Rostoucí zájem o jadernou energii ve světě probouzí i některé dosud spící obry. Návrat na trh ohlásila kanadská stavební a technologická společnost AtkinsRéalis, do loňského roku známá pod názvem SNC-Lavalin. Kanaďané se rozhodli „oprášit“ starou, ale osvědčenou technologii těžkovodních reaktorů CANDU a posunout ji na úroveň reaktorů III+ generace.
Jak uvádí odborně zpravodajský web World Nuclear News, AtkinsRéalis se dohodl na spolupráci s vládní agenturou Atomic Energy of Canada Ltd (AECL) s cílem vrátit kanadské reaktory na domácí i globální trh. Novinka nese název CANDU Monark a má se jednat o blok s výkonem 1000 megawattů a životností 70 let. Více než 85 procent všech komponentů by měl zajistit kanadský průmysl.
„Jsem potěšen, že AECL a AtkinsRéalis spolupracují na rozvoji technologie reaktoru CANDU. Vidíme obrovskou příležitost a potřebu přispět k důležitým národním cílům, jako je dekarbonizace, energetická bezpečnost, ekonomický růst a udržení pozice Kanady v první lize jaderné energetiky,“ řekl prezident AECL Fred Dermarkar. „Technologie CANDU vyrobená v Kanadě je národní a strategické aktivum, které poskytuje spolehlivou a bezemisní energii a zajišťuje vysoce kvalitní pracovní místa po celé Kanadě po desetiletí,“ dodal k tomu kanadský ministr energetiky a přírodních zdrojů Jonathan Wilkinson.
Oprášení technologie CANDU je reakcí na loňské oznámení společnosti Bruce Power, která ohlásila zájem stavět nové jaderné bloky o výkonu až 4800 MW. Rozšířit chce stávající elektrárnu Bruce, která se nachází u břehu Huronského jezera ve státě Ontario. Po prvotním váhání, zda nesáhnout po známých reaktorech třetí generace, které nabízejí Westinghouse, EDF či korejské KHNP, dají zřejmě Kanaďané přednost své vlastní technologii.
![](https://ekonomickydenik.cz/wp-content/uploads/2021/12/darlington-nuclear-aerial-1367x451-1-1024x338.jpg)
Vývoj reaktorů CANDU probíhal od 50. let 20. století. Nejstarší bloky jsou již odstavené, dodnes fungující bloky byly spuštěny do provozu v letech 1971 až 1993. Na území Kanady dnes funguje 19 jaderných reaktorů o celkovém výkonu 13 500 megawattů, které vyrábějí okolo 13 procent elektřiny v zemi. Osmnáct z devatenácti reaktorů se nachází ve státě Ontario, kde je podíl jaderné energie na celkové produkci elektřiny více než 50procentní.
Specifikem jaderných elektráren s reaktory CANDU je možnost použití přírodního, tedy neobohaceného uranu. Obecně se kanadské reaktory vyznačují spolehlivým provozem a vysokým využitím kapacity. Palivo se v reaktorech vyměňuje za plného provozu, není proto nutné elektrárnu při výměně paliva odstavovat. Jednotlivé komponenty lze vyměnit a prodloužit tím životnost bloku o desítky let.
Reaktory CANDU se staly úspěšným vývozním artiklem, Kanaďané je postavili v Jižní Koreji, Číně, Indii, Argentině a Rumunsku. V tamní jaderné elektrárně Cernavoda se nacházejí dva 706megawattové bloky. Rumuni připravují dostavbu třetího a čtvrtého bloku, se kterými počítala už původní smlouva uzavřená ještě za éry socialismu v roce 1977. Režim diktátora Nicolae Ceausesca dal tehdy překvapivě přednost kanadské technologii před sovětskými reaktory typu VVER.
David Tramba