návratnost je krátká.
Země okolo Středozemního moře mají navíc s Evropskou unií podepsanou obchodní smlouvu, že pokud část výroby pochází z unie, tak je možné kompletně celé zboží deklarovat jako výrobu z EU.
