Ruský plyn se vrací. Proč obchodníci nakupují raději na východě než v Německu?

Ještě v září to nevypadalo tak zle. Okolo 65 procent zemního plynu k nám proudilo z Německa a původem se jednalo o dodávky z Norska a západoevropských terminálů. Zbývajících 35 procent přicházelo ze Slovenska a jednalo se hlavně o ruský plyn. Od počátku listopadu však dovoz ze západu téměř zmizel a okolo 95 procent plynu odebíráme ze Slovenska. Ruský plyn se vrací do Česka jako nezvaný host.

Trend to není příznivý. V zimní sezoně 2022/23 k nám ruský plynu vůbec neproudil a spotřebu Česko pokrylo vedle plynu z podzemních zásobníků dodávkami z Norska a Spojených států amerických. O rok později už k nám v nejchladnějších měsících teklo zhruba 60 procent plynu ze Slovenska – tedy nepřímo z Ruska. V posledních týdnech je podíl dodávek z východního směru ještě vyšší. Čím je to způsobeno?

Ekonomický deník oslovil několik expertů na oblast plynárenství, kteří si většinou nepřáli být jmenováni. Hlavně z důvodu, že jim to neumožňují pravidla společností, ve kterých pracují. Výjimkou je Michal Kocůrek, řídící partner poradenské společnosti EGÚ Brno. Experti upozorňují na téměř plné plynové zásobníky na Slovensku, v Rakousku a Maďarsku. Do třech jmenovaných zemí se navíc valí dodávky „čerstvého“ plynu z Ruska. Vzniká zde přebytek, který obchodníci přeprodávají se ziskem do Česka.

Výhodný nákup je víc než politika

Dlužno dodat, že v prostředí velkoobchodu se hraje čistě podle ekonomických pravidel, otázku původu nakupovaného plynu zde téměř nikdo neřeší. Velkým obchodníkům vadí spíš diskriminační poplatek ve výši 2,50 eura za megawatthodinu, kterým Němci zatížili přepravu plynu přes své území. Proti poplatku ostře protestoval třeba bývalý ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, ale také rakouští politici. Německá vláda přislíbila ukončení výběru poplatku na přelomu tohoto a příštího roku, avšak s ohledem na rozpad tamní vládní koalice není stoprocentně jisté, zda tento slib dodrží.

Čistě ekonomicky se nákup plynu z východu vyplatí. Dokud jsme dováželi plyn hlavně z Německa, byla jeho velkoobchodní cena na českém trhu o zmíněných 2,50 eura/MWh vyšší než na německé burze. V posledních týdnech se rozdíl v ceně zmenšil na zhruba 1,50 eura. Podle oslovených expertů dochází k tomu, že čeští obchodníci prodávají dopředu nakoupený plyn v západní polovině Evropy a místo něj kupují plyn z přebytků na Slovensku či v Maďarsku.

Podle Michala Kocůrka je problém hlavně v uvedeném poplatku, jinak je zemního plynu na německém trhu dostatek. „Není to otázka nedostatku plynu na německém trhu, ať už tamní zvýšenou spotřebou nebo nemožností importu. Německé LNG terminály patří k těm provozně nejdražším a nejméně vytíženým v zemích EU. A německá spotřeba je srovnatelná s loňským rokem,“ řekl Kocůrek a dodal, je letos je vytížení kapacity německých terminálů pro dovoz zkapalněného plynu (LNG) pouze 30procentní.  

Dodávky plynu do Česka

Zatímco do konce září převažoval dovoz plynu směrem z Německa, od začátku října dominuje dovoz plynu přes slovenskou síť. V listopadu už dovoz ze západu klesl v průměru na necelých 9 GWh denně, zatímco z východu dovážíme v průměru 150 GWh (13 milionů m3) plynu za den. Dříve významný objem tranzitu plynu přes české území prakticky zmizel, jedinou výjimku představují dodávky do jižního Polska plynovodem Stork v rozsahu zhruba 26 GWh za den.

Vzhledem k výše řečenému je úsměvné poslouchat proklamace představitelů současné vládní koalice o „nezávislosti“ na dovozu plynu z Ruska. Realita je taková, že sice nenakupujeme zemní plyn přímo od Rusů, ale do Česka se dostává prostřednictvím společností, jako je slovenské SPP, maďarský MOL nebo rakouské OMV. Ty mají, jak známo, dlouhodobé a stále platné kontrakty s ruským Gazpromem.

Oslovení experti na oblast trhu s plynem považují za „dobrý vtip“ informaci, že státem ovládaný ČEZ od října odebírá zemní plyn z Alžírska. Přeprava plynu potrubní cestou přes Tunisko, Itálii, Rakousko a Slovensko by totiž vycházela na zhruba 6 eur/MWh, což je příliš mnoho. Experti tudíž silně pochybují, že by se alžírský plyn do Česka někdy reálně dostal.

Nejistota, co bude dál

Situace na trhu s plynem se může výrazně změnit, a to již od Nového roku. Německo možná skončí s výběrem kontroverzního poplatku, který měl pokrýt část mimořádných nákladů z doby energetické krize v roce 2022. Ukrajinská vláda dala opakovaně najevo, že neprodlouží smlouvu o přepravě ruského plynu přes své území. Smlouva má skončit k 31. prosinci. Po celý letošní rok se objem dodávek ruského plynu do střední Evropy přes ukrajinské území pohybuje od 40 do 45 milionů m3 (425 až 480 GWh) denně.

Podle analýzy, kterou v říjnu zveřejnil bruselský think tank Bruegel, je ve hře několik možností, jak dodávky ruského plynu do střední Evropy udržet (což si přejí Slováci, Maďaři a skrytě i Rakušané). Ve hře je uzavření vícestranné smlouvy za účasti zemí, které ruský plyn nakupují. Druhou zvažovanou možností jsou dodávky ázerbájdžánského plynu přes jižní Rusko a Ukrajinu, zatímco Ázerbájdžán by pro vlastní spotřebu nakupoval ruský plyn.

Pokud nebude žádná dohoda uzavřena a Ukrajinci vypnou kohouty, Slovensko a Rakousko by musely začít odebírat plyn z Německa – pravděpodobně přes českou potrubní soustavu (Maďarsko odebírá ruský plyn přes Turecko a Balkán – pozn. red.). Byznysově by na tom vydělal státem vlastněný NET4GAS, který by po dvouleté přestávce mohl znovu začít inkasovat poplatky za tranzit plynu. Spoléhat na to však nelze, udržení či zablokování ruského vývozu přes ukrajinské území je k dnešnímu dni stále s otazníkem.

„V tuto chvíli je odpověď na tuto otázku nejistá ze dvou důvodů. Prvním z nich je slib německé vlády zrušit poplatek za přepravu plyn směřující do zahraničí. Aktuální politická situace v Německu totiž příliš nenahrává tomu, že by se stihlo tento bod skutečně projednat a schválit v  parlamentu do konce roku 2024. Druhou nejistotou je pokračování dovozu ruského plynu přes Ukrajinu v roce 2025. Zatím chybí ochota zainteresovaných stran najít řešení, které by nahradilo stávající tranzitní kontrakt,“ doplnil k tomu Michal Kocůrek.

David Tramba