Už za několik týdnů to budou přesně tři roky od chvíle, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. A i po více než tisíci dnech války Evropa stále nakupuje obrovské množství ruské ropy a plynu, čímž pomáhá plnit válečnou pokladnu Kremlu. Tento penězovod chce v nadcházejících měsících utnout Polsko, které od 1. ledna 2025 převezme po Maďarsku předsednictví Evropské rady.

Varšava je v Evropské unii spolu s pobaltskými státy a Českou republikou jedním z nejbližších spojenců Kyjeva. A doufá, že své blížící se předsednictví využije k tomu, aby na množství dovážených energetických zdrojů na území unie upozornila. V situaci, kdy se Francie i Německo – tedy dvě největší ekonomiky bloku – potácejí v domácím politickém chaosu, upínají se Ukrajinci právě k polské středopravé vládě Donalda Tuska.

Ve svém textu o tom informoval přední bruselský server Politico. „Máme velká očekávání od polského předsednictví Rady,“ cituje deník poradce ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a koordinátora sankcí Vladyslava Vlasiuka. Podle helsinské nevládní organizace CREA (Centre for Research on Energy and Clean Air) utratila EU od začátku ruské invaze za ruskou ropu a plyn více než 200 miliard eur, tedy pět bilionů korun.

A přestože unie přijala určitá omezení – například embargo na dovoz ropy po moři – stále existují významné mezery. U některých paliv nakupované objemy dokonce rostou. Ostatně například český premiér a šéf ODS Petr Fiala, který dlouhodobě prosazoval odstřižení od závislosti na ruských energiích, nedávno prohlásil, že je v pořádku, když do země nadále proudí ruský plyn. A to s tím, že je zkrátka levnější.

Mohlo by vás zajímat

Stávající stav je přitom v přímém rozporu s tím, co Polsko dlouhodobě razí. Tusk už dříve vyzýval k „nejširším možným sankcím“ proti Moskvě. Jen několik dní po začátku invaze v roce 2022 například ostře kritizoval země EU, které váhaly se zavedením sankcí, jako „hanebné“ – konkrétně jmenoval Maďarsko, Německo a Itálii.

A ještě před samotným startem šestiměsíčního předsednictví Polska v Radě EU signalizoval, že chce zpřísnit omezení dovozu ruského LNG, ale také se zaměřit na jaderné technologie a související palivový řetězec, který Kremlu stále přináší nemalé příjmy.

Nová komise chce určovat směr

Polsku nyní hraje do této noty i nástup nové evropské komise. I ta chce totiž ukázat, že lze v tomto směru dělat více než dosud, připomíná Politico. Potvrdil to například bývalý dánský ministr pro klima Dan Jørgensen, který v nové komisi řídí energetickou politiku unie. Při svém nástupu do týmu Ursuly von der Leyenové slíbil, že už v prvním čtvrtletí nadcházejícího roku představí „cestovní mapu“ k postupnému odstranění závislosti na Rusku. Politico s odkazem na obsah dokumentů připravených pro jeho “grilování” v europarlamentu uvádí, že by se opatření mohlo dotknout LNG, ale i zmíněného jaderného paliva.

V prvních měsících příštího roku také vstoupí v platnost omezení unie na reexport ruského LNG přijatá v předchozím balíčku sankcí. V praxi to bude znamenat, že země EU budou povinně blokovat další prodej zemního plynu procházející jejich přístavy. To by mělo Moskvě výrazně zkomplikovat logistiku, upozorňuje Politico.

Týká se to přitom hlavně Belgie a Francie a obě země již oznámily, že mají v úmyslu tato pravidla implementovat. Právě Francie je v rámci EU největším importérem ruského LNG – svůj dovoz v poslední době zdvojnásobila. Například belgická ministryně energetiky Tinne van der Straetenová řekla Politicu, že Unie potřebuje být v tomto směru transparentní a pochopit skutečný původ paliv, které využívá.

Van der Straetenová zároveň uvedla, že to bude jednou z priorit k dalšímu jednání během polského předsednictví: „Musíme být schopni sledovat molekuly, protože nakonec je zde společný cíl úplně se zbavit ruských paliv. Pokud chcete cestovní mapu k úplnému odstranění ruských paliv, musíte vědět, kam směřují.“

Podle expertky na sankce vůči Rusku z Mezinárodního institutu strategických studií Marie Shaginy představuje polské předsednictví „dobrou příležitost“ ke zpřísnění stávajících omezení. „Hlavní problém současného režimu sankcí vůči Rusku je, že postrádá konečný cíl,“ uvedla. „Sankce jsou ukládány reaktivním a postupným způsobem, kdykoli Rusko překročí další červenou linii.“

Jak se zachová Orbán?

Politico ale zároveň připomíná hlavní problém úvah o zpřísnění sankcí. Jakákoliv zásadnější revize obchodních vztahu unie s Moskvou totiž naráží na velkou překážku v podobě Maďarska. Tamní premiér Viktor Orbán slíbil, že další tlak na ruskou energetiku bude blokovat, zejména v souvislosti s možnými sankcemi na civilní jaderný sektor.

Budapešť uzavřela dohodu s ruskou státní firmou Rosatom o rozšíření jaderné elektrárny v Paksi, což ji zavazuje minimálně k desetiletému vztahu s Kremlem. „Nedovolíme, aby byl plán na zařazení jaderné energie do sankcí realizován,“ prohlásil Orbán minulý rok, když se o možných omezeních začalo poprvé diskutovat.

Na obzoru je ale podle Politica možný kompromis. Tím by mohlo být zablokování jakýchkoliv nových společných projektů s Rosatomem. To by donutilo EU dlouhodobě se od ruského jaderného průmyslu odvrátit.

Dva diplomaté obeznámení s neveřejnými jednáními před polským předsednictvím serveru potvrdili, že takový kompromis představuje reálnou možnost, jak sankce zpřísnit bez toho, aby je Budapešť vetovala. „Rusko se chce stát nepostradatelnou součástí jaderného sektoru, stejně jako to udělalo dříve s ropou a plynem,“ uvedl jeden z diplomatů. Zda by ale naznačená mírnější varianta přes odpor Maďarska skutečně prošlo, zatím není vůbec jisté.

Musíme zasáhnout „agenty”, burcuje Zelenského muž

Každopádně – že Ukrajina se v souvislosti s možným zaškrcením penězovodů do kremelské válečné pokladny spoléhá na nastupující polské předsednictví, potvrdil ve svém textu pro list Financial Times i v úvodu zmíněný poradce Zelenského Vladyslav Vlasiuk.

Ten ve svém komentáři pro prestižní deník napsal, že dosavadní přijatá opatření jsou příliš těžkopádná na to, aby dokázala reagovat na ruskou strategii v jejich obcházení. Vlasiuk ale zároveň uvedl, že i přesto dosavadní sankce alespoň částečně pozitivní dopad mají. „Od roku 2022 poklesl export EU do Ruska o 58 procent a import z Ruska o 86 procent. Náklady na obchod v Rusku výrazně vzrostly. Zvýšení úrokových sazeb na 21 procent v říjnu a nedávný pád rublu vůči dolaru ukazují napětí pod povrchem,“ napsal poradce ukrajinského prezidenta.

Realita je ovšem taková, že ruská válečná mašinerie i díky velkému nasazení a rychlým reakcím jede dál. Ostatně od léta dobývají ruské síly ukrajinské území rychlejším tempem než kdykoli od roku 2022.

Vlasiuk v této souvislosti upozornil, že podle posledních odhadů putuje do Ruska každý měsíc zakázaný západní export až za tři miliardy dolarů, tedy v přepočtu zhruba 75 miliard korun. „Výmluvy typu, že nevíme, jak se tam kritické komponenty dostávají, už nemohou obstát. Musíme rychle a nepřetržitě identifikovat a postihovat zúčastněné subjekty,“ varuje Zelenského poradce.

Upozorňuje přitom, že 15. balíček sankcí je na spadnutí, ale také že ty poslední přijala EU před čtyřmi měsíci, zatímco například Spojené království minulý měsíc oznámilo 56 nových sankcí. Londýn tímto balíčkem cílil především na omezení dodávek vojenského vybavení, ale také na Ruskem podporované žoldnéřské skupiny. Také USA zavedly nové sankce zaměřené na 118 osob a subjektů v ruském finančním sektoru. Už v říjnu přitom na seznam zařadily čtyři stovky dalších.

Vlasiuk ve svém komentáři také připomíná, že Spojené státy v daleko větší míře než EU sankcionovaly i subjekty ve třetích zemích, čímž účinně zabránily těmto „agentům“ v obcházení obchodních omezení. „Subjekty uvnitř i vně Evropy, které usnadňují finanční toky a obchod s Ruskem, musí být zahrnuty do opatření EU, jakmile se zjistí jejich zapojení,“ konstatuje ukrajinský komisař pro sankce v komentáři pro Financial Times.

Stínová flotila na moři

Vlasiuk přitom upozornil na další ze souvisejících problémů, totiž flotilu nejméně 600 ruských tankerů. Ta podle něj například jen v srpnu 2024 zajišťovala 90 procent ruského exportu ropy po moři a dlouhodobě tak pomáhá podrývat účinnost sankcí. „Globální trh lodní dopravy je náchylný ke zneužití, což je třeba systematicky řešit. Musíme začít rychlým a efektivním uplatňováním sankcí vůči tankerům, které tvoří ruskou stínovou flotilu,“ napsal prezidentský rádce.

A nastínil i další problém – zatímco EU debatuje o velkých a složitých balíčcích sankcí, tak Rusko bez problémů přijímá dodávky dronů z Íránu, ale také samotných vojáků ze Severní Koreje. „Pokud se nám nepodaří narušit dynamiku Ruska a jeho spojenců, umožníme jim udržet si převahu v době, kdy globální stabilita zoufale potřebuje pevnou a efektivní akci,“ varuje Vlasiuk.

Spravedlivý a trvalý mír na Ukrajině podle něj zajistí pouze agilní sankční režim EU. „Je čas přestat se soustředit hlavně na těžkopádné balíčky a vyrovnat se schopnosti Ruska je obcházet. Sankce nesmí být zpomalovány konsenzuálním přístupem EU. Musíme plně využít potenciál sankčního rámce EU, abychom získali klíčovou páku pro jakákoli budoucí jednání,“ tlačí blízký muž Zelenského ve svém komentáři pro Financial Times.

Ruské akcie padají

Ruská ekonomika a průmysl každopádně i přes – podle mnohých – až příliš měkké sankce začíná v poslední době naplno pociťovat dopady finančně velmi nákladné války. Zatímco v prvních dvou letech konfliktu většina ruských podniků fungovala bez výraznějších výkyvů, nyní se to začíná měnit. Mohou za to mimo jiné doslova raketově rostoucí ruské úrokové sazby, naopak prudce klesající cena rublu a také nedostatek pracovní síly. To vše začíná na ruský byznys tvrdě dopadat, uvádí ve své obsáhlé analýze britský týdeník The Economist.

Ten rekapituluje, že po počátečním propadu v důsledku odchodu většiny západních společností z ruského trhu se index MOEX sledující ruské akcie postupně zotavil. Jenže v poslední době se situace zhoršila a MOEX za uplynulých šest měsíců klesl téměř o třetinu. A například počet firemních bankrotů stoupá. Jde o reakci na to, že ruská centrální banka v rámci boje s rostoucí inflací zvýšila hlavní úrokovou sazbu na výše zmíněných 21 procent, což způsobilo prudký nárůst nákladů na půjčky. Hodnotu rublu pak pomohly srazit nové americké sankce mířící na finanční sektor.

„Před Ruskem stojí náročná zima,” odhaduje The Economist. V souvislosti s ruským byznysem pak připomíná, že například tamní státní dráhy, což je největší zaměstnavatel v zemi, patří mezi ty společnosti, které plánují příští rok omezit své investice. A třeba obchodní sdružení Unie nákupních center už údajně podle týdeníku požádalo vládu o podporu ve formě levnějších úvěrů, odkladů plateb a restrukturalizace dluhů. Unie varovala, že bez těchto opatření hrozí bankrot až 200 nákupním centrům.

Ostatně například generální ředitel státní zbrojařské firmy Rostec Sergej Čemezov varoval už v říjnu,: „Pokud budeme pokračovat v tomto způsobu práce, většina našich podniků zkrachuje.“ Čemezov je přitom bývalý kolega Vladimira Putina z KGB. A nechal se slyšet, že zálohové platby za zboží obvykle pokrývají jen 40 procent nákladů firem, což znamená, že společnosti jako ta jeho buď musí zbytek financovat půjčkami, nebo opožďovat platby svým dodavatelům. A to o měsíce. Druhou možnost přitom volí stále více firem, vypichuje The Economist.

Ostatně ruská Unie průmyslníků a podnikatelů ve svých čtvrtletních průzkumech zaznamenala nárůst stížností na opožděné platby, což přičítá nákladům na provozní úvěry.

A bude hůř…

Ruské firmy se potýkají s rostoucími cenami zejména u dovozů. Průzkum výrobců, který provedla společnost S&P Global, podle The Economist ukázal, že míra inflace vstupních nákladů zrychluje již třetí měsíc v řadě. Výrobci si také stěžují na prodlužující se dodací lhůty komponentů a problémy s nedostatkem pracovní síly. Míra nezaměstnanosti činí pouhých 2,3 procenta, protože téměř veškerou kapacitu pohlcuje armáda a obranný průmysl.

Situace se navíc bude podle The Economist v následujících měsících zhoršovat. „V letech 2022 a 2023 měl Kreml dost rublů na financování války a dotování podniků,“ cituje týdeník Andreje Jakovleva z Davisova centra pro ruská a euroasijská studia na Harvardově univerzitě. „Od léta je však jasné, že Kreml už obojí zvládnout nemůže.“ I proto nyní Moskva plánuje zvýšení daní. Příští rok se tak má zvednout daň ze zisku firem z 20 na 25 procent. Například Janis Kluge z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti proto předpovídá i v souvislosti s očekávaným oslabením ekonomiky další vlnu firemních bankrotů.

Válka ale poškozuje podnikání v Rusku i jinými způsoby. Investice rizikového kapitálu poklesly a technologické firmy bojují s odlivem talentů. Ruské podniky mají problém držet krok s pokrokem v oblasti umělé inteligence (AI), protože nemohou získat polovodiče od americké společnosti Nvidia, tedy lídra v oblasti AI čipů. To nevyhnutelně zpomaluje inovace.

Alexandra Prokopenko z berlínského Carnegieho centra pro Rusko a Eurasi říká, že se také mění samotný způsob podnikání v Rusku. Přirovnává to k chaosu, který následoval po rozpadu Sovětského svazu na začátku 90. let minulého století. Vlastnická práva se oslabují a klíčová je přízeň Putina a jeho spojenců. A i když firmy trpí, jen málo šéfů se odváží otevřeně postavit proti válce, uzavírá The Economist.