Současné vedení ministerstva spravedlnosti podporuje ukládání alternativních trestů namísto vězení nebo mírnější trestá drobné kriminality. Slibuje si od toho snížení vězeňské populace, která je v ČR jedna z nejvyšších v EU. „Trvám na tom, že dokud nepřestaneme řešit v Česku sociální problémy nástroji trestního práva, tak se situace nezlepší,“ říká v rozhovoru pro Českou justici náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák. Ten také přiznal, že je nereálné, aby zaměstnanci na soudech dostali přidáno 15 procent.
Návrh skupiny poslanců v čele s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem na zavedení povinných vzdělávacích plánů pro soudce vyvolal v justici vlnu kritiky. Kromě Nejvyššího soudu se proti němu vymezila i řada předsedů soudů. Padají argumenty o protiústavnosti i o ohrožení nezávislosti soudců. Proč jste s justice ten návrh neprojednali předem?
Rozhodně nelze říct, že je debata o návrhu uzavřená. Chápu a respektuji názory z justičního prostředí, které volají po širší diskusi. Nic není definitivní. Momentálně bude klíčové, jak rozhodne Poslanecká sněmovna.
Soudci se obávají, že jim za neplnění vzdělávacího plánu mohou hrozit sankce.
Já si velmi vážím toho, že justice je v dobré kondici – na rozdíl od zemí okolo nás, jako je třeba Polsko nebo Slovensko. A byl bych opravdu rád, kdyby se to podařilo udržet. Chci žít v právním státě, kde mohu institucím důvěřovat. Bohužel jsme zaznamenali řadu rozhodnutí, která hodně rezonovala mezi laiky, odborníky, ale i politiky. Byly vyslovovány velké pochybnosti o tom, zda je rozhodováno spravedlivě. Proto je třeba pracovat na důvěryhodnosti justice. Je třeba posilovat důvěru v to, že lidé, kteří rozhodují o osudech jiných osob, tak skutečně činí s nejlepším možným vědomím a informacemi.
Co pro vás znamená kritika veřejnosti? Často se lidé ptají, proč někdo dostal nízký trest za znásilnění a jiný člověk zase dostal trest několik let odnětí svobody kvůli pěstování konopí. Lidé ale málokdy znají detail rozhodování soudu. Jsou tedy tyto veřejné diskuse relevantní?
Justice podle mě není jen mocí ve státě, ale také určitou službou občanům v nejširším slova smyslu. Není možné ignorovat, co říká veřejnost. Samozřejmě je klíčové, aby nedošlo k pochybnostem o nestrannosti a nezávislosti v konkrétních kauzách. My neseme odpovědnost za fungování justice, a proto jsme zvažovali, co udělat, aby nevznikaly pochybnosti ze strany veřejnosti. Nezavádíme novou povinnost vzdělávání soudců – ta už existuje dlouho. Jde o specifikaci a zlepšení naplnění onoho vzdělávání. Chceme tím eliminovat kritiku, že justice neví, co dělá.
Soudci často v těchto na veřejnosti propíraných případech řeknou, že se k rozsudku nemohou vyjádřit blíže a ať si lidé přečtou písemné odůvodnění rozsudku, kde už vše bylo řečeno. Není to špatně?
Myslím, že mnoho soudců dokáže svá rozhodnutí velmi dobře vysvětlit. Bohužel se ale najdou i případy, kdy se to nedaří. Ať už kvůli ostychu, nebo nedostatečnému tréninku v komunikaci s médii. Soudce je v našem právním řádu ústavním činitelem a nese tak velkou odpovědnost za ochranu právního státu. Je bezpochyby povinností každého soudce umět své rozhodnutí jasně vysvětlit. Nemusí se podbízet, zároveň musí brát ohledy na soukromí a práva účastníků řízení, ale nestačí napsat jen skvělé odůvodnění rozsudku.
Takže návrh na zavedení povinných vzdělávacích plánů pro soudce podle vás není protiústavní?
Jsem pevně přesvědčen, že tomu tak není. Když srovnáte navrhovaný model s tím, co se posuzovalo před Ústavním soudem před více než 20 lety, zjistíte, že jde úplně o něco jiného. V nálezu z roku 2001 je přímo uvedeno, že soudci jsou bezpochyby povinni se vzdělávat s ohledem na odpovědnost, kterou mají. Protiústavnost tehdy ve vzdělání jako takovém shledána nebyla.
Co se týče procesu projednávání, bezpochyby mohl být intenzivnější nebo lepší. Věřím, že se to v budoucnu ještě podaří napravit. Návrh byl však předložen radě Justiční akademie, takže nejde o žádné tajné plány ministerstva proti soudcům. Musíme také vzít v úvahu čas, máme jen rok do konce mandátu této Poslanecké sněmovny.
Mluvil jste o tom, že jste rád, jak v ČR funguje právní stát. Špičky justice ale opakovaně hovoří o tom, že právní stát může být ohrožen nedostatkem administrativního personálu na soudech. Málo peněz také znamená to, že do justice nepřichází tak kvalitní lidé. Justiční odbory požadují přidat 15 procent, jinak bude vícedenní stávka. Jaká je nyní situace?
Právní stát samozřejmě něco stojí. Pan ministr i vedení ministerstva dělají maximum pro to, aby tuto situaci vládě vysvětlili. Jsou úlohy státu, na kterých nelze šetřit a které nelze nijak nahradit. Ať už jde o fungování soudů, státních zastupitelství nebo vězeňství. Podfinancování je dlouhodobý problém. Děláme maximum pro to, abychom přesvědčili koaliční partnery, že investice do těchto oblastí se jednoznačně vyplatí.
S odbory jednáme opakovaně. Já bych byl osobně velice rád, kdybychom mohli sdělit nějakou pozitivnější zprávu, protože si práce všech zaměstnanců na soudech a státních zastupitelství velice vážím. Vím, že je jim stále přibývají agendy, že jsou na ně kladeny velké nároky a že pracují s citlivými informacemi. Doufám, že se ještě podaří vyjednat více peněz.
Zvýšení platů o 15 procent ale asi reálné není.
Obávám se, že ne. Rádi bychom se ale vrátili k tomu, aby pro tyto zaměstnance bylo automatické navyšování platu samozřejmostí, právě vzhledem k tomu, že jde o pracovníky justice.
Připravuje se ministerstvo na vícedenní stávku zaměstnanců soudů?
Doufám, že naše komunikace s odbory je korektní. Věřím také, že nás budou včas informovat, abychom mohli ve spolupráci s vedením soudů přijmout vhodná opatření a aby mohla být zajištěna například neodkladná jednání ve vazebních věcech. Při poslední stávce se to povedlo, byť s mimořádným nasazením. Mám informace o tom, že někde práci úředníků zastali místopředsedové soudů a obsluhovali třeba podatelnu. Byl bych nerad, kdyby se to stalo nějakou opakovanou praxí. Právo na stávku však zaměstnanci mají a já ho respektuji.
Podařilo se vám zajistit zvýšení advokátního tarifu. Proč to u zaměstnanců soudů nejde?
Vraťme se zpět k tomu, že právní stát něco stojí. Advokáti jsou jeho součástí a myslím, že s těmi odměnami už opravdu nemohli vyžít. K valorizaci došlo naposledy před 16 lety. Už to bylo nedůstojné, a proto jsme o navýšení usilovali od začátku našeho mandátu. Bylo to i v programovém prohlášení vlády. Stejně tak celou dobu usilujeme o navýšení platů zaměstnanců soudů. Náklady na advokáty ex offo nebo ustanovené zástupce přitom jdou z jiné rozpočtové kapitoly, než platy. To také hraje roli.
Ministerstvo teď také v rámci novely zákona o advokacii jedná o nových a bezpečnějších pravidlech pro advokátní úschovy. Nově by měla podle poslaneckého pozměňovacího návrhu platit desetidenní lhůta, o kterou by banka byla povinna odložit provedení příkazu k výplatě peněz z úschovního účtu. Realitní kanceláře před tím varují. Nemůže to být komplikace pro lidi čerpající hypotéky?
Návrh poslankyň Heleny Válkové a Zuzany Ožanové byl asi míněn dobře, ale já jsem také advokát, byť s pozastavenou činností, a vím, že není prakticky možné čekat 10 dní. Jsem rád, že proběhlo jednání vedení ministerstva s představenstvem České advokátní komory, kde došlo ke shodě na úpravách s tím, že bude vytvořen nový pozměňovací návrh. Komora také zřídí garanční fond, který bude formou kolektivní záruky, pokud by došlo ke zpronevěře úschovy. Takže kromě větší bezpečnosti ze zákona bude lepší záruky poskytovat i ČAK.
Mluvil jste o tom, že vládě zbývá rok do konce mandátu. Co se ještě stihne projednat a co už ne? Už několik let je například snaha schválit zákon o regulaci lobbingu, který vychází z evropské směrnice.
Řada věcí, které předkládáme, není z naší hlavy. Například zákon o regulaci lobbingu – ten je podmínkou pro čerpání peněz z Národního plánu obnovy. Udělali jsme maximum, a teď je to na Poslanecké sněmovně. Co se bude dít dál, už není úplně v naší moci. Pokud by tento zákon nebyl přijat, způsobilo by to České republice škodu v řádu miliard korun. Věřím, že to bude dostatečnou motivací pro jeho schválení.
Ministerstvo spravedlnosti v pondělí poslalo vládě novelu trestního zákoníku a dalších trestních předpisů. Navržené změny spočívají v podpoře ukládání alternativních trestů namísto vězení, v mírnějším trestání drobné kriminality či v částečné dekriminalizaci a legalizaci samopěstování i držení konopí.
To je jedno z témat, kterým se věnujeme v rámci snahy o změnu trestní politiky v Česku. Máme jednu z největších vězeňských populací v Evropě a to je třeba změnit. Ten systém není tak efektivní, jak by mohl být, a je drahý. Myslím, že někdy je i nespravedlivý ve vztahu k osudům některých lidí odsouzených k odnětí svobody.
Jaké změny by mohla novela přinést vězeňství?
Práce v této oblasti je skutečně obrovské množství. Je potřeba neustále zdůrazňovat obrovskou úctu k příslušníkům a zaměstnancům vězeňské služby, kteří pracují v prostředí, o kterém někteří mluví jako o koncentrovaném zlu. Zároveň je to ale prostředí, kde se dá dokázat mnoho prospěšného. Byl bych rád, aby se jim podařilo zajistit takové podmínky, aby svou práci mohli vykonávat efektivně. To znamená, že musíme mít méně vězňů a zlepšit efektivitu celého systému trestní justice i výkonu trestu.
Personální podstav je výrazný a stále více lidí odchází, než přichází. Na Moravě je obsazenost personálu ještě přijatelná, ale v Čechách je situace špatná. Vyrážíme klín klínem a přesouváme personál, kde je akutně potřeba. To není řešení, ze kterého by měl kdokoliv radost, ale musíme zajistit bezpečnost a chod věznic. Trvám na tom, že dokud nepřestaneme řešit v Česku sociální problémy nástroji trestního práva, tak se situace nezlepší.
Podle názoru soudců Nejvyššího soudu může novela „vést až ke zpochybnění společenského hodnotového žebříčku, pravidel soužití a morálky ve společnosti a v důsledku toho pak k nedůvěře ve stávající systém trestní justice“. Co vy na to?
Myslím, že v rámci meziresortního připomínkového řízení jsme se ty sporné body snažili obrousit. Věřím, že se to povedlo – nakonec i proto to trvalo tak dlouho a tím spíš by to potom celým legislativním procesem mohlo projít trochu lehčím způsobem. Já jsem moc vděčný za připomínky, které z celé soustavy vzešly, protože se jedná o velice důležitou změnu. Skutečně se bavíme o širších hodnotách společnosti a myslím, že si velice vážíme erudice a zkušeností řady soudců a díky nim ten návrh může být ještě lepší.
V rámci ministerstva nově působí od 1. září datově-analytický tým, který má věcným útvarům pomáhat se zpracováním podkladů pro různá rozhodnutí týkající se třeba trestní politiky nebo oblasti insolvencí a exekucí. Na co přesně budete data využívat?
Veřejná správa nemá dostatečné informace o řadě věcí, které reguluje. Nejde o statistiku toho, kolik věcí je rozhodováno nebo kolik lidí je v úpadku na základě rozhodnutí soudu, ale třeba toho, jestli opatření, která se dělají například ve vztahu k oddlužení, skutečně mají nějaký efekt. Třeba jak se promítají do stavu exekucí nebo do čerpání sociálních dávek. Jde o to, že máme spoustu dat, ale je třeba je propojit. Stejně tak by tým – ve spolupráci s podobnými týmy zřízenými na Úřadu vlády a některých dalších ministerstvech – mohl pomoci v oblasti trestní politiky. Nejde o to vědět, kolik bylo spácháno loupeží v okresu Šumperk. To víme. Spíše jde o to umět posoudit historii jedné osoby. Jaká je skutečná recidiva nebo do jaké míry jsou efektivní alternativní tresty. Napraví někoho alternativní trest a už nepáchá další trestnou činnost? Slepých míst a otázek je celá řada.
Další podobnou aktivitou je projekt sběru a analýzy dat financovaný z prostředků Evropské komise, který probíhá na soudech. Jeho cílem je přesněji zjistit, jaká je časová náročnost jednotlivých úkonů v řízení pro soudce a justiční personál. Výsledek by měl být znám v první polovině příštího roku. Měli bychom tak mít relevantní data o vnitřním fungování justice, která v dalších letech budeme moci zohledňovat například v systemizaci.“
Eva Paseková
