Může se český obranný průmysl vrátit na světovou špičku, kde zářil v meziválečném období minulého století? Poptávka po zbraních je sice extrémní, ale cesta k reálné soběstačnosti Evropy vede přes zavřené továrny a legislativní pasti. David Chour, místopředseda představenstva skupiny Czechoslovak Group (CSG), v exkluzivním rozhovoru pro Ekonomický deník rozkrývá, proč se zbrojovky nemohou spoléhat jen na evropské dotace.
Které konkrétní překážky musí stát odstranit, aby české zbraně nezůstávaly viset v dlouhém úředním vakuu?
Evropa dohání 30 let relativního míru
Francouzský generál Michel Yakovleff říká, že Evropě chybí politická vůle postavit se Rusku. Co z toho plyne pro evropský obranný průmysl?
Evropa dnes doplácí na zhruba 30 let relativního klidu. Během nich obranný průmysl systematicky ztrácel kapacity. Majitelé zavírali výrobní linky, zásoby klesaly a investice do zbraní nebyly politickou prioritou. Současná situace neukazuje na nedostatek vůle, ale na strukturální chybějící kapacity. Ty musíme znovu vybudovat. Neobejdeme se bez aktivní podpory států i Evropské unie. Potřebujeme dlouhodobé zakázky i finanční nástroje, které nám umožní kapacity rychle a udržitelně rozšířit.
Zároveň ale nemůžu říct, že by Evropě plošně chyběla vůle. V CSG nám rozhodně nechyběla. Dodávky zbraní na Ukrajinu jsme zahájili hned v prvních dnech ruské invaze. Také Česká republika velmi rychle vytvořila právní i politický rámec pro zásobování a stala se klíčovým koordinátorem mezinárodních iniciativ. Pro průmysl z toho plyne jasný úkol: musíme navyšovat kapacity, investovat do vývoje a rozvíjet mezinárodní projekty. CSG touto cestou jde dlouhodobě. Konsolidujeme podniky v několika zemích a vytváříme provázaný ekosystém, který dokáže reagovat i v krizích.
Máte v CSG podrobně nastudováno, co přesně je Evropský obranný průmyslový program (EDIP) a jaké příležitosti nabízí českým zbrojovkám?
CSG roste velmi rychle. Své podnikání nestavíme na dotačních programech ani na čekání, až vznikne nová evropská politika. Naše rozhodování určuje reálná poptávka armád. Musíme budovat výrobní kapacity tam, kde je trh skutečně potřebuje.
EDIP proto nevnímáme jako přímý zdroj byznysu. Považujeme ho za rámec, který může podpořit evropskou koordinaci a dlouhodobou soběstačnost. Naše firmy sledují iniciativy ve svých oborech a tam, kde to dává smysl, se zapojují. Posílili jsme také naši přítomnost v Bruselu. CSG historicky staví svůj růst na trhu, nikoli na dotacích. Tuto filozofii považujeme za dlouhodobě zdravou.
Mohlo by vás zajímat
Strategické investice a role evropských peněz
Jaké konkrétní kroky plánujete pro zapojení do projektů financovaných z EDIP?
Nejde nám o formální účast, ale o projekty se skutečným průmyslovým přínosem. Příkladem je naše zapojení do programu ASAP. V Řecku díky němu obnovujeme výrobu TNT. Evropská podpora ve výši cca 30 mil. eur urychluje investici do této strategické kapacity. Zároveň pomáháme postavit na nohy dlouho zanedbaný podnik v Lavriu. To přinese pracovní místa i daňové výnosy. Právě výroba velkorážové munice a jejích složek je jednou z nejperspektivnějších oblastí pro evropskou podporu.
Existují i jiné nástroje než přímé dotace na výrobu?
Další pilíř CSG tvoří výroba pozemní techniky na tatrováckém podvozku. Tady se ukazuje jiná forma podpory. Členské státy EU si můžou nakupovat tatrovky za standardních podmínek přes existující rámcové smlouvy. K tomu můžou využít výhodné financování z programu SAFE. Ten nabízí půjčky na obranné výdaje s dlouhou splatností a jednoprocentním úrokem.
Dokážete si představit efektivnější spolupráci států ve střední Evropě?
V praxi už taková spolupráce částečně funguje. Střední Evropa má podobné bezpečnostní potřeby i průmyslovou strukturu. To vytváří přirozený prostor pro pragmatické vztahy. Klíčová je společná poptávka, standardizace techniky a dlouhodobost projektů. Ukazují to rámcové smlouvy na vozidla Tatra nebo společné nákupy munice. I menší státy tak dokážou vytvořit ekonomicky smysluplné modely, které mohou inspirovat celou Evropu.
Prostor pro spolupráci ve střední Evropě jsme ale zdaleka nevyčerpali. Aktuálně diskutujeme o dalších projektech, které by propojily náš region s partnery ze západní Evropy. Jde o oblasti, které jsou pro bezpečnost zcela klíčové. Tyto iniciativy jsou zatím ve fázi příprav. Jejich cílem je posílit evropskou soběstačnost a rozložit výrobu mezi více zemí.
Expanze Tatry a síla regionální spolupráce
Jakou úroveň spolupráce si představujete se zbrojovkami v rámci visegrádské čtyřky?
Spolupráci vidíme především v konkrétních projektech. Aktuálně expandujeme s výrobou vozidel Tatra na Slovensko. Umožnila nám to rozsáhlá zakázka na přibližně 4 000 vozidel pro zákazníka v jihovýchodní Asii. Tato investice vytváří kapacity nejen pro vzdálené trhy. Díky ní budeme rychleji dodávat techniku i evropským armádám, včetně té slovenské. Ta právě teď modernizuje svou flotilu logistických vozidel.
Týká se tato lokalizace i jiných zemí mimo bývalé Československo?
Podobné zázemí existuje i v Polsku. Tam se již vyrábí obrněnce na tatrováckém podvozku. V budoucnu k tomu může dojít i v Maďarsku. Spolupráci ale neomezujeme jen na V4. Lokalizace výroby tatrovek probíhá i v dalších zemích, například v Chorvatsku. Obdobné projekty vidíme i u munice.
Spolupracujete již nyní se zahraničními zbrojovkami v regionu?
Skupina CSG sama o sobě spojuje řadu tradičních zbrojovek bývalého Československa do jednoho celku. Jejich prosperita dává práci i rozsáhlému řetězci firem mimo CSG. Intenzivně rozvíjíme vztahy s polským průmyslem, kde vyrábíme obrněnce na podvozku Tatra a pracujeme na projektech u velkorážové munice.
Mimo náš region je velmi důležitá spolupráce s řeckým státním podnikem HDS. Přes společný podnik tam rozvíjíme výrobu munice a výbušnin. Zároveň jednáme se státními i soukromými zbrojovkami z dalších evropských zemí. Hledáme rozvojové projekty, které zajistí dlouhodobou soběstačnost Evropy.
Kondice českého zbrojařství a bariéry státu
V jaké celkové kondici se podle vás aktuálně nachází český obranný průmysl?
Náš obranný průmysl teď zažívá mimořádný boom. Nás táhne současná geopolitická situace a vysoká poptávka zemí NATO. To ale samo o sobě nezaručuje udržitelný rozvoj. Skutečnou kondici ukáže až to, zda majitelé firem dokážou tento moment využít. Musíme budovat nové kapacity a investovat do výzkumu a vývoje. Pokud se to podaří, může se český průmysl vrátit na úroveň, kterou měl za první republiky. Je pozitivní, že řada vlastníků tuto odpovědnost vnímá a do rozvoje už dnes výrazně investuje.
Kde vidíte největší chyby nebo mezery v podpoře od českého státu?
Český stát prokázal, že v krizi umí jednat. Urychlení licencí a muniční iniciativa přinesly silný ekonomický i reputační efekt. Teď by ale bylo dobré zefektivnit standardní nákupní procesy naší armády. Ty jsou stále velmi zdlouhavé. Průmyslu by také pomohlo, kdyby Ministerstvo obrany jasněji a s předstihem řeklo, do jaké techniky chce v budoucnu investovat. Pokud budeme znát záměry armády, dokážeme si včas najít zahraniční partnery. Pak zajistíme, že podstatná část výroby a servisu proběhne na českém území. Stát tyto procesy nemusí dirigovat. Často stačí otevřeně říct, co bude v budoucnu potřebovat. Průmysl už si řešení připraví sám.
Zmínil jste i problém se zkušebními prostory. O co přesně jde?
Paradoxem je nedostatek zkušebních prostor. Přestože má Česko jedny z největších vojenských prostorů v Evropě, legislativa nám tam neumožňuje testovat a certifikovat nové systémy. Naše firmy tak musí zkoušet své produkty v zahraničí, i když jsme připraveni testování v ČR plně hradit. Nám to zbytečně zvyšuje náklady a stát přichází o příjmy. S tím by stát měl něco udělat.
Technologie budoucnosti: Drony i umělá inteligence
Jak hodnotíte tlak na snižování závislosti na dodavatelích zbraní mimo EU?
Evropa se musí systematicky učit větší soběstačnosti. Nejde o konec spolupráce s USA, ta zůstává klíčová. Musíme ale vztah vyvážit tak, abychom v kritických oblastech nebyli na dodávkách ze Spojených států závislí. Evropa by si měla „ukousnout“ větší část hodnotového řetězce. Musíme lokalizovat výrobu komponentů i celých systémů přímo v EU.
Do jakých technologických oblastí by měl náš průmysl strategicky investovat?
Musíme investovat do bezpilotních systémů, senzorů, umělé inteligence, kybernetické bezpečnosti a elektronického boje. Tyto schopnosti násobí sílu klasických zbraní. Samostatnou a velmi rychle rostoucí oblastí jsou systémy proti dronům. Zkušenosti z Ukrajiny jasně ukazují, že schopnost chránit kritickou infrastrukturu před drony je dnes stejně důležitá jako samotné útočné systémy. Proto také investujeme do fondu Presto Tech Horizon, který vyhledává slibné technologické firmy.
Co považujete za největší hrozbu pro stabilitu odvětví v Evropě?
Pro průmysl je klíčové, aby politici své sliby naplnili konkrétními činy. Státy NATO se zavázaly k vyšším výdajům na obranu. Tato rozhodnutí ale musí být dlouhodobá a konzistentní. Musí se promítnout do reálných nákupních programů, nejen do proklamací. Jen tak budeme mít jistotu, že investované miliardy do výzkumu a kapacit dávají smysl.
Vidíte v rámci evropských programů možnost standardizace systémů?
Myšlenka úplné unifikace zbraní v Evropě naráží na národní priority. Velké státy budou i nadále preferovat své domácí dodavatele. To je pochopitelné. Proto je důležitější zaměřit se na praktickou zastupitelnost systémů. Příkladem je velkorážová munice. Dnes ji musíme testovat a certifikovat pro každé dělo zvlášť. Pokud zajistíme kompatibilitu, výrazně to zvýší odolnost celého kontinentu, i když finální výrobci zůstanou národní.
Globální ambice a exportní priority
Jaké jsou vaše hlavní exportní priority?
CSG je globální skupina. Našimi klíčovými trhy jsou NATO a EU, ale diverzifikace je nutností. Máme silnou pozici v USA, kde se podílíme na projektu Future Artillery Complex. Zároveň realizujeme obří projekty v jihovýchodní Asii. Jako důležité teritorium vnímáme také arabské země severní Afriky a Blízkého východu. Tyto státy dlouhodobě investují do modernizace svých sil a hledají spolehlivé partnery.
Pro CSG je to přirozená součást globálního růstu. Umožňuje nám to stabilně investovat do kapacit a plnit závazky vůči spojencům. Věříme, že poptávka po zbraních bude dlouhodobá. Ani případné příměří na Ukrajině na tom nic nezmění. Rusko dál zbrojí, Ukrajina bude potřebovat silnou armádu a Evropa musí doplnit své vyčerpané sklady.
