Poslanci z výboru pro evropské záležitosti se zítra seznámí s Evropským akčním plánem pro větrnou energii. Tento dokument, který zveřejnila Evropská komise v říjnu loňského roku, je docela pesimistickou četbou. Poukazuje na fakt, že země EU budují navzdory značnému zájmu investorů málo větrných elektráren – hlavně kvůli zdlouhavým povolovacím procesům. Přesně to je i případ České republiky.
Hned v úvodu své zprávy Evropská komise (EK) uvádí, že tempo rozvoje větrné energetiky není dostatečné. V roce 2022 přibyly nové zdroje s instalovaným výkonem ve výši 16 000 MW. Jenže to je o dost méně než 37 000 MW za rok, kterou jsou dle EK potřebné jako nákladově efektivní příspěvek k dosažení cílů EU pro rok 2030. Tedy podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie ve výši minimálně 42,5 procenta.
Země EU zvýšily své ambice v oblasti zelené energie poté, co v důsledku ruského útoku na Ukrajinu skokově vzrostla cena fosilních paliv a zhoršila se jejich dostupnost. Avšak reálné výsledky zatím zaostávají za ambiciózními plány.
Trvá to moc dlouho
Zdrojem potíží jsou podle zprávy EK pomalé povolovací procesy. Podle odhadů oborových asociací v současné době probíhají v EU povolovací řízení na větrné elektrárny o výkonu až 80 000 MW, značná část projektů se však na úřadech „zasekla“ a nabírá zpoždění. Česká republika patří v tomto ohledu mezi nejhorší země, povolovací řízení trvají v součtu minimálně sedm let. Povolení získal jen malý zlomek projektů, většina z nich ztroskotala na odporu úředníků a lokálních „NIMBY“ aktivistů.
Ale i v Česku se situace pomalu mění k lepšímu. Nedávné změny stavebního zákona a liniového zákona („zákon o urychlení výstavby strategické infrastruktury“) myslí i na investory do větrné energetiky. Povolovací řízení má usnadnit také vytyčení akceleračních zón. V nich by zájemci měli získat potřebná razítka pro povolení nové větrné elektrárny maximálně do jednoho roku od podání. V České republice i jinde v EU by tak měl zmizet rozdíl mezi svižným povolováním fotovoltaických elektráren a zdlouhavým řízením v případě větrníků.
Větrná energetika má oproti fotovoltaice dvě výhody. Elektřinu dodává do sítě, i když s kolísajícím výkonem, během celého dne. Dokonce i ve velkých zemích, jako je Německo, Španělsku a Británie, větrníky produkují 25 až 33 procent celkového množství elektřiny. Naopak solární elektrárny zaplavují trh nadbytkem elektřiny v době okolo poledne, jinak je jejich příspěvek k celkové výrobě elektřiny omezený. Dokládají to i čerstvé statistiky o výrobě elektřiny za loňský rok.
Výrobci větrníků pod tlakem
Druhý problém je v tom, že v případě fotovoltaických panelů je Evropa téměř zcela závislá na dodávkách z asijských zemí – hlavně z Číny. Naopak, jak uvádí Evropská komise, ve větrné energetice dominují domácí dodavatelé. Na evropské výrobce připadá 85 procent trhu s technologiemi pro větrnou energetiku v EU, v případě větrné energie na moři je to ještě více.
Turbíny, lopatky, věže, převodovky, rozvodny, generátory a další zařízení se vyrábějí po celé EU. Díky tomu je celé odvětví vytváří v Evropě 240 až 300 tisíc přímých a nepřímých pracovních míst (s potenciálem růstu o dalších 100 tisíc do roku 2030). Ale i tady se objevují problémy; evropští výrobci se potýkají s nárůstem cen vstupních surovin a technologickými výzvami, na světovém trhu ztrácejí podíl pod tlakem dravé čínské konkurence.
Více o historii a perspektivě rozvoje větrné elektrárny se dočtete ve zprávě Od spuštění první větrné elektrárny v Česku uplynulo třicet let. Zájem by byl, ale jen zlomek projektů se daří dotáhnout.
David Tramba
