Očekávání ekonomů a politiků, že Česko letos – až na účast v mechanismu směnných kurzů (ERM II) – splní všechna nutná kritéria pro vstup do eurozóny, se nakonec více než pravděpodobně nenaplní. Může za to inflace. Tu se nám sice podařilo snížit z dvouciferných čísel na hodnoty mezi dvěma a třemi procenty, ale v jiných členských zemích Evropské unie (EU) klesla inflace více a podle listopadových makroekonomických předpovědí se na konci roku na požadovanou hodnotu kritéria cenové stability nedostaneme. To nám samozřejmě ve vstupu do ERM II nebrání, ale bylo by to pro nás velmi nevýhodné.
Ještě v únoru klíčový společný dokument ministerstva financí (MF) a České národní banky s názvem Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou – 2023 konstatoval, že Česká republika bude v roce 2024 díky snižování inflace s výjimkou účasti v systému směnných kurzů pravděpodobně plnit všechna konvergenční kritéria.
„V roce 2024 by Česká republika měla pravděpodobně plnit referenční hodnoty kritérií stavu veřejných financí, konvergence úrokových sazeb i cenové stability. V příštím roce by se vzhledem k opadnutí nepříznivých nabídkových faktorů a účinkům předchozího zpřísnění měnové politiky měla inflace pohybovat poblíž horní hranice tolerančního pásma inflačního cíle ČNB,“ uvádí zmíněný dokument. Ke stejnému závěru, že Česko kromě pobytu v ERM II, pravděpodobně splní vše, dospěla i analýza, kterou na žádost vlády vypracovala Národní ekonomická rada vlády (NERV). Analýzu NERV vláda obdržela poslední říjnový den.
Splnění kritéria cenové stability by znamenalo, že průměrná míra inflace v daném roce nebude přesahovat průměrnou míru inflace tří zemí s nejnižším růstem spotřebitelských cen. To se ale nestane.
Plnění nám uteče o 0,2 procentního bodu
Česku se v letošním roce skutečně podařilo snížit míru inflace dramaticky. Loňský rok jsme zakončili s průměrnou inflací měřenou harmonizovaným indexem spotřebitelských cen 12,0 procenta, rok před tím 14,8 procenta. Letošek by se měl podle listopadových prognóz MF a Evropské komise (EK) zapsat do statistik s číslem 2,7 procenta. To je sice velmi dobrý výsledek a skutečně znamená blízkost k horní hranici tolerančního pásma ČNB (tři procenta), jak předkládá konvergenční zpráva MF a ČNB.
Problém je ale v tom, že se jiným zemím Evropské unie daří snižovat inflaci lépe než nám. Podle prognózy, kterou zveřejnila před pár dny EK, mají letos být premianty co do nízkého růstu spotřebitelných cen Litva, Finsko a Itálie. Jejich celoroční průměrná inflace se má dostat na 0,9 (Litva), 1,0 (Finsko) a 1,1 procenta (Itálie), čehož výsledkem je průměr rovné jedno procento a inflační konvergenční kritérium 2,5 procenta. Česko tedy s 2,7 procenta kritérium překročí o 0,2 procenta.
Poslední inflační statistiky jsou za říjen, takže do konce roku ještě zbývají data za dva měsíce. Je ale nepravděpodobné, že by došlo ke zpomalení růstu cen – i s ohledem na aktuální růst cen potravin to nepředpokládá ani jedna z uvedených institucí. Pro úplnost – ČNB ve své platné prognóze, zveřejněné v listopadu, předpokládá, že průměrná míra inflace za letošní rok dosáhne 2,5 procenta. Toto číslo ovšem vychází z metodiky Českého statistického úřadu, zatímco čísla, na nichž se měří plnění maastrichtských kritérií, vycházejí z metodiky Eurostatu. Takzvaný harmonizovaný index spotřebitelských cen je v případě Česka vyšší o ony dvě desetiny procentního bodu. Důvodem rozdílu je, že podle metodiky ČSÚ se do výpočtu inflace zahrnuje takzvané imputované nájemné (kolik by musel majitel bytu platit sám sobě, kdyby byl nájemcem, nikoliv majitelem), jehož růst letos zvolnil.
Do ERM II můžeme, ale bylo by to nevýhodné
Skutečnost, že neplníme konvergenční kritérium cenové stability, neznamená, že bychom nemohli vstoupit do systému směnných kurzů ERM II, tedy jakéhosi předpokoje eura. Zhruba před rokem, kdy jsme kritéria také neplnili, velké firmy, obchodující v eurech, vynesly dost hluboko uloženou myšlenku přijetí eura na denní světlo a začaly ji oprašovat. To se posléze projevilo dokonce i v tradičním novoročním projevu prezidenta republiky Petra Pavla, který bez dalších souvislostí zmínil, že se Česko před vstupem do Evropské unie zavázalo přejít na euro a že by mělo své závazky plnit.
To akcelerovalo diskusi natolik, že se začaly množit požadavky na vstup do ERM II i přesto, že jsme neplnili konvergenční kritéria a nebyla žádná představa o termínu výměny koruny za euro. Dokonce došlo k tomu, že ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák jmenoval vládního zmocněnce pro euro, a to bez souhlasu vlády. Funkce zmocněnce pak byla kvůli tomu prakticky po pár hodinách zrušena.
Pro Česko by vstup do ERM II bez splnění kritéria cenové stability znamenalo delší pobyt v tomto systému, protože by to ovlivnilo naši schopnost stanovit a dojednat datum přechodu na jednotnou evropskou měnu. Jak v jarní diskusi varovala ČNB, rozhodně bychom neměli do čekárny na euro vstupovat bez pevného data výměny koruny za euro. ČNB navíc vyjádřila obavy z toho, abychom nemuseli vstoupit do bankovní unie EU, jak to udělalo Bulharsko, i když unijní legislativa tohle nepožaduje.
„Pokud země vstoupí do ERM II a zároveň do bankovní unie, nemá v rámci té unie plnohodnotnou spolurozhodovací pravomoc. Tu získává až vstupem do eurozóny. Takže vlastně předá dohled nad nejvýznamnějšími bankami do Frankfurtu (sídlo Evropské centrální banky – pozn. red.), ale nemá tam ani ve vztahu k vlastním bankám plnohodnotné slovo,“ řekl například v rozhovoru pro Lidové noviny letos v lednu člen Bankovní rady ČNB Tomáš Holub.
Před dlouhým pobytem v ERM II nevaruje jen ČNB, ale i zmíněná analýza NERV. Obavy jsou z toho, zda případ Bulharska nevytvořil nějaký precedens.
Ivana Pečinková
Článek původně vyšel na zpravodajském portálu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.
