Je to unikátní akce, kterou v České republice nesmí provádět nikdo jiný Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Takzvaná zkouška spolehlivosti má v reálných situacích prověřit, jak vybraní policisté, celníci, vězeňští dozorci a příslušníci dalších bezpečnostních sborů prověřit budou řešit situace, do kterých se při službě mohou dostat. Tedy zda si například při řešení dopravního přestupku neřeknou o úplatek.
Výlučná pravomoc GIBS provádět skrytě podobné testy je v českém právním řádu od roku 2009. Pokud přitom zkoušený selže, čelí okamžitě důsledkům svého chování, nicméně příslušníci, kteří testem projdou, se zatím o takové situaci nemají šanci oficiálně dozvědět. Změnit to má novela zákona o GIBS, která podobně jako například v případě odposlechů nově ukládá povinnost zkoušeného o provedení testu informovat.
„Zkouškou spolehlivosti je bezesporu do osobnostních práv zkoušené osoby zasaženo mírou, která překračuje obecně přijímané zásahy do těchto práv. Je tak na místě, aby se každá zkoušená osoba o proběhlé zkoušce spolehlivosti dozvěděla,“ vysvětluje ministerstvo vnitra v důvodové zprávě ke svému legislativnímu návrhu.
Sama GIBS se teď ale proti této zamýšlené změně ostře vyhradila s tím že informovat by nadále měla jen ty, kteří zkouškou neprojdou. Vyplývá to ze znění odmítavého stanoviska GIBS, zaneseného v meziresortním připomínkovém řízení, které bylo uzavřeno koncem června.
„Navrhovaná úprava by v praxi téměř znemožnila provádění zkoušek spolehlivosti, neboť by se tak zmařil jejich účel spočívající přinejmenším v utajení jednotlivých scénářů, když by o každé provedené zkoušce spolehlivosti, byť by se zkoušená osoba nedopustila protiprávního jednání, musela inspekce zkoušenou osobu informovat. Tímto by došlo k odkrytí scénářů jednotlivých zkoušek spolehlivosti, čímž by nepochybně došlo ke ztížení plnění zákonných úkolů inspekce,” uvádí k tomu GIBS ve svých připomínkách.
U agentů se také nic nehlásí, argumentuje GIBS
Inspekce zároveň připomíná, že ze zákona má povinnost jednou za půl roku předávat jména zkoušených vedení příslušných bezpečnostních sborů.
„Je zcela na bezpečnostním sboru, jak s touto informací naloží ve vztahu ke zkoušeným osobám,” konstatují zástupci inspekce.
Dosavadní právní úprava provádění zkoušek spolehlivosti, resp. informování o jejich provedení, je tak podle nich „zcela dostačující” a odpovídá povaze tohoto citlivého oprávnění.
GIBS v této souvislosti upozorňuje na podobnosti s instituty předstíraného převodu nebo použití agenta: „Zcela jistě se jedná o obdobné zásahy do osobnostních práv osob, jichž se jejich použití dotýká, jako je tomu u zkoušek spolehlivosti, nicméně v trestním řádu není obsažena úprava práva na informace o jejich použití. Vzhledem k tomu, že u těchto obdobných institutů není upravena povinnost policejního orgánu informovat o každém jejich provedení osobu, vůči níž byl použit operativně pátrací prostředek, máme za to, že není zapotřebí stanovit tuto povinnost inspekci ve vztahu ke zkouškám spolehlivosti.”
K navrhované úpravě provádění zkoušek spolehlivosti se vyjádřilo negativně také ministerstvo spravedlnosti. Nová povinnost ale justičnímu resortu nevadí, naopak upozorňuje na to, že zákon jednoznačně nestanoví, že informování zkoušeného má proběhnout „bez zbytečných průtahů”.
„Zkouška spolehlivosti zasahuje do integrity zkoušené osoby a je proto nutné, aby se zkoušená osoba bez zbytečných průtahů o výsledku této zkoušky dozvěděla,” konstatuje ministerstvo spravedlnosti.
A připomnělo také názor Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva Rady Evropy (tzv. „Benátská komise“), podle které je důležité, aby zkoušená osoba nemohla vyvozovat závěry o totožnosti testujících.
„Doporučujeme proto doplnit odůvodnění návrhu o popis, jakým způsobem bude zohledněna ochrana totožnosti testujících,” podotýkají zástupci justičního resortu.
Spravedlnost: Věznice jsou specifické
Ti také poukázali na problematické souvislosti nově navrhovaného oprávnění pro inspekci vstupovat i bez předchozího upozornění do prostor dalších bezpečnostních sborů. Ministerstvo v této souvislosti upozornilo na specifickou situaci věznic, které jsou střeženy ozbrojenou fyzickou ostrahou.
„Příslušníci vězeňské služby nesmí vstupovat se zbraní do střežených prostor vyjma prostor striktně vymezených a není tedy možné z bezpečnostního hlediska toto umožnit příslušníkům jiného bezpečnostního sboru,” poukazuje justiční resort s tím, že v objektech vězeňské služby jsou také zabezpečené oblasti, zbrojní sklady nebo strážní stanoviště.
„Všechny tyto prostory mají režimová a bezpečnostní pravidla, která není možné porušovat a vyvolávat bezdůvodně jejich ohrožení, navíc v situaci, kdy příslušníci inspekce nejsou orgánem činným v trestním řízení vůči vězněným osobám, ale ve vztahu k příslušníkům vězeňské služby,” konstatuje ministerstvo spravedlnosti, pod které vězeňská služba spadá.
Úřad také upozorňuje na proporcionální nepoměr tohoto nového oprávnění inspekce s tím, jakými pravidly je naopak svázaná případná kontrola činnosti samotné inspekce ze strany poslanců. Zákonodárci totiž ke vstupu do prostor GIBS potřebují vyrozumění předsedy vlády a na místě musí být přítomen ředitel celé inspekce.
„Příslušníci inspekce nemají mít povinnost vyrozumět kohokoliv o vstupu do objektů jiných bezpečnostních sborů. V důvodové zprávě k tomuto navrhovanému oprávnění přitom absentuje alespoň základní statistický údaj, kolik případů, kdy bylo nutné okamžitě a bezodkladně vstoupit do objektu bezpečnostního sboru, bylo v uplynulém období prověřováno,” poznamenávají úředníci justičního resortu.
A poukazují na to, že stávající znění návrhu zajišťuje inspekci „prakticky nepřetržitý a nekontrolovatelný, resp. neregulovaný vstup do organizačních jednotek, a to i bez předchozího upozornění”.
„Jinými slovy, příslušník inspekce by tak byl oprávněn prakticky kdykoliv vstupovat do všech organizačních jednotek s tím, že by o vstupu (blíže nespecifikovanou formou) nanejvýše vyrozuměl příslušného ředitele, aby splnil zákonnou povinnost formulovanou ’s vědomím’. Podle našeho názoru není namístě takovou pravomoc dát příslušníkům inspekce ‘bezvýhradně’,” uvádí ministerstvo spravedlnosti.
Podle něj by tak měl být vstup inspektorů do objektů vězeňské služby podmíněn udělením souhlasu buď generálního ředitele služby, nebo přímo ředitele dotčené organizační jednotky tak, aby byla řádným způsobem zajištěna hladká kooperace při pohybu příslušníků inspekce a provádění úkonů ve věznicích.
„Nelze si totiž představit vstup příslušníků inspekce do věznice bez součinnosti konkrétního vedoucího pracovníka, neboť věznice jsou svým charakterem natolik specifické, že ani pohyb zaměstnanců a příslušníků vězeňské služby není umožněn na veškerá pracoviště zajištěná klíčovým režimem, katry, vstupy na čip a podobně,” uzavírá ministerstvo.
Tomáš Svoboda
