V Česku se v posledních deseti letech stavěly pozemní solární elektrárny jen sporadicky a téměř výhradně ve firemních areálech nebo na bývalých skládkách. A velmi podobné je to i s větrníky. Ostatně tři čtvrtiny jejich současného instalovaného výkonu byly postaveny ještě před rokem 2012. Česko zkrátka v obnovitelných zdrojích energie (OZE) stagnuje. Stát chce přitom mít do roku 2040 téměř 30 procent elektřiny „zelené”, zatímco nyní je to jen 13 procent.
Kabinet sám připouští, že důvodem dlouhodobě nepříznivé situace je především administrativní překážky a příliš složitý povolovací proces. Řešením má být mimo jiné jeho výrazné zjednodušení, a to v rámci přípravy takzvaných akceleračních zón. Stát tak chce vytipovat konkrétní lokality s příhodnými podmínkami pro vznik větrných parků nebo fotovoltaických elektráren a na nich pak investorům přísné podmínky rozvolnit tak, aby byla výstavba rychlejší a efektivnější. Od projektu si úřady slibují například až tisíc nových elektráren.
Záměr na jaře schválila vláda a ministerstvo průmyslu a obchodu vedené Jozefem Síkelou (STAN) teď poprvé zveřejnilo návrh pravidel, podle kterých by měly být zóny vymezeny.
Urychlování výstavby a využívání obnovitelných zdrojů energie má podle resortu probíhat v souladu se třemi základními principy: významně neškodit okolí, nechat co nejvíce rozhodování na místních úřadech a zapojit do celého procesu i veřejnost.
Síkela: Hlavní jsou minimální dopady na ekologii
Vyplývá to ze znění návrhu zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie a změně dalších souvisejících norem, který ministerstvo začátkem července poslalo do meziresortního připomínkového řízení. Na přípravě resort spolupracoval s ministerstvem životního prostředí a ministerstvem pro místní rozvoj.
„Akcelerační zóny jsou dalším krokem, který zjednodušuje a výrazně zrychluje povolování výstavby solárních a větrných elektráren. Půjde především o oblasti s vysokým potenciálem generovat elektřinu s minimálním negativním dopadem na životní prostředí,“ uvedl k tomu Síkela. Nová legislativa reaguje mimo jiné i na příslušnou evropskou směrnici o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů RED III.
„Oblasti pro urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie mají být vymezeny do 21. února 2026 v rozsahu, který je významný z hlediska plnění cílů stanovených ve směrnici RED III. Není vyloučeno vymezování dalších oblastí pro urychlení využívání OZE i po tomto termínu,” uvádí k plánům ministerstvo průmyslu v důvodové zprávě.
Vláda už dříve oznámila, že ve vytipovaných zónách má příprava a povolení stavby v nich bude trvat maximálně 12 měsíců. Mimo akcelerační zóny má podle návrhu povolovací proces trvat nejdéle dva roky. V současné době je u běžných projektů obnovitelných zdrojů povolování naopak nejméně na dva roky, zejména u větrných elektráren pak ale často trvá i několik dalších let.
„Díky akceleračním zónám budou hlavní problémy s povolováním vyřešeny ještě před tím, než se firmy a obce dohodnou na umístění větrných nebo fotovoltaických elektráren v konkrétním místě,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Usnadnění staveb v zónách má spočívat mimo jiné absence jinak povinného posouzení vlivů záměrů na životní prostředí (EIA) i pro ty záměry, které by jinak mimo tyto oblasti proceduře EIA podléhaly. V praxi by se to u větrníků mělo týkat projektů, které by počítaly se stavbou tří a méně turbín.
„Potřebujeme v České republice budovat větší kapacity v oblasti obnovitelných zdrojů energie, přičemž víme, že jejich stavba není vždy jednoduchá,“ řekl k tomu v dubnu premiér a šéf ODS Petr Fiala s tím, že jde o důležitý krok při dalším posilování energetické bezpečnosti země. Obnovitelné zdroje se v budoucnu mají podle současných plánů vlády společně s jadernou energií stát hlavním bodem tuzemského energetického mixu.
V národních parcích větrníky nebudou
Zóny by podle ministerského návrhu měly být vymezovány typicky v průmyslových zónách, tzv. brownfieldech nebo na místech bývalých dolů. „Zákon stanovuje zásadu, podle které je nezbytné upřednostňovat umělé a zastavěné plochy,” poznamenávají zástupci ministerstva průmyslu v důvodové zprávě.
Zakázány naopak budou na území soustavy Natura 2000, v národních parcích a v první a druhé zóně chráněných krajinných oblastí. Klíčové přitom při jejich vymezení bude nejen příhodnost místních podmínek pro solární nebo větrnou elektrárnu, ale také možnosti jejich přímého napojení na přenosovou a distribuční soustavu i případného ukládání energie přímo v místě zdroje.
„Pro tyto dvě technologie, jejichž umístění má plošný charakter a často budou situovány do volné krajiny, je stanovení oblastí pro urychlení využívání OZE vhodným a účinným nástrojem pro zrychlení jejich povolování a dosažení jejich rozvoje,” konstatuje v této souvislosti Síkelův resort.
Ten také ve zveřejněné dokumentaci přibližuje, že česká legislativa nepůjde cestou tvorby specializovaných akceleračních zón také pro síťovou a skladovací infrastrukturu, což jinak evropská směrnice umožňuje na bázi dobrovolnosti.
„Samostatné akcelerační zóny nebudou v tuto chvíli vymezovány pro související posílení elektrizační soustavy nebo pro samostatná zařízení pro ukládání energie. Pro tyto případy mohou být využity jiné nástroje než stanovení oblastí pro urychlení využívání OZE,” vysvětluje ministerstvo.
Samotné žádosti o povolení stavby v akceleračních zónách se podle návrhu budou podávat na příslušnému stavebnímu úřadu, který si vyžádá potřebná závazná stanoviska. „Orgánem příslušným pro vydání jednotného environmentálního stanoviska v oblastech pro urychlení využívání OZE bude vždy krajský úřad,” doplňuje pak resort.
Ten také vysvětluje, že tlak na vyšší využívání energie z obnovitelných zdrojů souvisí i s důsledky ruské invaze na Ukrajinu, ale i s doznívajícími dopady pandemie covid-19. Obojí totiž vedlo v celé Evropské unii k prudkému nárůstu cen energií a tedy i k nutnosti odklonu fosilních paliv.
„V této souvislosti Evropská komise v červenci 2021 navrhla zdvojnásobit podíl energie z obnovitelných zdrojů v roce 2030 ve srovnání s rokem 2020 s cílem dosáhnout alespoň 40 procent podílu OZE na celkové skladbě energie,” připomíná ministerstvo s tím, že cílem je učinit EU nezávislou na ruských fosilních palivech s dostatečným předstihem před rokem 2030.
Vítr a slunce mají zvednout HDP o 6 procent
V českém prostředí je klíčová oficiální energetická koncepce z roku 2015, která v souvislosti se zamýšlenou dekarbonizací „nalajnovala” nárůst podílu OZE až do roku 2050. “Co se týče obnovitelných zdrojů energie, očekává se jejich postupný rozvoj, zejména v elektroenergetice, ale také v dopravě a sektoru vytápění a chlazení. Hlavním cílem je zvýšení podílu těchto zdrojů z aktuálních přibližně 13 procent na 21 procent do roku 2030, na 24 až 27 procent do roku 2040 a na 36 až 44 procent do roku 2050, což souvisí s pokračujícím důrazem na využívání nízkoemisních zdrojů energie,” uvádí k tomu ministerstvo a doplňuje, že státní energetická koncepce v současné době prochází úpravami v souvislosti s požadavky na ochranu klimatu.
„Navrhovaná právní úprava reaguje na nový rámec energeticko-klimatických cílů, který byl stanoven Evropskou radou do roku 2030. Zahrnuje zejména závazné snížení emisí skleníkových plynů o nejméně 55 procent oproti úrovni z roku 1990, dosažení alespoň 42,5 procentního podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě. Navrhovaná právní úprava také přispívá k plnění Zelené dohody pro Evropu, která klade důraz na přechod ke klimatické neutralitě do roku 2050,” doplňuje pak resort průmyslu a obchodu.
Kromě klimatu má ale nová legislativa prospět i investorskému prostředí v České republice. „Rozvoj OZE a zejména větrné energetiky zatím naráží na zdlouhavé, nákladné a komplikované povolovací procesy, trvající 5 i více let. Jedním z důvodů je i nevhodný výběr umístění OZE, který objektivně naráží na ochranu jiných veřejných zájmů, než je urychlení využití OZE, a mimo výše uvedené i subjektivně na nesouhlas veřejnosti, popř. části dotčených obcí a krajů,” vypočítává stávající negativa ministerstvo.
A to s tím, že přínos akceleračních zón bude patrný i z bezpečnostního i ekonomického pohledu. „Jedná se také o rozvoj výroby příslušných technologií v Česku, rozvoj firem, zabývajících se vývojem, výrobou a instalací technologií OZE, ale také dalších souvisejících aspektů, týkajících se dodavatelských řetězců,” připomínají Síkelovi úředníci.
Podle modelování Centra socio-ekonomického výzkumu dopadů environmentálních politik má přitom rozvoj moderní energetiky v čele s obnovitelnými zdroji přinést k roku 2030 zvýšení HDP přibližně o šest procent. „Tento odhad reflektuje očekávaný pozitivní ekonomický dopad investic do obnovitelných zdrojů energie na ekonomiku České republiky, který se projeví nejen ve zvýšení produkce zboží a služeb, ale také v tvorbě nových pracovních míst v souvisejících odvětvích,” doplňuje k tomu ministerstvo.
To ale zároveň připouští, že v souvislosti s předkládaným návrhem zákona se zvýší administrativní zátěž orgánů územního plánování na úrovni státu, tedy zejména ministerstva pro místní rozvoj, ale i regionů a obcí. V tomto případě půjde o odbory územního plánování krajských úřadů. Kolik to bude stát, ale Síkelou vedený resort neupřesnil. „Finanční nároky na zvýšení administrativní zátěže v této chvíli nelze odhadnout, protože se budou odvozovat od rozsahu i načasování vymezování oblastí pro urychlení využívání OZE, zejména na úrovni krajů a obcí,” konstatuje úřad.
Obce i kraje dostanou miliony
Ten také zároveň upozorňuje na to, že na vznik akceleračních zón jsou takzvaně alokovány peníze v Národním plánu obnovy.
„Aktuálně se předpokládá možnost využití finančních prostředků pro snížení dopadů výše uvedených nákladů,” připomíná resort s tím, že ministerstvo pro místní rozvoj má z plánu dostat 20 milionů korun na tvorbu nových územních rozvojových plánů, zatímco dalších 120 milionů mají dostat kraje a obce na přípravu územních opatření a územních plánů, respektive jejich změn s cílem vymezení jednotlivých akceleračních zón. zatím se přitom podle dokumentu počítá s tím, že krajům má připadnout 72 milionů korun a obcím pak 48 milionů.
„Není navrhováno navýšení příspěvku na výkon státní správy, neboť celková administrativní zátěž krajských a obecních úřadů pro vymezení oblastí pro urychlení využívání OZE bude kompenzována a ve svém důsledku existence těchto oblastí přinese méně zátěže pro příslušné úřady,” argumentuje pak ministerstvo s odkazem na očekávané zjednodušení posuzování i existenci podkladů pro rozhodování o konkrétních projektech. V konečném důsledku by pak podle úřadu mělo na úrovni krajů dojít k celkovému úbytku administrativní zátěže.
Zastánci obnovitelných zdrojů po zřízení akceleračních zón volají dlouhodobě. Podle nich Česko zaostává především ve výstavbě velkých solárních parků, které by se přitom v budoucnu měly stát důležitou součástí energetiky.
Ministerstvo průmyslu a obchodu aktuálně čeká na připomínky dalších resortů a institucí. Po jejich vypořádání se bude návrhem zabývat opět vláda a teprve poté půjde ke schvalování do obou komor parlamentu. Pokud návrh celým kolečkem projde, měl by nový zákon podle představ resortu začít platit od 1. ledna 2025.
V současné době vyrábí většinu elektřiny z větru v Česku větrníky na severozápadě země. Téměř 62 procent z ní loni pocházelo z Ústeckého, Karlovarského a Libereckého kraje. Žádná se naproti tomu nevyrobila v Jihočeském kraji a v Praze. V absolutním množství se nejvíce elektřiny z větru v loňském roce vyrobilo v Ústeckém kraji, v přepočtu na rozlohu území pak v Karlovarském. V Červnu o tom informovala ČTK s odkazem na data České společnosti pro větrnou energii (ČSVE) a Komory obnovitelných zdrojů energie.
Celkem se z větru se loni v Česku podle zprávy Energetického regulačního úřadu (ERÚ) vyprodukovalo 701 gigawatthodin (GWh) elektřiny.
Tomáš Svoboda
