Už od příštího léta by měly běžet ty největší veřejné stavební zakázky podle nových pravidel. Ministerstvo průmyslu a obchodu předložilo svou představu o tom, jak by mělo vypadat povinné zavedené revoluční metody takzvaného informačního modelování staveb, tedy Building Information Modelling (BIM), která vytváří digitální podobu projektů.
Její budoucí využívání u všech nadlimitních veřejných zakázkách na stavební práce schválila už loni vláda s tím, že přinese masivní úspory a zefektivní přípravu staveb. Resort vedený Jozefem Síkelou (STAN) dostal za úkolů návrh „zhmotnit” do konkrétního zákona. Zhruba po roce ho dokončil a v uplynulých dnech k němu také obdržel připomínky od ostatních úřadů a institucí. A z výsledků řízení vyplývá, že příliš nadšené u nich návrh nevzbudil. Naprostá většina totiž uplatnila nesouhlasná stanoviska.
Metoda BIM stojí na tom, že je vytvořen digitální model chystané stavby se všemi jejími charakteristikami. Cílem metody je zjistit možné chyby a nedostatky projektu ještě před zahájením stavby. Model zároveň funguje jako databáze informací o stavbě pro její navrhování, výstavbu a provoz.
„Umožní to snižovat náklady jak ze stavby nových budov, tak při jejich následném provozu,“ řekl Síkela po loňském schválení návrhu věcného záměru zákona o správě informací o stavbě a informačním modelu stavby a vystavěného prostředí.
Informační modelování velkých staveb má být součástí digitalizace tuzemského stavebnictví a vláda si od něj slibuje modernizaci a zefektivnění celého odvětví, protože právě v komunikaci v dodavatelském řetězci a při předávání informací vidí časté příčiny snižování produktivity ve stavebnictví.
Podle ministerstva má využití BIM hlavní přínosy v možnosti komplexního naplánování, kdy díky předběžné výstavbě v digitálním prostředí lze přesněji zanalyzovat cenu projektu a množství potřebných materiálů. Zároveň je možné podle ministerstva lépe naplánovat časový harmonogram stavby a tím dál snižovat náklady.
„Pomocí analýzy digitálního modelu stavby je možné například zobrazit případné kolize konstrukcí nebo chyby vznikající při projektování, a ne až při výstavbě, díky čemuž nedojde k vynaložení nadbytečných nákladů na materiál, čas a práci při výstavbě a opravách,“ uvedl v této souvislosti resort ve své zprávě k návrhu.
Velké ambice předkladatele
Jenže například u ministerstva pro místní rozvoj, které mimo jiné rozděluje většinu dotací, ze kterých jsou pak velké stavby často financovány, se proti představě Síkelova resortu ostře vymezilo.
„Navržené znění zákona považujeme, s ohledem na současný stav implementace metody BIM v České republice, za neprosaditelné, neboť jsou některé povinnosti prakticky neproveditelné,” konstatuje ministerstvo vedené šéfem Pirátů Ivanem Bartošem.
Metoda BIM zatím byla v Česku použitá v několika pilotních projektech, jako je například kampus Albertov Univerzity Karlovy či nemocnice v Třebíči. Dosud ale chybí právě legislativní zakotvení a standardizace, které umožní její širší využití.
Úprava navržená „průmyslovým” resortem ale podle ministerstva pro místní rozvoj ke kýženému cíli vést nemůže.
„Předkladatel na sebe bere obrovskou ambici sjednotit pravidla pro toky informací o stavbě a o vystavěném prostředí, aniž by byl vyjasněn vztah mezi oběma informačními modely,” upozorňuje resort.
Nereálné plány
Plán na zahájené účinnosti zákona od 1. července 2025 pak ministerstvo označilo doslova za „nereálné”.
„Vůbec nezohledňuje skutečnost, že před samotným vypsáním výběrového řízení na zakázku s využitím metody BIM musí veřejný zadavatel nejprve identifikovat své vlastní požadavky na informace, definovat strukturu majetku, o kterém mají být informace předávány, zajistit a zprovoznit datová úložiště, kam mají být informační kontejnery dodavatelem informací ukládány. A to celé zapracovat do dokumentace pro výběr dodavatele služeb, resp. stavebních prací,” vypočítávají zástupci místního rozvoje.
Úřad také zdůrazňuje potřebu upravit přechodná ustanovení zákona tak, aby bylo jasně stanoveno, jak postupovat u staveb, jejichž dokumentace byla zadána krátce před účinností zákona, ale dosud nebyla zpracována. Navíc doporučuje, aby některé specifické požadavky na tvorbu datového standardu a obsah informačních kontejnerů byly svěřeny do gesce konkrétních institucí, jako je ministerstvo vnitra a Digitální a informační agentura (DIA).
V souvislosti s ministerstvem pro místní rozvoj se pak pozastavila Česká komora architektů nad tím, že novela z pera Síkelova resortu jim takzvaně „leze do zelí”. “Se znepokojením sledujeme vytržení projektové činnosti metodou BIM z gesce MMR, kam tento celý obor spadá. Dualita MPO a MMR komplikuje dosažení cíle, kterým má být skutečně kvalitní vystavěné prostředí a architektura, a je tak v rozporu se schválenou vládní Politikou architektury a stavební kultury,” poznamenávají mimo jiné architekti.
Mantinely v mlze
A s obdobnou kritikou se připojila i vlivná Hospodářská komora. Ta zmiňuje jako značně problematickou například úpravu zamýšleného datového standardu staveb (DSS). Ten má zadavatelům tendrů specifikovat požadavky na uspořádání a strukturu dat v každém digitálním modelu příslušné stavby a měl by být k dispozici zdarma.
Jenže podle komory zatím vůbec není jasné, jak by měla tato vodítka vypadat. Zástupci zaměstnavatelů a byznysu totiž připomínají, že „zárodek” standardu sice vzniknul už v létě 2022, nicméně původní verze “ani zdaleka neodpovídá obsahu a účelům, které stanoví navrhovaný zákon.
„Povinnost udržovat informační model aktuální i v průběhu provozu považujeme v tuto chvíli za zcela neproveditelnou, neboť dosud ani nebyla započata odborná diskuse o tom, jaké informace a o výkonu jakých agend, resp. služeb, úkonů a činností evidovaných v registru práv a povinností, mají být v informačním modelu stavby uchovávány a průběžně aktualizovány,” konstatuje Hospodářská komora.
Ta také poukazuje na další nejasnost – není podle ní totiž ani vyjasněna otázka, zda příslušné datové prostředí, resp. uložiště, musí být z pohledu zákona standardními informačními systémy veřejné správy. To by s sebou totiž neslo další náležitosti a povinnosti.
„Z těchto důvodů by bylo vhodné uvažovat o účinnosti zákona minimálně o 2 až 3 roky později, než navrhuje předkladatel, aby byl dostatečný čas na ověření připravovaných metodik a standardů pro pozemní stavby v pilotních projektech,” uzavírají zástupci komory.
Řadu nesouhlasných připomínek uplatnil také například Svaz průmyslu a dopravy.
Na koho vlastně zákon míří?
Například úřad ministra pro legislativu a předsedy Legislativní rady vlády Michala Šalomouna (Piráti) pak s odkazem na již realizované stavby s využitím nové metody požaduje jejich analýzu z pohledu finančních úspor. „Pro podložení očekávaných úspor veřejné správy v řádu miliard korun za rok a vzhledem k nákladům soukromých subjektů, které se odhadují v řádu miliard korun za pořízení a za provoz systémů BIM, je nezbytné uvést přesvědčivá a podložená data z českého prostředí a na konkrétních příkladech,” upozorňuje Šalomounův úřad.
Poukázal také na to, že z návrhu není zcela jednoznačně jasné, koho všeho by se měl vlastně týkat a jak konkrétně. „Je nezbytně nutné specifikovat dopady na dotčené subjekty, upřesnit, kdo ponese náklady navrhované regulace, identifikovat, které subjekty budou dotčeny pozitivně i negativně, komu přinese dodatečné povinnosti, koho má regulace chránit, u koho dojde ke snížení či zvýšení nákladů,” vypočítává hlavní vládní legislativec.
Zmínil přitom i to, že ministerstvo v souvislosti se subjekty, které se budou muset novou normou řídit, používá různá označení. „Předkladatel pracuje s pojmy veřejní zadavatelé, povinné osoby, nepovinná osoba, povinná osoba pro jiné než nadlimitní veřejné zakázky, dotčené subjekty, ale bez konkretizace. Pokud nemá být navrhovaná právní úprava povinná pro všechny osoby, které se v ČR věnují stavbám a jejich managementu, a pokud se má k používání metody BIM zavázat pouze omezený okruh zadavatelů a pouze pro veřejné zakázky v nadlimitním režimu, je zásadní vyjasnit specifikaci uvedených subjektů,” požaduje Šalomoun.
Finance: Hlavně žádné náklady navíc
Proti návrhu se postavila také velká část krajů. Například zástupci toho královéhradeckého poukázali na to, že norma je pouze velmi obecná a vzhledem k absenci prováděcích předpisů nelze hodnotit její reálné dopady, účelnost ani rozsah a přiměřenost uložených povinností.
Moravskoslezský kraj pak v této souvislosti připomíná, že na dosud neexistující prováděcí předpisy návrh zákona odkazuje hned na osmi místech. „Považujeme za vhodné nechat návrh zákona znovu projít připomínkovým řízením v okamžiku, kdy budou tyto prováděcí předpisy připraveny. Zákon je zcela nový a předešlo by se jeho dodatečným úpravám a nutným novelizacím, jejichž potřeba by mohla vzniknout po jeho vydání právě při zpracovávání prováděcích předpisů,” argumentuje Moravskoslezský kraj.
Už tradičně pak vyjádřilo nesouhlasnou připomínku i ministerstvu financí. Strážci státní kasy se stejně jako v případě dalších legislativních úprav nelíbí, že s sebou nese riziko zvýšených nároků na veřejné rozpočty. S odkazem na nutné úspory tak i v tomto případě požaduje, aby návrh explicitně zmiňoval, že žádné zvýšené požadavky nebo dopady na státní rozpočet mít nebude.
Tomáš Svoboda
