Obvodní soud pro Prahu 3 by měl dnes řešit žalobu na ochranu osobnosti, kterou na Ústav pro studium totalitních režimů podal režisér Marcel Děkanovský. Ten tvrdí, že je veden neoprávněně jako agent komunistické Státní bezpečnosti, na Slovensku kvůli tomu vyhrál soud. Ústav nyní žaluje kvůli textu jeho pracovníka Miroslava Vodrážky: Marcel Strýko — Příběh rudžajógového kněze košické Komuny, který byl uveřejněn v roce 2017. Děkanovský požaduje po ústavu 30 milionů korun.
Marcel Děkanovský působil léta na Slovensku, nyní je občanem České republiky. Režisér tvrdí, že Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) v přístupu k němu porušil zákony České republiky, Lisabonskou smlouvu a Listinu základních lidských práv a svobod.
„Žalovaný způsobil nekonáním a špatnou kontrolní činností rozsáhlou škodu žalobci a jeho rodině,“ tvrdí Děkanovský.
V archivech Státní bezpečnosti je Marcel Děkanovský stále dohledatelný jako agent.
K jeho evidenci je ovšem přiloženo soudní rozhodnutí z roku 2012, že byl Marcel Děkanovský jako agent StB veden neoprávněně.
Jedna věta
Miroslav Vodrážka v revue Paměť a dějiny popsal příběh košického hudebníka, výtvarníka, filozofa a krátce i politika Marcela Strýka. V obsáhlém textu jednou zmínil jméno Marcela Děkanovského. A to v pasáži, že Strýko jako zaměstnanec Československé televize žádal vedení o souhlas ke studiu na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.
„Tuto informaci poskytl pracovník televize, agent s krycím jménem ´Marcel´ (Marcel Děkanovský). V televizi podávala zprávy k jeho
osobě i agentka s krycím jménem ´Dieťa´ (Viera Válková),“ napsal v revue Paměť a dějiny Miroslav Vodrážka.
Tato jediná věta odstartovala precedentní kauzu, jaké ÚSTR dosud nečelil.
„Žalobce se dozvěděl, že ve Slovenském deníku KORZÁR a KOŠICE:DNES byl dne 16.10.2019 uveřejněn článek pod názvem : Výročie Nežnej. Štátné divadlo stoplo kontroverznů premiéru — který na str. 9 hrubě pomlouvá žalobce a uvádí o něm nepravdu, lživé a klamné informace, o tom, že byl spolupracovníkem Stb. Tento lživý a zcela nepravdivý článek vycházel od autora Miroslava Vodrážky, pracovníka žalovaného. Dne 19.10.2019 se žalobce sešel v Praze s autorem článku p. Miroslavem Vodrážkou a chtěl od něho vysvětlení proč nepravdivé a klamné informace napsal, proč si dříve neověřil zjištěná fakta, proč se nezeptal a nespolupracoval v této věci se slovenským Ústavem paměti národa, který ví o postavení žalobce a proč porušil zákonnou a pracovní povinnost při hledání pravdy a informování veřejnosti cestou takto založeného ústavu. Ještě týž večer, tedy 19.10.2019, zaslal p. Vodrážka žalobci e-mailem záznam Stb Košice, č. 8/84 -, který považoval za věrohodný. Lze uvést, že takovýto záznam považoval p. Vodrážka za „písmo svaté“ a za důkaz, který stačí k předložení údaje o spolupráci žalobce s Stb. Kdyby byl p. Vodrážka poctivý a zodpovědný pracovník žalovaného a přečetl si dostupný rozsudek Okresního soudu v Košicích č.j. 12C/21/2010 ze dne 15.6.2012, kde je i výpověď bývalého přísl. Stb npor. Draveckého, který sepsal onen Záznam č.8/84, nemohl by p. Vodrážka napsat-opsat takovou lež a výmysly o žalobci. Pak by p. Vodrážka zjistil, že žalobce s Stb nikdy nespolupracoval, na nikoho ‚neonášel‘, osobu Marcela Strýka neznal a informaci o tom, že se
Strýko hlásí na Bohosloveckou fakultu měla od StB automaticky vedoucího kádrového a personálního oddělení košického TV studia. Žalobce o tom vůbec nevěděl, ani ha to nezajímalo. Navíc na tom nebylo vůbec nic tajného, nebo potencionálního ohrožení Marcela Strýka!,“ uvádí v žalobě Marcel Děkanovský.
Agenturní zpráva, která měla být údajným výsledkem, dnes soudně pojmenované neoprávněné spolupráce s StB, je k dohledání v archivech dodnes.
Na estébáka se vykašlete
Marcel Děkanovský v žalobě tvrdí, že „již jako malý pociťoval odpor k pokryteckému režimu i když ho k tomu nikdo nevychovával“.
„V r. 1966 začal žalobce zpívat tzv. protestsongy, dokonce dva roky před Karlem Krylem, proti policejnímu státu. S protestsongem potom s jeho kamarádem Reném, klavíristou, vystupoval v Košicích v Divadle pod kupolou. Několik vystoupení s Reném absolvovali v Bratislavě a v Praze, Tehdejší redaktor Čs. rozhlasu — Jiří Černý — si objednal rozhlasovou frekvenci, aby pro jeho pořady žalobce vše nazpíval. V r. 1968, v době okupace ČSSR, byl na návštěvě v Oxfordu, u známé učitelky. Neuměl se však včas navrátit zpět do republiky, ale ani požádat o azyl či emigrovat. Věděl, že nebude schopen psát v angličtině poezii a živit se slovem. Kamarád René emigroval do Kanady, kde žije dodnes. V ČSSR žalobce odmítl jít na vojnu, uhrál schizofrenika a dostal modrou knížku… …V košickém televizním studiu ČST režíroval různé programy, např. v té době Zlatá brána pro děti. Psal poezii a povídky a s filmem o americkém zpěvákovi – L. Morrisonovi – byl přijat na pražskou FAMU,“ tvrdí v žalobě Marcel Děkanovský.
„Po r. 1968 přišla normalizace a s tím podmínka, že každý režisér musí být členem KSČ. Všichni spolužáci žalobce z FAMU – Fero Fenič, Karel Smyczek, Jiří Adamec – a další vstoupili do KSČ, Žalobce navrhl, že odejde z FAMU, protože do KSČ nikdy nevstoupí, přestože ho filmová práce nesmírně bavila a zajímala. Ročníkový vedoucí žalobce na FAMU – režisér Jiří Sequens – ho přesvědčil, ať na FAMU zůstane, neodchází, že je skutečně mimořádný talent a může být režisérem např. v Košicích. Když si mu žalobce postěžoval, že ho kontaktuje nějaký přísl. StB, poradil mu, ´ať se na to vykašle´, neboť stejně žijeme v bezprávním a policejním systému a odvolat se není kde a komu. A tak se také stalo. V Praze vůbec nebyl a o tom, že ho tento mladý přísl. StB někde zapsal do evidence StB ako agenta vůbec netušil,“ pokračuje režisér.
„Žalobce uvádí, že osočení ´agent StB´ je horší než vrah, nedá se promlčet ani ´odsedět´ a dotýká se negativně dalších potomků dotyčného už na věky. Každé nepřesné slovo, nebo odstín věty, může fatálně poznačit životy lidí a speciálně veřejné osoby, které jsou zcela závislí na veřejné mínce. A režisér, scenárista a textař takovou profesi jsou. Zničení jejich pověsti je fatální, je to vlastně zničení života!“ akcentuje žalobu Děkanovský.
„Žalovaný je povinen odstranit zmínku o žalobci v uveřejněném textu ve svém veřejně dostupném bulletinu v publikaci Proti totalitě s názvem Marcel Strýko – Příběh rudžajágového kněze košické Komuny, kde autor píše, že žalobce byl agentem StB. Žalovaný je dále povinen se na svých stránkách řádně žalobci omluvit za uveřejnění nepravdivého a ponižujícího tvrzení, že žalobce byl veden vědomě ve svazcích StB a že s ní spolupracoval. Žalovaný je dále povinen uveřejnit na svých stránkách rozsudek Okresního soudu v Košicích ze dne 15. 6. 2012 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ve věci žaloby na ochranu osobnosti, to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný je povinen vyplatit žalobci peněžitou kompenzaci za neoprávněný zásah na ochranu svobody ve výši 30 milionů korun ve lhůtě do 30 dnů ode dne právní moci rozsudku,“ uzavřel žalobu Marcel Děkanovský.
Jan Hrbáček
