Japonská ekonomika má šanci, kterou má každá ekonomika, postižená úpadkem tradičních odvětví: přizpůsobit se a reagovat na aktuální trendy. Nipon si toho je na rozdíl od Evropy vědom.
Japonská ekonomika neobnovuje pracovní místa v průmyslu, slabému yenu navzdory. Hospodářství ostrovní velmoci se v posledních dvou dekádách potýká s ekonomickou stagnací a bojuje s deflací. Neutěšené ekonomické situaci jistě nepomohlo ani propuknutí celosvětové finanční krize v roce 2008 a s tím ruku v ruce posilující kurz japonského yenu. Ten od počátku roku 2008 během 4 let posílil vůči americkému dolaru o přibližně 38%. To negativně působí na japonský export, coby tradiční motor japonského ekonomického růstu. Japonský export se výrazně začal propadat v posledním čtvrtletí roku 2008 a v prvních měsících roku 2009 se meziročně snížil o 45%.
Tradiční výrobci spotřební elektroniky přesunuli podstatnou část své výroby do Číny, aby ztrátu své konkurenceschopnosti díky posilujícímu yenu kompenzovali nižšími náklady na pracovní sílu. O odbyt ovšem přišli i jejich subdodavatelé, což celý problém ještě prohloubilo.
Zdálo se, že řešení přinese ministerský předseda Šinzó Abe, který se ujal úřadu na konci roku 2012 (funkci předsedy vlády vykonával již v letech 2006 – 2007, pozn. autora). Do vedení japonské centrální banky instaloval lidi, kteří se nebáli provádět expanzivní opatření v oblasti monetární politiky, která měla být zaměřená především na intervence proti dalšímu posilování yenu. Ten začal v posledním čtvrtletí roku 2012 oslabovat a poměrně rychle se z úrovně 80 yeanů za dolar dostal až k hranici 100 yenů za dolar. Další výraznější oslabení pak přišlo během loňského roku, a to až k hranici 120 yenů za dolar. Japonský yen tak během dvou let ztratil přibližně 50 % své hodnoty.
Abenomika, jak se hospodářské politice premiéra Abeho přezdívá, zatím však kýžené ovoce nenese. Mnoho Japonců je přesvědčeno, že oslabování yenu pomohlo pouze obřím firmám jako například Toyota Motors, ale na malé a střední firmy to v zásadě nemá vliv. Je třeba si uvědomit, že Japonsko musí prakticky všechny významné vstupní suroviny dovážet, takže oslabení yenu je dvousečnou zbraní. Na jedné straně zlevňuje japonský export, na straně druhé výrazně zdražuje vstupy.
Politika slabého yenu má však svá další úskalí. Může fungovat jen za předpokladu, že okolní země, tedy nejvýznamnější obchodní partneři Japonska, k oslabování svých měn nepřistoupí. V tomto smyslu má tedy Japonsko poměrně velké štěstí, protože například americký FED již začal provádět opatření, která mimo jiné vedou k posílení dolaru. Evropská centrální banka však jde přesně opačným směrem, a tak se oslabení yenu ve vztahu k euru nemusí vůbec projevit.
Skutečnost, že se tradiční japonské firmy zatím nechystají znovuotevřít své závody v Japonsku, ukazuje, že japonská ekonomika má daleko hlubší problémy, než je donedávna silný yen. Pravděpodobně jen málo firem bude přesouvat svou výrobu do zahraniční jen proto, že je národní měna silná. Přesun výroby s sebou nese nemalé náklady, a proto se musí vyplatit. Zdá se tedy, že japonské firmy jsou si hlubších problémů japonské ekonomiky vědomy. Mezi ně patří především stárnoucí a zmenšující se japonská populace. Kromě toho se traduje, že mladá generace již nestaví svou práci, své zaměstnaní na samý vrchol žebříčku hodnot, jako tomu bylo u generací poválečných. To má samozřejmě vliv na produktivitu práce, která se již nezvyšuje tak, jako kdysi. Průměrný Japonec odpracoval v roce 2012 1745 hodin za rok, což je dokonce méně než v České republice. V roce 1990 ještě průměrný Japonec odpracoval 2031 hodin ročně.
Japonská ekonomika však šanci dostat se z vleklé stagnace má. Je to šance, kterou má každá ekonomika, postižená úpadkem tradičních odvětví: přizpůsobit se a reagovat na aktuální trendy. Dokonce i sami Japonci jsou si vědomi toho, že když jejich populace stárne, naskýtá se šance pro rozvoj odvětví, jejichž produkci bude starší generace potřebovat – zdravotnické pomůcky či různé kostní a kloubní náhražky. Zní to možná cynicky, ale realita je taková. Japonci na to, na rozdíl od Evropy, pamatují.
Petr Musil
