Problémy moc neřešil a často je nechával „vyhnít“, vyhýbal se novinářům a měl napjaté vztahy s kolegy ve vládě. Tak zdroje Ekonomického deníku popisují končícího ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu, kterého dnes nahradil ve funkci místopředseda hnutí STAN Lukáš Vlček. Síkela se přesune do Bruselu, kde je kandidátem na pozici evropského komisaře pro mezinárodní partnerství.
Jozef Síkela se stal ministrem průmyslu na konci roku 2021 vlastně náhodou. Hnutí STAN původně do funkce navrhovalo svého místopředsedu Věslava Michalika. Média však začala propírat jeho kauzy, týkající se firem v daňových rájích a podivných sponzorských darů pro STAN. Michalik se funkce na poslední chvíli vzdal a v časové tísni před jmenováním vlády navrhl do ministerské funkce svého známého – manažera Erste Bank Jozefa Síkela.
Co se týká Síkelova fungování v české vládě, lze říct, že nebyl zrovna v kolektivu oblíbený. Hlavním důvodem bylo to, jak poučoval ostatní ministry; napjaté vztahy měl hlavně s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS). Hlavní důvod, proč vláda navrhla Síkelu do funkce eurokomisaře, byl podle zdrojů Ekonomického deníku to, že se ostatní ministři chtěli svého neoblíbeného kolegy zbavit.
Kde byl ministr, když jsme ho potřebovali?
Zdroje Ekonomického deníku popisují Jozefa Síkelu jako nejistého a váhavého manažera, na kterého měla značný vliv jeho šéfporadkyně Eva Hanáková. Svérázný byl také vztah Síkely z novinářům a odborné veřejnosti. Na odborné konference nechodil, rozhovory médiím až na pár výjimek nedával. Častěji se vyskytoval pouze v České televizi v pořadu Události, komentáře, kde se proslavil ostrými střety se svým hlavním rivalem, bývalým ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem z hnutí ANO.
Síkelovu pozici u odborné i širší veřejnosti navíc nabouraly některé nešťastné výroky a přeřeknutí. Legendární je dodnes jeho vyjádření ze srpna 2022, kdy v době vrcholu energetické krize použil opakovaně místo termínu závěrné elektrárny (tj. plynové elektrárny s rozhodujícím vlivem na tržní cenu elektřiny) sousloví „závětrné elektrárny“.
Dobře informované zdroje zmiňují slabé pracovní tempo Síkely ve chvíli, kdy se hrálo o něco důležitého. Konkrétně třeba pasivitu v jednání s korejským zájemcem o stavbu gigafactory v Dolní Lutyni na Karvinsku; asijský investor přitom na projev politického zájmu z české strany marně čeká. Nebo laxní přístup v době vrcholící energetické krize v létě roku 2022, kdy se Síkela probral až ve chvíli, kdy mu začali „fušovat do řemesla“ vládní kolegové, a to včetně ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS). V té době dokonce začala některá média spekulovat, zda nebude ministr průmyslu odvolán z funkce a nahrazen někým jiným.
Síkela se často vyhýbal také řešení personálních otázek. Například vládní agentura podporující příliv zahraničních investic CzechInvest zůstala po dlouhé dva roky bez řádně jmenovaného ředitele, což ohrozilo její fungování. Síkela to napravil až letos v dubnu, kdy do funkce jmenoval Jana Michala. Pětičlenná Rada Energetického regulačního úřadu fungovala celý loňský rok ve čtyřech členech a letos od ledna do srpna jen ve třech lidech, protože Síkela nebyl dlouho schopen vyhlásit výběrové řízení a vybrat nové radní.
Na rozdíl od jiných médií naopak autor tohoto článku nehodnotí tak kriticky odkup strategicky významných společností státem. Koupit provozovatele podzemních zásobníků Gas Storage CZ a majitele páteřních plynovodů NET4GAS je v současné nejisté době rozumné. Sporná je však výše kupní ceny za předlužený a ztrátový NET4GAS. Kritici jsou však mimo, když Síkelovi vyčítají odkoupení sítě čerpacích stanic Robin Oil. Kupujícím bylo ČEPRO, kde akcionářská práva vykonává ministerstvo financí (a navíc se jednalo čistě o iniciativu vedení podniku ČEPRO).
Zásadový postoj měl, ale ne vždy to stačí
Ministerstvo průmyslu a obchodu za éry Jozefa Síkely představilo celou řadu strategií a koncepcí, jejich schvalování však v praxi vázne. Stačí zde připomenout osud nové Státní energetické koncepce, která měla ukázat cestu k moderní, nízkoemisní energetice budoucnosti. Vláda ji měla schválit v červenci, avšak ministři se zalekli emocí, které vypukly poté, co někteří komentátoři koncepci včetně souvisejících materiálů označili za „český Green Deal.“ Výsledek je takový, že nová energetická koncepce nebyla dodnes schválena.
Jozefa Síkelu naopak můžeme pochválit za zásadový postoj v hodnotových otázkách. Vždy měl jasno v tom, že Putinovo Rusku představuje zlo, které nesmíme podporovat nákupem ropy, plynu či jaderného paliva. Opakovaně podpořil demokratickou Ukrajinu v jejím boji o přežití. Razil názor, že česká energetika má postupně ukončit provoz uhelných elektráren a že její budoucností je kombinace jaderné energetiky, obnovitelných zdrojů a vyrovnávacích zdrojů na plynná paliva. Podpořil také nástup komunitní energetiky ve chvíli, kdy se jej nepřející zájmové skupiny pokusily zablokoval.
Mnohé úspěchy posledních tří let lze přičíst vládě jako celku a těžko lze v procentech vyjádřit podíl jednotlivých ministrů. Do této kategorie patří potvrzení korejské KHNP v roli preferovaného dodavatele velkých jaderných bloků, investice do posílení ropovodu TAL z italského Terstu či získání podílu v LNG terminálu v nizozemském Eemshavenu a v chystaném terminálu ve Stade u Hamburku, ale také získání prestižní investice do výroby mikročipů v Rožnově pod Radhoštěm, za kterou stojí americký koncern onsemi.
Jozef Síkela se má po odchodu z české vlády stát eurokomisařem pro mezinárodní partnerství. Jak Ekonomický deník informoval v polovině září, Síkela má mít na starosti dohled nad mezinárodní spoluprací a rozvojovou politikou, podporu koordinace mezi Evropskou unií a jejími členskými státy v oblasti rozvojové spolupráce a rovněž investiční program Global Gateway na podporu rozvoje infrastruktury v zahraničí.
David Tramba
