Jak rychle skončí v Česku provoz uhelných elektráren? Podle právě zveřejněné studie, kterou zpracoval expertní tým Fakta o klimatu, bude vše záležet hlavně na ceně emisní povolenky. Pokud se cena udrží okolo současných 60 eur za tunu, lze v nejbližších letech očekávat odstavení 1300 z celkových 3200 megawattů instalovaného výkonu. Naopak zdražení povolenky na 100 eur by vyřadilo z trhu skoro všechny uhelné elektrárny bez dodávky tepla.
Menší dopad by takové zdražení plateb za emise oxid uhličitého mělo na uhelné teplárny. V obou scénářích by zůstalo v provozu 2400 ze současných 4000 megawattů elektrického výkonu. Zdroje zaměřené na dodávku tepla by totiž mohly svou zhoršenou ekonomickou situaci řešit zdražením tepla, nebo také čerpáním podpory ze strany státu – třeba v podobě vyšších bonusů za kombinovanou výrobu elektřiny a tepla.
Zájmem všech zúčastněných je udržet provoz uhelných tepláren do doby, než je bude možné nahradit ekologicky přijatelnějšími zdroji tepla; téměř ve všech lokalitách by se tak mělo stát do roku 2030.
Dovoz elektřiny v malých dávkách neškodí
Strach z nedostatku elektřiny v zimním období, který by podle konzervativních energetiků nastal po rychlém odstavení uhelných bloků z provozu, je podle studie týmu Fakta o klimatu přehnaný. Ve scénáři, který počítá s cenou 60 eur za tunu emisí, bude Česká republika dál přebytková – kladné saldo obchodu s elektřinou přesahuje 5 TWh za rok. Scénář s cenou 100 eur by již vedl k deficitu, ale ten nebude nijak velký; dovoz by tvořil jen 2 TWh oproti roční spotřebě elektřiny ve výši 64 TWh.
K jistému optimismu vedlo autory této studie velké množství paroplynových a plynových elektráren v zemích Evropské unie, které jsou dnes provozovány jen v omezeném rozsahu. Platí to i pro dvě velké paroplynové elektrárny na českém území – v Počeradech a Vřesové. Čím je cena povolenky vyšší, tím víc se vyplatí provoz plynových elektráren místo těch uhelných.
Jak k tomu dodal spoluautor zmíněné studie Jan Krčál, uhelné elektrárny netlačí z trhu pouze vysoká cena emisní povolenky. S rostoucím výkonem větrných a solárních elektráren ve střední Evropě klesá počet hodin, kdy se vyplatí uhelné bloky provozovat. Tady platí jednoduché pravidlo, že zdroje s nižšími provozními náklady mají přednost a že cena na spotovém trhu odpovídá nákladům na nejdražší elektrárnu, která v danou chvíli vyrábí.
Do cenové výhody se tak dostávají země, které mají více elektřiny z obnovitelných zdrojů. Například v roce 2028 bude dle odhadu týmu Fakta o klimatu průměrná cena elektřiny v Německu 84 eur/MWh, zatímco v Polsku, které je stále závislé na provozu uhelných bloků, to bude 110 eur/MWh. Česká republika bude zhruba uprostřed mezi nimi. Podle studie týmu Fakta o klimatu by se mělo jednat o 94 až 100 eur/MWh v závislosti na množství nově postavených obnovitelných zdrojů a plynových elektráren či tepláren.
Experti z Fakt o klimatu doporučují hlavně usnadnit výstavbu větrných elektráren, které zatím v Česku narážejí na dlouhá povolovací řízení a odpor místních politiků a aktivistů. Naopak budování dalších solárních parků už může přinášet problémy. „Rozvoj fotovoltaiky v konečném důsledku povede k určité kanibalizaci zisků, tedy k poklesu průměrné ceny, za kterou provozovatel fotovoltaické elektrárny vyrobenou elektřinu prodává,“ uvádí zmíněná studie.
K hladkému fungování energetiky v době pouhelné přispěje také rozvoj akumulace energie a flexibility ve spotřebě elektřiny, stejně jako posílení a modernizace elektrické sítě a budování nových zdrojů s řiditelným výkonem.
Dotovat uhelné elektrárny? Vyhozené peníze!
Skeptický postoj má naopak tým Fakta o klimatu k umělému udržování uhelných bloků v provozu s pomocí dotací. Pokud by Česká republika chtěla udržet vyrovnanou bilanci mezi výrobou a spotřebou elektřiny, musela by elektřinu z uhlí v roce 2028 dotovat v rozsahu zhruba 12 eur/MWh. Celkové náklady, dosahující 6 miliard korun za rok, by se negativně promítly do výsledných cen elektrické energie pro podniky a domácnosti.
Fakta o klimatu zveřejňují svou studii v citlivé době, kdy experti marně vyhlížejí oficiální materiály popisující budoucí vývoj české elektroenergetiky v souvislosti s rychlejším odklonem od spalování uhlí. ČEPS, který svá Hodnocení zdrojové přiměřenosti zveřejňoval každý rok zpravidla v březnu, letos nezveřejnil nic. Ani ministerstvo průmyslu a obchodu dodnes nepředstavilo slibovanou analýzu zdrojové přiměřenosti, která má doplnit velmi obecný text Státní energetické koncepce ČR.
David Tramba
