Zrušení tří set poboček České pošty a propuštění 2269 zaměstnanců, to jsou první kroky z chystané transformace státního podniku, které mají instituci dostat z hospodaření v červených číslech. Jen za loňský rok dosahuje ztráta 1,5 miliardy korun. Podle předsedkyně odborového svazu zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb a zároveň předsedkyně podnikového výboru České pošty (ČP) Jindřišky Budweiserové podnik k této situaci dovedl mimojiné špatně nastavený systém úhrad. „Říkáme, že je třeba, aby stát platil alespoň náklady, když je vlastník a zároveň i její největší zákazník a zakázky jsou na ztrátové služby. Jenže on nehradí ani celé náklady, natož tak přiměřený zisk,“ uvedla v rozhovoru pro Ekonomický deník.
Navíc zmíněný systém úhrad, kdy pošta dostává zaplaceno až zpětně, znamená, že si na svůj chod musí brát provozní úvěry. „Roky 2018 až 2020 ještě šly, úrokové sazby byly přijatelné, ale v roce 2022 vystřelily strmě vzhůru a za úvěr ve výši přes pět miliard vloni Česká pošta zaplatila více než 250 milionů na úrocích. Takže jí vlastně vznikla škoda, kterou nemá po kom vymáhat,“ upozorňuje Budweiserová. A dodává, že pro představu by těchto 250 milionů znamenalo 3% navýšení už tak velmi nízkých mezd pošťákům.
Stát teď chystá transformaci, kdy by se během dvou let měla Česká pošta měla rozdělit na státní podnik provozující pobočky, které poskytují základní poštovní a finanční služby, a komerční akciovou společnost nabízející balíkové a logistické služby. Celý proces má být hotový v roce 2025 a má stát více než osm miliard korun. Jeho začátkem je právě i zmíněné zeštíhlení pobočkové sítě a propouštění tisíců zaměstnanců, s čímž ale nesouhlasí odbory, ale třeba ani starostové měst o obcí, kde by k tomu mělo docházet.
Co dalšího řekla předsedkyně odborového svazu zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb a zároveň předsedkyně podnikového výboru Česká pošta (ČP) Jindřiška Budweiserová rozhovoru pro Ekonomický deník se dočtete níže:
Jak na tu situaci nahlížíte? Proč se pošta dostala tam kde je?
Jako odbory dlouhodobě komunikujeme, snažíme se se státem a se zakladatelem projednávat to, jak je nastavený systém pro veřejné poštovní služby, upozorňujeme, že neodpovídá. Od roku 2013, kdy byl plně liberalizován trh poštovních služeb, tak stát zákonem ukládá služby v rámci poštovní licence. A ze začátku to bylo nastavené tak, že dokonce nehradil za veřejnou poštovní službu vůbec nic. Na roky 2013 a 2014 byl pak stanoven kompenzační fond. Už tenkrát jsme proti tomu protestovali, protože jsme měli zkušenost z telekomunikací, že fond sice byl, ale nikdo do něj nikdy z telekomunikačních operátorů nepřispíval.
Pro představu, ve zmíněných letech 2013 a 2014 veřejná služba, což v praxi znamená, že jsou otevřené pobočky a probíhá doručování každý den a na každou adresu v republice, jak stanovuje zákon o poštovních službách (nebo takzvaně univerzální služba), který se používá na úrovni Evropy, tak České poště náklady vyčíslila na 1,7 miliardy korun a v roce 2013 i 2014 a od státu za každý ten rok dostala jenom 400 milionů korun.
Jak to bylo dál?
Od roku 2015 to pokračovalo tak, že bylo stanoveno zákonem o poštovních službách, že kompenzace bude 700 milonů vůči té 1,7 miliardě dluhu. V roce 2016, protože se v té době změnil počet povinných poboček na 3200, takže náklady na straně pošty vzrostly na 2,1 miliardy a dostala 600 milionů, o rok později, v roce 2017 pak 2,142. A od té doby už měla dostat vždy 500 milionů korun. A tím vznikal obrovský rozdíl. Česká pošta musela vynaložit z vnitřních zdrojů za dobu 2013 – 2021 skoro 10 miliard. A to, co ČP vyčíslí, tak Český telekomunikační úřad (ČTÚ) jako reguláto ověřuje, jenže to vidí v nižší výši. A tak rozdíl mezi tím, co pošta dostala od státu za to období, bylo 6,7 miliard korun. A ČP tak samozřejmě musela už po celou tu dobu dělat úsporná opatření.
Mzdy pošťáků byly vždy nižší, než průměr. Aktuální rozdíl je přes deset tisíc korun
Jenže pošta vydělává stále méně.
Úplně původně to bylo postaveno tak, že Česká pošta vydělá a jako státní podnik veřejnou službu pokryje. Jenže každoročně počet listovních zásilek klesá, asi o deset procent, přitom ty byly pro ČP vždy zdrojem největších výnosů. V roce 2017 jsme proto jako odbory udělali petici za spravedlivou úhradu nákladů základních poštovních služeb s argumentací, že tím, jak se spoří, tak pošta musí platit za veřejné služby a tak nemá peníze na rozvoj, investice a mzdy. Mzdy pošťáků byly vždy nižší, než průměr v Česku. V roce 2013 činil rozdíl něco přes 3000, ale v roce 2022 už 10 500 korun. A za období od roku 2013 do roku 2023 ubyla třetina zaměstnanců a více než deset tisíc pracovních pozic bylo zrušeno. Nejvíce se začaly dělat úsporná opatření a velké organizační změny od roku 2018.
S jakými výsledky?
Za tu dobu bylo zrušeno více než sedm tisíc pracovních míst. A na straně nákladů na univerzální službu se ušetřila jedna miliarda korun. Ale pořád to nevedlo ke zlepšení ekonomiky České pošty. Navíc peníze, které ČP dostává jako kompenzaci na veřejnou službu, podléhají notifikaci ze strany EU.
Což znamená komplikaci.
Notifikační proces se dělá vždy na období, kdy je udělená poštovní licence. Ta předchozí byla na roky 2018 – 2022. A Česká pošta dostávala do účetnictví 1,5 miliardy korun, ale vyplaceno reálně nemohla dostat nic, dokud nebylo Evropskou komisí znotifikováno (Komise musí nárok na kompenzaci náhrad za plnění univerzální služby posoudit a schválit podle podle pravidel EU pro státní podporu – pozn. redakce). A protože tam byly o žaloby ze strany konkurence na křížové financování komerční služby, konkrétně balíky – nemohla peníze obdržet. Notifikace za období 2018 – 2022 byla nakonec dokončena v červenci 2022. A Česká pošta tedy měla každý rok zaúčtováno 1,5 miliardy, které fakticky nedostala. Což znamená, že neměla cash flow a musela brát provozní úvěry. Rok 2018 až 2020 ještě šel, úrokové sazby byly přijatelné, ale v roce 2022 vystřelily: za úvěr ve výši přes pět miliard vloni ČP zaplatila přes 250 mililonů na úrocích. Takže jí vlastně vznikla škoda, kterou nemá po kom vymáhat. Jenom pro představu, u těch nízkých mezd by těchto 250 milionů znamenalo 3% navýšení mezd. Proto třeba poště chybí peníze na rozvoj informačních systémů a další věci, i když se i tak za poslední 4 roky ve spoustě věcí hodně posunula.
Posunula? V čem?
Určitě konkuruje balíkovým společnostem. Každopádně ale, kvůli nízkým mzdám, minimálnímu rozvoji a špatnému pracovnímu prostředí jsme udělali petici za zachování veřejných poštovních služeb. Vyhlásili jsme ji 13. října loňského roku a v lednu předali. Byla adresovaná vládě, Poslanecké sněmovně i Senátu a podepsalo to skoro 28 tisíc lidí, jak zaměstnanců ČP, tak i občanů. Protože poštovní služby, byť se to třeba ve městě tak nezdá, ale na venkově a menších městech je to takový poslední dotek státní správy a má i sociální význam a starostové se hodně snaží, aby pobočky zůstaly zachované. Leckdy tam jinak už v obcích není ani obchod ani hospoda. Petici jsme předložili petičnímu výboru a výboru pro výzkum, vědu a petice v Senátu. Už jsme měli veřejné slyšení, kde jsme argumentovali čísly. Zakladatel je ministerstvo vnitra a stát jako takový, ale nic neřeší. A veřejné poštovní služby jsou obdobně, jako třeba veřejná autobusová nebo železniční doprava, přece veřejná služba.
Narážíte na výši podpory?
Ano. Obě tyto služby dostávají podstatně více kompenzací za to, že je v dotčených sektorech provádějí, dokonce v násobcích. A to není o tom, že bychom chtěli, aby podporu nedostávali, ale říkáme, že je třeba, aby stát platil alespoň náklady, když je vlastník ČP a zároveň její největší zákazník. A ty zakázky jsou na ztrátové služby, jenže on nehradí ani celé náklady, natož tak přiměřený zisk a ještě při tom, jak je systém nastavený, tak například za rok 2022 bude zaplaceno až někdy v říjnu 2023. Mechanismus není správný a proto vůči němu protestujeme a snažíme se stát přimět, aby situaci řešil. A to i v tom, že nadefinuje jaké potřebuje skutečně služby. My vnímáme, že se mění svět a je tady digitální doba, a že spoustu věcí se přesunuje do tohoto prostoru, ale dokud stát chce, aby pošta fungovala, tak za ty služby, které chce, prostě musí zaplatit. Tak, aby fungoval podnik v důstojných podmínkách a mohli fungovat i pošťáci.
Jak by transformace měla podle vás tedy vypadat?
To není úplně na nás, na odborech, abychom řekli, jak má vypadat. Všichni jsme ale jinak slyšeli představu ministra – že by se oddělily logistické služby, tedy převážně ty balíkové, které jsou určitě konkurenceschopné, protože pošta má unikátní sítě a hodně věcí tam funguje dobře, byť mediáně se to občas znevažuje, když se vytáhnou jednotky stížností z celkových miliónů proběhlých transakcí, lidská chyba samozřejmě existuje. Ale doručitelnost balíků je obrovská, kolem 97 – 98 procent. Takže logistika by byla soběstačná. A jakou to bude mít právní formu, to samozřejmě také není na nás. A druhá část, ty státní služby, ty by zajišťovaly pobočkovou síť a doručování, které poštovní licence ukládá.
Navíc od letošního roku je licence jen na dva roky, tedy na období 2023 – 2024.
Ano a byla z ní vyjmuta povinnost doručovat balík do deseti kilogramů z důvodu toho, že již není potřeba, aby to bylo v základních poštovních službách, protože je dostatečně velká konkurence, aby tato služba byla pro občany zajištěná. Českou poštu teď tak opět čeká proces notifikace na roky 2023 a 2024 a doufejme, že to nebude trvat celé to období. Ale znamená to, že pošta opět nebude mít dostatek cash flow, protože by měla dostat zálohu na platbu 1,5 miliardy korun, ale dokud nebude znotifikováno, tak nedostane nic.
Chyba je v systému
Chcete říct, že ztráta podniku dál roste…
Ano, v takové jsme situaci, kumulovaně ztráta teď činí cca 2,5 miliardy korun za poslední čtyři roky, a s tou další ve výši 1,5 mliliary jsou to celkem už čtyři miliardy korun ztráty. Do toho podstatně méně zaměstnanců. K 1. letošnímu lednu pracovalo na České poště zruba necelých 23 tisíc zaměstnanců. Takový úbytek a přitom poskytované služby ve stejném rozsahu jako dříve, to představuje velký tlak na zaměstnance, kteří jsou špatně placeni a navíc ne v úplně vynikajících podmínkách a to jsem řekla hodně vznosně a vzletně. To je ale důvod, proč jsme diskuzi otevřeli. Chtěli jsme rozpoutat celospolečenskou debatu, i když je to hlavně politická diskuze, avšak kromě vládní a zákonodárné úrovně do ní budou určitě vstupovat významně i města a obce, protože si hájí svoje pobočky. Na druhou stranu finance jsou v tomto ohledu už absolutně limitující. A to, že se teď ruší pracovní místa, s tím samozřejmě nesouhlasíme a dávali jsme třeba připomínky ke změnám legislativy, protože to zhorší dostupnost a kvalitu veřejných poštovních služeb. Ale pošta nemá moc cest jak uspořit, kudy jít a dokud se ten systém nezmění a nebude jasně definováno, co zaplaceno je, co pošta a pošťáci dělají, tak je podnik před obrovskou havárií. Tady je ve hře 25 tisíc lidí, dnes necelých 23 tisíc.
Když se ohlédnu zpět, kdyby neklesal objem listovních zásilek, tak by pošta na tom nebyla tak špatně?
Jakž takž by to zvládala, ale teď do toho od roku 2023 vstoupila ještě povinnost zřizování povinných datových schránek pro všechny kdo mají IČO, a to znamená opět veliký výpadek takzvaných zapsaných zásilek, tedy doporučených nebo do vlastních rukou, což je zdroj výnosů. Kvůli tomu se očekává výpadek ve výši 1,5 až 2 miliardy korun. A to je to, proč ministr vnitra po všech informacích, které dostal, otevřel diskuzi. Ale nechali to dojít až do úplně kritického bodu, kdy pošta bude potřebovat provozní úvěry, protože se znova notifikuje. Jenom pro pořádek: na konci roku 2022 neměla ČP žádné dluhy, byť hospodařila se ztrátou. A když se mluvilo o tom, že pošta dostala šest miliard, tak to není o tom, že je „dostala“, ona je dostala pouze zpětně za ty minulé roky. Proto protestujeme proti nastavenému systému. Protože ano, určitě by možná vedení mohlo dělat nějaké věci jinak, to v žádném případě neříkáme, že je na straně pošty všechno dokonalé, ale základní chyba je v tom systému.
Počet poboček už se ale jednou navyšoval, na aktuálních 3200? Dříve jich bylo také méně.
Ano, v roce 2013 to bylo oficiálně 2100, ale Česká pošta jich provozovala stejně něco ke třem tisícům, protože to byl tlak místních samospráv. Ale náklady se zohledňovly jenom těch 2100, na základě nařízení vlády o stanovení minimálního počtu provozoven. Navýšilo se to tehdy, aby se legalizoval faktický stav, který byl dán poptávkou obcí a měst tak, aby vůbec pošta mohla vyčíslovat náklady na reálný provoz. U původních čísla se vycházelo z evropské legislativy, kdy ČTÚ na to pohlížel podle evropské poštovní směrnice, která má jiné parametry na dostupnost služeb a tam stačilo zmíněných 2100. Nařízení vlády je platné od roku 2015, kdy pošta musí provozovat 3200 poboček. A teď tedy jich má ubýt o zhruba tři sta a ČP hledá řešení. Hlavně na těch menších obcích je projekt Pošta Partner, kde poštovní služby vykonává parner, a ČP mu za to platí. Je tam velký podíl obecních úřadů, které si služby berou pod sebe, část jsou soukromníci, třeba nějaké potraviny, obchody. Dnes takto funguje 800 poboček.
ČTÚ ale argumentuje, že podle zmíněných evropských propočtů by stále stačilo zruba těch 2000 poboček. Jak se na to díváte?
Jako odbory, ale i z hlediska pohledu občana, určitě nechceme, aby se rušily pobočky. Protože to je unikátní síť, která poskytuje služby. Ale stát může pobočkovou síť využít i k jiným, dalším, službám. To nejsou jen Czech POINTy, což je asi nejznámější věc, ale mluvilo se o spolupráci třeba s úřady práce, jenže covidová doba tohle všechno pozastavila. Mimochodem, Česká pošta jako jedna z mála nedostala žádným způsobem uhrazené škody, které jí vznikly omezeními v době covidu. Legislativa byla nastavená tak, že dostávali ti, co zavřeli úplně, jako restaurace nebo dokonce kasína, ale ČP, která patří do krizové infrastruktury státu, tak doručovala balíčky, měla otevřené pobočky, byť v omezeném režimu, ale samozřejmě obchodní příležitosti jí poklesly a tím pádem škody v době pandemie vyskočily na 770 milionů korun. Žádné kompenzace ale nedostala, přitom už před volbami bylo dohodnuté, že dostane a dá zaměstnancům velkou část z toho do odměn. Protože oni odvedli práci. Ale žádná vláda se tím zatím nezabývala. A když vezmete, že třeba železniční dopravci dostali kompenzaci, sečtu-li všechny, tak asi 500 milionů. ČP nedostala zase nic. Totéž, pošta doručuje důchody a ty vůbec nepatří do poštovní licence a stát za to doručení neplatí ani celé náklady. A když ČP jde na Ministerstvo práce a sociálních věcí, že je tady potřeba navýšit úhrada, tak jí je řečeno, že s tím se v rozpočtu nepočítá. A to máte dále třeba balíky na Ukrajinu zadarmo. To není myšleno nijak špatně, ale opět je to bez kompenzace, provozování Czech POINTů na úřadech práce, kam musí dát zaměstnance, také bez úhrady. Stát prostě od státního podniku očekává, že bude dělat věci zadarmo. Nepochopitelné.
Tak jako to bylo dříve?
Ano, ale přitom je pošta postavená do plně konkurenčního trhu a ještě k tomu jako státní podnik musí do výběrových řízení, zveřejňování smluv a já nevím, co všechno a zdaleka nemůže být tak pružná jako jiní podnikatelé. Těch handicapů je tam strašně moc a je to špatně. My hlavně vidíme na konci stav té pošty a důsledky, které to má pro pošťáky. Proto děláme celé tohle tažení a už ho děláme delší dobu. Budeme mít na to téma i kulatý stůl v senátu, 4. dubna a už před pár dny proběhlo slyšení ve sněmovně. Snažíme se do toho vnést náš pohled. Jasně se prostě musí říct, ano, pojďme, oddělíme komerční služby a tudíž i padnou překážky, ale vyvstane opět možnost žalob na křížové financování, nedovolenou podporu. Tak si hlavně řekněme, co chceme jako stát po svém státním podniku, ale také za to nastavme platby tak, aby to bylo za přijatelných podmínek. Jako poskytování služeb veřejných pro občany. Protože ne každý je dneska schopen se už pohybovat v digitálním prostoru. A dokud tam je poptávka po klasických službách poměrně veliká, a je, protože nejsou všichni ve městech a není každému do padesáti, který se plně pohybuje nebo si všechno vyřídí sám přes datovou schránku. Ale zaplaťme za to.
Křížovými žalobami myslíte to, že konkurence iniciovala šetření Komise, zda nedochází k nedovolené podpoře?
Ano, to byl důvod, proč se táhla notifikace za roky 2018-2022, kdy žaloby, i když jsem je přímo neviděla, byly postavené na tom, že to, co dostává ČP od státu jako kompenzaci, tedy čisté náklady univerzální služby, tak že z toho financuje balíky, které jsou komerční, a tudíž tam je nedovolená veřejná podpora v rámci volného byznysu. Ale po hloubkovém šetření se prokázalo, že to tak není. Ale přesto jsou tam už další žaloby na další období, protože konkurenci se to velmi vyplatilo. Tím, že si Česká pošta musela brát provozní úvěry, tak finančně zakrvácela.
Takže jsou podané další žaloby?
Mám informace, že ano. Na druhou stranu šetření už proběhlo, podmínky se nezměnily, tak snad nám do toho nepřijde covid a notifikace proběhne hladčeji.
To, že listovní doručovatelka nese méně dopisů, neznamená, že má méně práce
Vláda by měla o poště jednat ve středu, termín se ale zřejmě odsune, protože ČTÚ, který návrh nařízení vytvořil, ještě nedokončil vypořádání připomínek z meziresortního řízení. Nicméně, co od jednání očekáváte?
V prvé řadě byl podle našeho dojmu velmi nešťastně komunikovaný záměr rušení poboček a obrovského propouštění. Ve středu máme jednání všech odborů s vedením podniku. Měli by nás informovat o aktuální situaci a k tomu, jak si to představují. Očekávalo se, že ve středu bude schválené nařízení vlády k počtu povinných provozoven a pak teprve může Česká pošta zahájit kroky, aby oznámila samosprávám, kde pobočky míní redukovat. Naše odbory, protože na ČP působí deset odborových organizací, a my máme 20 % organizovanost, tedy 20 % zaměstnanců ČP, tak říkáme, že hlavně potřebujeme ohlídat, aby lidé pracovali za řádných pravidel, bez stresu a nadměrné zátěže. Třetina lidí už je vlastě po redukcích posledních let pryč, ale při poskytování v podstatě stejného rozsahu služeb. To, že listovní doručovatelka nese méně dopisů, neznamená, že má méně práce. Ona musí pořád obejít okrsek, všechny domy, i když těch dopisů nese méně. Tam nefunguje přímá úměra, náklady zůstávají.
Seznam rušených poboček, tušíte v kterých obcích to bude?
Ne.
Ten seznam musí ale existovat.
Já si myslím, že je to ještě dost dynamická záležitost. ČTÚ stanovuje ve vyhlášce o stanovení specifikace jednotlivých základních služeb a základních kvalitativních požadavků na jejich poskytování vzdálenost, do jaké mají být dostupné veřejné služby, ale určitě neříkají, která konkrétní pobočka, do toho oni nevstupují. Oni jen hlídají parametry.
Takže to rozhodnutí bude skutečně na vedení České pošty.
Ano, to rozhodnutí je na České poště. Ale musí to projednat se samosprávami. Je to dlouhodobá práce, jako se třeba jedná o Pošta Partner, vždy se jedná se samosprávami jako takovými. Na druhou stranu, jestliže to má být k 1. červenci, tak tam moc prostoru k jednání není.
Skoro žádný. A já si nedokážu ani představit, že to bude jinak, než že se obci rušení pobočky oznámí, protože to bude odpovídat stanovené vzdálenosti dostupnosti do 3 km.
Například v Jihlavě, kdy tam chtěli zrušit nějakou pobočku a nějakou přesunout, tak vím, že tehdy byl takový politický odpor, že se to nakonec zastavilo. Ale nevím, jak to bude v tuto chvíli, protože to vyloženě závisí na politických jednáních. Ať už na komunální úrovni, nebo na té nejvyšší.
Obce také ale nic nevědí. Ale jak jste sama řekla, úspory se asi nikde jinde nenaberou než rušením poboček a propouštěním lidí. Jaké je tedy za vás ideální řešení?
Vždy je nějaký zámě a pak dochází k projednávání a hledá se řešení. Třeba se nabízí místa uvnitř České pošty, ale těch tam samozřejmě z logiky věci tolik volných není. Máme vyjednáné už i nějaké navýšené odstupné a vím, že probíhá vždy při těchto velkých změnách i intenzivní jednání s Úřadem práce i s potenciálními dalšími zaměstnavateli. Protože obzvlášť přepážkoví zaměstnanci jsou vysoce kvalifikovaní, mají dost dovedností a každý úřad nebo i banky je vítají, pokud shánějí lidi. Tam se hledá možnost dalšího uplatnění. Nemáme ale lepší řešení, protože jak jsem říkala, od roku 2018 bylo zrušeno více než sedm tisíc pracovních pozic a my vidíme, že to k ničemu nevede. Pochopitelně jsme nikdy ale nesouhlasili s rušením pracovních míst a proto chceme, aby se konečně nastavil systém tak, aby přinesl řešení, které k něčemu bude. Konkrétně, že pošta bude fungovat, bude životaschopná a že nebudeme za rok stát před stejnou situací. A naše odbory musí – a je to naše plné právo – dohlédnout na to, za jakých podmínek lidé pracují. Ať už to je ochrana bezpečnosti a zdraví při práci, ať je to norma spotřeby práce, tedy správná personální kapacita, kdy máme zásadní výhrady k tomu, jak to zaměstnavatel dělá.
Jaké?
Třeba u listovní doručovatelky jednoduše přece nelze říci, místo 500 dopisů nosíš jenom 100, tak to tedy znamená, že z vás mohou jít čtyři pětiny pryč. Protože jak jsem už řekla, ona pořád musí obchodit svůj okrsek a je na to určitá časová dotace. A my vyloženě chceme, aby zaměstnavatel tohle všechno dodržoval a určitě budeme připravovat nějaké nátlakové akce právě na to, aby podmínky byly důstojné a práce byla v pořádku.
Monika Ginterová
