Náklady na pořízení systému stíhaček 5. generace F-35 do roku 2034, kdy budou dodány všechny letouny, jsou necelých 150 miliard korun, potvrdilo ministerstvo obrany. Část výdajů bude uhrazena do USA, a to ve výši necelých 5 miliard amerických dolarů (přepočteno kurzem 21,2 korun za 1 dolar jde o 106 miliard korun) za samotné letouny, munici, jejich vybavení a související služby, jako jsou například výcvik, servis letounů, opravy a údržba. Zbývající výdaje ve výši necelých 44 miliard korun zaplatí ministerstvo obrany českým dodavatelům při výstavbě infrastruktury, za nákup paliva, přípravu odborného personálu a DPH odvede do státního rozpočtu. Odhad nákladů na pořízení a provoz systému F-35 do roku 2069 je tedy v dnešních cenách 322 miliard korun. Dle odhadů by v letech 2024-2069 měl obranný rozpočet za předpokladu dvouprocentního meziročního nárůstu v souhrnu činit cca 8,4 bilionu korun, takže náklady na pořízení a provoz systému F-35 by z něj měly činit necelá 4 procenta, tvrdí ministerstvo obrany.
Ministerstvo obrany představilo v souvislosti s pořízením letounů F-35 nejen nabídku vlády USA, ale komplexní nákladovou analýzu, která byla podkladem pro rozhodnutí vlády. Ta rozhodla minulou středu. Obsah smlouvy a její maximální možnou cenu na konci června 2023 odsouhlasil Kongres USA.
„Zakázky budou v České republice zadávány transparentně v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, proto nebudou nyní detailně rozepisovány, aby uchazeči neznali odhadované náklady a na tuto hodnotu nespekulovali,“ uvedlo ministerstvo obrany.
Většina nákladů, které se vynaloží kvůli systému F-35, by podle resortu Jany Černochové (ODS) byly vynaloženy bez ohledu na pořizovaný typ letounu.
„Rozšíření počtu nadzvukových strojů o 10 logicky znamená nutnost vybudování nové infrastruktury. Kvůli interoperabilitě se spojenci z NATO již nyní probíhají dlouhodobě naplánované přípravné projektové práce na vybudování vzletové a přistávací dráhy. Její rekonstrukce nesouvisí s typem nadzvukového letectva, ale musí být provedena kvůli horšícímu se stavu v každém případě,“ tvrdí ministerstvo.
„Veškeré výdaje na systém F-35 budeme platit z obranného rozpočtu, který je zákonem o financování obrany stanoven na úrovni 2 procent hrubého domácího produktu (HDP). Od roku 2024 do roku 2034, tedy v období 11 let, kdy budou průběžně hrazeny platby za pořízení systému, půjde v průměru o méně než 14 miliard Kč ročně, což je 7,3 procenta celého obranného rozpočtu. Nedojde tedy k ohrožení jiných potřebných modernizačních projektů,“ dušuje se resort obrany.
Náklady na pořízení a provoz 322 miliard
Kolik tedy za stíhačky 5. generace stát celkově zaplatí? Takzvané náklady na životní cyklus, tedy na provoz po dobu přibližně 30 let, jsou u každé techniky – ať už pozemní, či vzdušné – vždy vyšší než pořizovací cena. Náklady na provoz tak představovaly jeden z důležitých srovnávacích parametrů ve vojenském doporučení, na jehož základě dostalo ministerstvo obrany od vlády v červenci 2022 mandát k jednání s vládou USA o pořízení strojů 5. generace.
V českých médiích rezonují náklady jednotlivých typů letounů na letovou hodinu, nicméně podle ministerstva jsou jediným relevantním údajem pro celkovou analýzu komplexní náklady na rok pro flotilu 24 letounů.
„Část údajů vychází ze smluvní nabídky vlády USA a dále jsou v současných cenách zohledněny náklady, které budou vynaloženy v ČR, například na pořízení paliva a munice. Na základě těchto výpočtů lze tedy říci, že po roce 2034, kdy skončí etapa pořízení, bude ročně na provoz systému 24 letounů F-35 vynakládáno 4,9 miliard korun s DPH ročně včetně výdajů na palivo a munici. Vojenské doporučení počítá s provozem letounů do roku 2069, takže do roku 2034 Česká republika zaplatí za systém F-35 včetně vybudování nemovité infrastruktury necelých 150 miliard korun, po roce 2034 necelých 172 miliard korun. Odhad nákladů na pořízení a provoz systému F-35 do roku 2069 je tedy v dnešních cenách 322 miliard korun. Dle odhadů by v letech 2024-2069 měl obranný rozpočet za předpokladu dvouprocentního meziročního nárůstu v souhrnu činit cca 8,4 bilionu korun, takže náklady na pořízení a provoz systému F-35 by z něj měly činit necelá 4 procenta,“ vypočetli ministerští úředníci.
Úhrada závazků americké vládě bude realizována dvakrát ročně. Po dohodě s ministerstvem financí bude v pravidelných týdenních cyklech nakupován americký dolar v částkách, aby byla zjištěna pololetní platba. Tím má být podle ministerstva zamezeno nákupu velkého množství měny v jednom okamžiku, a tím i případným spekulacím.
„Zároveň se jedná o efektivní nástroj k rozložení rizika v čase,“ podotýká resort obrany.
Nazlobení Švédové
Další z uchazečů o dodávku stíhaček pro českou armádu – švédský výrobce stíhaček Gripen – společnost Saab – se ale s tím, že si česká armáda pro obnovu taktického letectva vybrala produkt od amerického konkurenta Lockheed Martin – stíhačku F-35, nechce smířit.
Po inzerátové kampani začala švédská zbrojovka operovat se studií, která má podle ní prokázat to, že plánovaná akvizice bude pro českou armádu výrazně dražší, než kdyby si vojáci pořídili Gripeny. S tím armáda rezolutně nesouhlasí a tvrdí navíc, že ve studii jsou uvedeny u Gripenů sumy o desítky procent nižší, než za jakou je České republice oficiálně nabídla švédská vláda, jak informoval Ekonomický deník ZDE.
Společnost Saab po snaze Ekonomického deníku o komunikaci poslala studii Aviation Week Network, kterou si před časem Saab objednal, aby měl podle svých slov „relevantní a nezkreslené porovnání cen a nákladů na provoz stíhacích letounů na současném trhu. Rozhodli jsme se ji dát nyní k dispozici odborné veřejnosti“.
„Chápeme, že nákup armádní techniky je komplexní proces a je to otázka suverénního rozhodnutí vlády. Přesto se zdá, že nákup stíhacích letounů v Česku provází řada otázek a často se porovnávají čísla a schopnosti, která jsou obtížně porovnatelná. Například americká agentura GAO uvádí ve svých zprávách pořizovací cenu jednoho letounu F-35 A v roce 2022 v hodnotě 161 milionů USD a pro letošní rok očekává 10procentní nárůst na 177 milionů USD, přičemž provozní náklady typu F-35 GAO vyčíslila v roce 2020 na 8,22 milionu dolarů na jedno letadlo a rok. To pro zajímavost představuje více než 28procentní meziroční nárůst,“ tvrdí společnost Saab.
Studie Aviation Week Network podle ní „díky objektivní metodologii umožňuje porovnat náklady na pořízení a provoz jednotlivých stíhacích letounů dle jednotných parametrů a může předejít dalším nedorozuměním spojeným s nákladovou složkou transakce“.
„Jak víte, Švédsko podalo České republice předběžnou indikativní nabídku na pokračování provozu platforem Gripen C/D a E v české armádě a deklarovalo svou ochotu najít společně to nejvýhodnější a nejfunkčnější řešení pro českou armádu. Zveřejněná studie by mohla pomoci tomu, aby byla tato nabídka porovnávána s jinými podle srovnatelných parametrů. Pokud jde o schopnosti Gripenu E, je plně srovnatelný s konkurencí v kategorii tzv. páté generace. Jak pokud jde o prostředky elektronického boje, fúze senzorů a konceptu Human Machine Collaboration, kdy jsou data ze senzorů letadla předávána pilotovi tak, aby byl na jejich základě schopen činit rychlejší a lepší rozhodnutí, až po data management a komunikaci s ostatními jednotkami na bojišti. Saab je připraven schopnosti Gripenu E kdykoliv demonstrovat. Rozdíl mezi Gripenem E a srovnatelnou konkurencí je ve dvou věcech. Gripen E místo tradiční Stealth technologie založené z velké části na nákladném coatingu využívá více prostředky elektronického boje. Považujeme to za chytřejší řešení pro bojiště budoucnosti. Druhý rozdíl je právě v provozních nákladech, složitosti údržby a operační dostupnosti,“ tvrdí dále švédský výrobce.
Podotkl, že renomovaná poradenská společnost Aviation Week Network studii zpracovala za použití metodiky, která používá standardizovaný soubor výchozích předpokladů pro celou flotilu letounů tak, aby poskytla ekvivalentní náklady spojené s každým posuzovaným letadlem.
„Tyto základní předpoklady zahrnují pořízení flotily 100 letadel provozovaných po dobu 37 let při počtu 200 hodin na letadlo ročně. Tyto předpoklady vycházejí ze současných tržních trendů a odrážejí realistický provozní profil stíhacího letounu po celou dobu jeho životnosti. Provozní náklady jsou vypočteny na základě sazby nákladů na letovou hodinu pro každý jednotlivý typ letadla a vycházejí ze současných a historických údajů převzatých z rozpočtové dokumentace,“ uvedla dále společnost.
Obrana reaguje
„Z indikativní nabídky Švédského království z počátku července bylo možné identifikovat cenu samotných letounů. Případné pořízení 24 letounů JAS-39 Gripen E (nástupce provozovaných letounů Gripen C) by na základě těchto údajů vyšlo v přepočtu o necelé 2 miliardy Kč dráž, tedy je v řádech desítek procent dražší, než společnost Saab prezentovala v médiích a materiálech distribuovaných členům Parlamentu ČR. Výdaje na munici jsou stejné u jakékoli platformy, takže na ní k úspoře nedojde. Co se týče výstavby nemovité infrastruktury, příslušenství k letounům a ostatních výdajů, je odhad, že pořízení F-35 vyjde přibližně o 30 % více než jiná platforma. Výsledkem je, že pořízení 24 letounů JAS-39 Gripen E s totožnou municí, příslušenstvím a souvisejícími výdaji (například infrastrukturou) by vyšlo na více než 128 miliard Kč. Je to o 14 procent méně, než 150 miliard Kč, které budou vydány za systém F-35, který má vyšší schopnosti,“ reaguje aktuálně ministerstvo obrany,“ reaguje ministerstvo obrany.
U výpočtu nákladů na provoz u platformy Gripen ministerští úředníci vycházeli z údajů, které mají k dispozici díky provozu 14 JAS-39 Gripen C/D letectvem AČR v posledních osmnácti letech.
„Pro vyloučení pochybností jsme v analýze kalkulovali s tím, že provoz novějších letounů JAS-39 Gripen E/F bude stejně drahý (což podle údajů z otevřených zdrojů není) jako u Gripenů C/D. Při přepočtu na provoz flotily 24 letounů a započítání paliva, jehož spotřeba je nižší než u F-35 a munice, vyšly roční provozní výdaje na 3,7 miliardy Kč včetně DPH. V porovnání se 4,9 miliardami Kč u F-35 jsou provozní výdaje na flotilu JAS-39 Gripen E/F o necelou čtvrtinu nižší. To je ovšem vyváženo životností systému F-35, která je nepochybně v řádu desítek let vyšší a zároveň tím, že v horizontu přibližně 20-30 let nebude muset proběhnout pořízení nového systému kvůli požadavkům vyplývajícím z bojiště budoucnosti,“ tvrdí resort Jany Černochové.
Cena samozřejmě nemůže být jediným kritériem při zodpovědném rozhodování o budoucnosti nadzvukového letectva a obranyschopnosti státu na desítky let dopředu. Základem úspěchu je udržování si výhody nad protivníky, čemuž napomohou špičkové technologie. Ty, které předčí ostatní, jsou sice dražší, ale právě tyto technologie učiní naši armádu silnější a navíc mohou být velmi efektivně sdíleny i s ostatními uživateli systému F-35. Interoperabilita se spojenci dělá ze systému F-35 mnohem účinnější nástroj na desítky let dopředu.
„Vojenské doporučení srovnávalo náklady i na další platformy, konkrétně šlo o sedm typů. Ke všem letounům si AČR vyžádala oficiálně údaje od vlád zemí, v nichž se letouny vyrábějí. Ještě obecně k hodnocení ve vojenském doporučení lze uvést, že bylo stanoveno sedm kritérií, přičemž cena byla jedním z nich a nabídky byly hodnoceny na základě hodnocení míry získaných schopností vůči vynaloženým nákladům. F-35 skončila první a Gripen nebyl ani na druhém místě. Stejný hodnotící model použili například Belgičané nebo Nizozemci,“ doplnilo ministerstvo.
Kritici akvizice argumentují především kusovou cenou F-35 pro Českou republiku, Izrael nebo pro Švýcarsko, které se liší. Jak je to možné?
„Cena za standardní konfiguraci letounu jako takového je pro všechny stejná a nelze ji vyčíst ze zpráv amerického Kongresu. Odtamtud lze vyčíst pouze komplexní náklady na pořízení celého systému, jehož součástí je veškerý další majetek a pořizované služby z USA (simulátory, výcvik, munice apod.) Důvodem je to, že každý stát má jiné požadavky na další majetek a pořizované služby. Stejně tak je třeba vnímat i ceny letounů, na které se někteří odkazují jako ceny uváděné americkým kontrolním úřadem (GAO – Governmental Accounting Office), kdy se většinou jedná o jednotkovou cenu letounu včetně započítaných výdajů na celý systém. GAO ve svých zprávách přesně specifikuje, co je v ceně započteno, nicméně při transformaci informace do mediálního prostoru dochází k jejímu chybnému zjednodušení, že se jedná o cenu letounu,“ odmítá kritiky ministerstvo.
Neohrozí nákup letounů F-35 jiné modernizační projekty?
V souvislosti s nákladnou akvizicí do taktického letectva se v odborných i politických kruzích objevila řada otázek, zda tato finanční operace neohrozí jiné modernizační projekty české armády.
„Jak bylo již řečeno výše, výdaje na tento projekt budou průměrně do roku 2034 na úrovni 7,3 % obranného rozpočtu ČR a po roce 2034 budou mezi 2-3 % obranného rozpočtu. Vzhledem k tomu, že drtivá většina obranného rozpočtu je vynaložena na potřeby armády, lze zodpovědně říci, že na další modernizační projekty zbývá dostatek prostředků. Navíc je třeba si uvědomit, že pořízením F-35 získá AČR zcela nový technologický standard, ke kterému se budou vztahovat všechny ostatní druhy techniky. To v praxi znamená postupné sjednocování komunikačních protokolů, integraci jednotlivých systémů do nového systému velení a řízení apod. K tomu všemu F-35 svou technologickou vyspělostí výrazně přispěje, díky čemuž modernizační projekty nejen neohrozí, ale naopak je posune na novou a výrazně vyšší úroveň,“ uvádí dále ministerstvo obrany,“ tvrdí ministerstvo.
Ministerstvo navíc tvrdí, že se mu při vyjednávání o ceně podařilo dosáhnout finanční úspory.
„I přesto, že při vyjednávání s vládou USA v rámci standardizovaného procesu FMS (Foreign Military Sales) je cena vojenského materiálu i služeb pro všechny zájemce stejná, podařilo se určitých finančních úspor dosáhnout. Česká republika požádala o prominutí poplatků na předchozí výzkum a vývoj a rovněž o prominutí administrativních poplatků spojených s přípravou projektu. Vláda USA předchozí vývojové náklady prominula zcela a do výše 3,2 % i úhradu administrativních nákladů. V nominálním vyjádření se jedná snížení nabídkové ceny o 12,8 miliard Kč, tedy téměř o 10 procent,“ uvádí dále resort Jany Černochové.
Proč dražší a ne levnější stroje?
Ministerstvo se po době ne zcela ideální komunikace pustilo do vysvětlování, proč se rozhodlo pořídit dražší stroje z USA a nesáhlo po produktech některého z evropských výrobců. Obzvláště Švédsko přispěchalo v poslední fázi rozhodování s tvrdými argumenty.
„Tvrzení, že nabídka Gripenů je dražší a méně výhodná, musí vycházet z nedorozumění, protože Švédsku nebylo umožněno předložit komplexní a podrobnou oficiální nabídku. Z vlastní vůle jsme ale předložili orientační cenovou indikaci na balíček řešení Gripen. Jsme samozřejmě připraveni zahájit diskusi s českým ministerstvem obrany a předložit komplexní oficiální nabídku,“ zareagoval ještě před rozhodnutím vlády na argumentaci české armády ředitel exportu švédské vládní agentury pro obchod s vojenským materiálem FMV Joakim Wallin.
Čtenář, nechť si povšimne, že zde neargumentoval pouze výrobce stíhaček Saab, ale i vládní agentura, která nabídku České republice podávala.
„My se samozřejmě odvoláváme na nabídku z července. Ředitel sekce vyzbrojování a akvizic ministerstva obrany Lubor Koudelka ovšem na Primě přiznal, že ´jsme obdrželi nabídku na nové Gripeny, my s touto nabídkou dále nepracujeme´. Jak se dívat na tu nabídku, když ministerstvo tvrdí, že jen samotná letadla budou stát 40 miliard dolarů, t.j. 1,8 miliardy za kus plus minus. My otevřeně říkáme, že jsme dali nabídku za 1,1 miliardy dolarů na 12 stíhaček plus dalších těch starších 14 zadarmo,“ uvedl jednu ze švédských variant pod podmínkou zachování anonymity zástupce švédské strany.
Švédská strana hojně argumentovala zprávami Úřadu pro vládní odpovědnost (Government Accountability Office – GAO), který pojmenoval například problémy s motory F-35 či jejich rostoucí ceny, například ZDE.
„Chápeme, že nákup armádní techniky je komplexní proces a je to otázka suverénního rozhodnutí vlády. Přesto se zdá, že nákup stíhacích letounů v Česku provází řada otázek a často se porovnávají čísla a schopnosti, která jsou obtížně porovnatelná. Například americká agentura GAO uvádí ve svých zprávách pořizovací cenu jednoho letounu F-35 A v roce 2022 v hodnotě 161 milionů USD a pro letošní rok očekává 10procentní nárůst na 177 milionů USD, přičemž provozní náklady typu F-35 GAO vyčíslila v roce 2020 na 8,22 milionu dolarů na jedno letadlo a rok. To pro zajímavost představuje více než 28procentní meziroční nárůst,“ tvrdila například společnost Saab.
Nyní předkládá řadu protiargumentů ministerstvo obrany.
„Bez letounů 5. generace nebude naše letectvo schopno adekvátně plnit úkoly vyplývající z aliančních plánů obrany a odstrašení. Rozhodnutí jednat s USA o pořízení F-35 vychází z analýzy, kterou vypracovala armáda a která říká, že jen stroje 5. generace mohou obstát na bojišti budoucnosti po roce 2040. Pokud tedy chceme taktické letectvo, jehož stroje nebude nutné za pár let obnovovat a které bude schopné plnit stanovené úkoly, tak je nutné koupit F-35. F-35 se stane standardem v Severoatlantické alianci, což zvyšuje interoperabilitu a efektivitu jak při společných operačních působeních, tak provozu a údržbě. Tento systém pořizuje a provozuje řada zemí, které jsou srovnatelně velké, nebo menší než Česká republika, například Nizozemsko, Švýcarsko, Dánsko, či Izrael. Budou jej mít naši sousedé Polsko a Německo. V roce 2030 by mělo být v Evropě až 600 těchto letounů. Zařadíme se tudíž do rostoucí rodiny uživatelů a zároveň budeme snižovat náklady,“ uvádí resort.
„V roce 2031, kdy přiletí první stroje F-35 do České republiky, budeme moci schopnosti tohoto stroje integrovat do systému velení a řízení AČR a v maximální míře využít potenciál letounů. Je naprosto zásadní, aby spolu jednotlivé druhy techniky dokázaly komunikovat, proto je již v plánech do roku 2030 investovat desítky miliard korun do komunikačních prostředků a systému velení a řízení. Není to jen jeden z cílů modernizace AČR, ale také cíl NATO. F-35 je v tomhle systému jeden ze zásadních prvků. Nejde totiž pouze o letoun, jak jej známe z filmů o stíhačích, ale také o prvek protivzdušné obrany (PVO) a extrémně výkonný senzor, který se díky minimální viditelnosti pro radary dostane s velmi malým rizikem do blízkosti, či nad území nepřítele a může nejen útočit, ale především sbírat data o nepřátelských pozicích, počtech jeho jednotek, druzích techniky atd. A všechna tato data umí propojit s daty z jiných systémů, vyhodnotit je a poskytnout dalším systémům AČR nebo aliance. A stejně tak bychom mohli mít přístup k datům spojenců i my. Bez F-35 tyto schopnosti mít nebudeme. S žádným jiným strojem se tak daleko nedostaneme, nebudeme schopni zasahovat na takovou vzdálenost a nebudeme mít klíčovou informační převahu. Musíme navíc vnímat řešení nejen očima současnosti, ale i budoucnosti,“ tvrdí ministerstvo obrany.
Dostanou se do hry i čeští výrobci?
Dostanou se do hry i čeští výrobci? Ministerstvo obrany se dušuje, že ano. V jednání s Lockheed Martin byla delší dobu třeba česká společnost Ray Service.
„V oblasti průmyslové spolupráce se podařilo s vládou určenými výrobci Lockheed Martin a Pratt &Whitney dohodnout 14 projektů průmyslové spolupráce v hodnotě vyšší než 15 miliard korun, a to ve všech prioritních oblastech stanovených ministerstvem obrany. Těmito oblastmi jsou lokalizace výrobního řetězce do České republiky, pilotní výcvik, výzkum a vývoj, údržba, servis a opravy,“ tvrdí ministerstvo obrany.
„Program Joint Strike Fighter (JSF), ze kterého vzešel letoun F-35 ve třech variantách A (standardní), B (kolmý vzlet a přistání) a C (námořní varianta s větším doletem) byl velmi finančně i technologicky náročný a probíhal na přelomu 20. a 21. století. Jeho cílem bylo mimo jiné nahradit několik vzdušných platforem, což se podařilo. Kromě Spojených států se vývoje účastnili i partneři: Velká Británie, Itálie, Nizozemsko, Kanada, Turecko, Austrálie, Norsko a Dánsko. Tyto země tak dlouhodobě tvoří uzavřený dodavatelský řetězec produkce letounů F-35 a možnost se do něj zapojit tak mají jen technologicky velmi vyspělé společnosti. Systém zapojení se takové společnosti znamená projít několikaletým náročným certifikačním procesem nejprve po stránce majetkové a finanční a posléze i technologické. České republice se tak podařil výjimečný krok v oblasti možnosti zapojení se do globálního dodavatelského řetězce, kdy tři společnosti by měly v letech 2028-2029 tuto certifikaci dokončit (Ray Service, Honeywell, konsorcium PBS, One3D, Centrum HiLase). V oblasti výcviku bude zapojen státní podnik LOM a firma VRGineers, v oblasti výzkumu a vývoje mají své projekty ČVUT, VUT, státní podnik VZLÚ a Centrum HiLase. O simulátory se bude starat VR Group,“ zveřejnilo výčet participujících českých subjektů.
V dohodách s výrobci je podle ministerstva ukotvena identifikace dalších projektů spolupráce s průmyslem a univerzitami v oblastech výzkumu a vývoje, výroby a subdodávek v oblastech jako je pilotní výcvik, kosmické technologie, kybernetika, umělá inteligence, robotika a technologie zpravodajství, průzkumu a sledování.
„Vzhledem ke skutečnosti, že by část letounů měla být vyrobena v Itálii, předpokládáme jednání o možnostech průmyslové spolupráce i s firmou Leonardo. S tou již byl na úrovni ministrů obrany písemně odsouhlasen tento záměr,“ uvedl dále resort.
Kdy dorazí první supersoniky?
První F-35 pro Českou republiku by měly být vyrobeny v roce 2029, poté se bude školit personál a v roce 2031 by měly dorazit do Česka.
„Dosažení plných operačních schopností předpokládáme v roce 2035. Letouny sem samozřejmě plně provozuschopné již dorazí, ale síla letounů 5. generace je především v možnostech jejich propojení na další systémy armády. Příprava na integraci těchto letounů započne již v letech po podpisu smlouvy. V tom by měly především pomoci investice do oblasti komunikačních systémů a systému velení a řízení, do kterého se předpokládají v následujících letech investice v řádu desítek miliard korun,“ pokračuje resort.
K novým strojům je potřeba kvalitně vyškolený personál. Bude dostatek lidských zdrojů? Ministerstvo se dušuje, že ano.
„Nábor nových vojáků je velkým tématem nejen pro vzdušené síly, ale pro všechny složky armády. Speciálně v souvislosti s letouny 5. generace však nepochybujeme o tom, že nábor lidí zvládneme. Letouny 5. generace jsou tím nejlepším, co na světě je, a obsahují ty nepokrokovější technologie současnosti. Pro každého, kdo má zájem o letectví, výpočetní technologie, senzory nebo umělou inteligenci, budou letouny 5. generace znamenat velkou profesní výzvu. A vzhledem k dlouhodobě vysoké úrovni českého technického školství v civilní i vojenské sféře nepochybujeme o tom, že kvalitní odborníky seženeme. Celkově ovšem neočekáváme, že bychom kvůli F-35 navyšovali počty více, než jsme dosud deklarovali. Vzhledem ke skutečnosti, že v oblasti taktického letectva budeme přecházet postupně na jednu platformu (z JAS 39 Gripen a L-159 na F-35), počet personálu k zajištění činností taktického letectva by se neměl navýšit, pouze jejich odborná skladba se bude měnit,“ nechal se dále slyšet resort Jany Černochové.
Co s Gripeny?
Situace mezi Švédskem, které poskytlo prostřednictvím leasingu stávající letku Gripenů, a Českou republikou není zcela ideální. Proto padá řada otázek, do kdy budou Gripeny střežit vzdušný prostor České republiky a dalších zemí NATO v rámci airpolicingu.
„Nyní pronajaté Gripeny předpokládáme provozovat do konce jejich životnosti, tedy do roku 2035. S vládou Švédského království probíhají jednání o pokračování pronájmu letounů JAS-39 Gripen C/D tak, aby mohly chránit vzdušný prostor České republiky i po roce 2027. Majitelem těchto strojů je právě švédská vláda, respektive švédské letectvo. Tato jednání směřují ke zdárnému konci, avšak nejsou zatím uzavřena, tudíž je nelze detailně komentovat,“ pokračuje ve vysvětlování ministerstvo obrany.
Resort se vyjádřil i ke konkrétní švédské nabídce.
„Co se týče údajné nabídky na ´Gripeny zdarma´, tak jde o nabídku z letošního července, která se primárně týkala prodloužení pronájmu a zajištění servisu po roce 2027. Nejedná se ovšem o nabídku ´Gripenů zdarma´, protože podmínkou pro bezúplatný převod provozovaných letounů Gripen C/D je podmíněn nákupem nových letounů Gripen E. Takže příběh o Gripenech zdarma je lež. Stejně tak neplatí, že jsme se švédskou nabídkou nezabývali. Dřívější nabídka švédské vlády byla posouzena v rámci vojenského doporučení a na jeho základě dostala ministryně obrany od vlády jasný mandát jednat s vládou USA o pořízení 24 letounů 5. generace. Tato jednání probíhala v uplynulém roce a jejich výsledkem je komplexní nabídka, o které bude jednat vláda přesně v souladu se svým loňským usnesením,“ tvrdí rezolutně ministerstvo.
Švédská nabídka navíc podle resortu Jany Černochové neodpovídá potřebám armády definovaným již před více než dvaceti lety a znovu ve zmiňovaném vojenském doporučení na 24 nových nadzvukových letounů.
„Armáda České republiky potřebuje 24 strojů. Potřebovala je vždycky a vyplývalo to i ze strategických a koncepčních materiálů. Pronájem 12+2 letounů byl kompromis a dočasné řešení, které taktickému letectvu neumožňuje plnit všechny úkoly. Od Švédska bychom tedy dostali 14 strojů na dožití, a aby letectvo mohlo fungovat, museli bychom si místo dosluhujících Gripenů C/D koupit minimálně dalších 12 letounů jednomístné verze E a dvojmístné verze F, což by bylo celkově neefektivní. A to zejména s ohledem na již mnohokrát řečené, tj. že se jedná o stroje maximálně 4,5. generace, které nejsou dlouhodobým řešením (na desítky let) budoucnosti taktického letectva,“ uzavírá ministerstvo obrany.
Jan Hrbáček
