Země střední Evropy mají za sebou první pracovní dny po vánočních prázdninách – a plynu je dost. Vše funguje i bez dodávek z Ruska přes ukrajinské území. Jak ukazují data provozovatelů plynárenských soustav v regionu, Česko a Rakousko odebírají plyn z německé sítě, zatímco Slováci nakupují plyn z Maďarska. Jedinou nepříjemností je zvýšené čerpání plynu z podzemních zásobníků.
Podle údajů provozovatele páteřní sítě plynovodů v Česku, kterým je státem vlastněný podnik NET4GAS, přiteklo v pondělí 6. ledna z německé potrubní sítě 175 GWh plynu. To vystačilo na pokrytí 49 procent denní spotřeby plynu ve výši 359 GWh. Zbytek musely plynárenské společnosti pokrýt těžbou z podzemních zásobníků.
Kolem čerpání plynu ze zásobníků se rojí nepěkné spekulace, ale realita je taková, že poměr 50 na 50 mezi dovezeným plynem a zásobníky bývá v lednu běžným standardem. I když nepočítáme zásobník společnosti SPP Storage, který slouží pro potřeby Slovenska, tak v pondělí ráno dosahoval stav plynových zásob 22,78 TWh. To by při současném tempu čerpání zásob vystačilo na 120 dní spotřeby, tedy na čtyři měsíce.
Uklidnění na energetických burzách
Obavy, zda se bez ruského plynu podaří během jara až podzimu podaří naplnit podzemní zásobníky, se objevují pravidelně od začátku rusko-ukrajinské války, tedy od února 2022. Pokaždé se však ukázaly jako liché. Na podzim už byly zásobníky ve střední Evropě naplněné skoro ze sta procent a obchodníci dokonce museli začít přebytečný plyn dočasně uskladňovat na západní Ukrajině.
Klesající stres z nedostatku plynu ve střední Evropě dokládá také vývoj tržních cen zemního plynu v posledních dnech. Plyn s dodávkou v únoru na klíčové nizozemské burze TTF od začátku října do začátku ledna zdražil ze 40 na 50 EUR/MWh, kdy cenu táhlo nahoru chladné počasí i obavy z výpadku dodávek plynu z Ruska. V posledních dnech se však trend obrátil a plyn začal zlevňovat. V úterý odpoledne se jeho cena držela okolo 46,60 EUR/MWh.
Mohlo by vás zajímat
Klesat začala také cena, za kterou se zemní plyn obchoduje na pražské energetické burze PXE. Plyn je u nás oproti TTF zhruba o dvě eura za megawatthodinu dražší, což souvisí hlavně s náklady na přepravu plynu. Cenu už naopak neprodražuje kontroverzní poplatek za tranzit plynu přes území Německa; spolková vláda pod tlakem kritiky z české a rakouské strany přestala poplatek od Nového roku účtovat.
Německo v roli zprostředkovatele
Jak jsou na tom naši sousedé? Zcela „v klidu“ může být Rakousko, které má v zásobnících uloženo 77 TWh plynu. Vedle čerpání těchto bohatých zásob dováží okolo 115 GWh plynu za den z Německa, v některé dny navíc importuje až 30 GWh z Itálie. Pro připomenutí: Do konce prosince bylo Rakousko téměř zcela závislé na dovozu ruského plynu přes ukrajinské a slovenské území.
Odpověď na otázku, kde se bere plyn v Německu, přináší tamní správce trhu Trading Hub Europe (THE). Podle jeho údajů do země přitéká okolo 1350 GWh plynu denně z Norska. Další dodávky zajišťují LNG terminály v Nizozemsku (cca 650 GWh denně), Belgii (cca 240 GWh denně) a také nedávno zprovozněné plovoucí LNG terminály na pobřeží Německa. Jejich využití v prvních lednových dnech značně kolísalo, do sítě dodávaly od 87 do 207 GWh za den. Němci a Nizozemci dovážejí zkapalněný plyn hlavně ze Spojených států, zatímco do Belgie směřují i dodávky z Ruska.
Zcela bez dodávek plynu neskončilo ani Slovensko, které mělo z přerušení dodávek z Ruska přes Ukrajinu největší obavy. Podle aktuálních čísel tamního provozovatele plynovodů eustream přitéká okolo 76 GWh plynu z Maďarska přes hraniční bod Veľké Zlievce. Zbývající část spotřeby musí země pokrývat čerpáním plynu ze zásobníků.
Hlavní poražený? Slovensko!
Slovensko tak nejvíc doplatilo na ukrajinské rozhodnutí neprodloužit smlouvu o tranzitu plynu s ruským Gazpromem. Dnes je podobně jako Česko „zemí na konci trubky“ a zcela přišlo o dříve významné příjmy z mezinárodní přepravy plynu. Sice dál odebírá ruský plyn, ale přepravní cesta přes Turecko a Balkán je výrazně dražší než dosud využívaná trasa přes Ukrajinu.
Na dovoz ruského plynu po trase, která vede přes Turecko, Bulharsko a Srbsko (nebo alternativně Rumunsko) již několik let spoléhají Maďaři. Jejich vysokou závislost na dovozu ruského plynu částečně snižuje vlastní těžba, která teď v lednu pokrývá téměř 10 procent denní spotřeby (ta dosahuje až 450 GWh denně). Současně Maďaři odebírají okolo 18 GWh plynu denně z Chorvatska, které vedle vlastní těžby provozuje LNG terminál na ostrově Krk. Jeho kapacita po nedávném posílení vzrostla z 2,9 miliardy na 6,1 miliardy m3 (70 TWh) plynu za rok.
