Návrh nového trestního řádu přináší oproti dnešnímu stavu zlepšení, ale také obsahuje novinky, které mohou přinést problémy v praxi, uvedli na půdě Senátu v debatě o návrhu zástupci odborné veřejnosti. Zazněla také kritika práce orgánů činných v trestním řízení, a to za alibismus.
Kulatý stůl uspořádal ústavně-právní výbor Senátu a zúčastnili se ho i ministr spravedlnosti Pavel Blažek, místopředseda Ústavního soudu (ÚS) Jaroslav Fenyk, místopředseda Nejvyššího soudu (NS) Petr Šuk, nejvyšší státní zástupce Igor Stříž či předseda České advokátní komory (ČAK) Robert Němec.
Debaty o novém trestním řádu provází, do dnešní doby nebývalá, obecná kritika práce orgánů činných v trestním řízení, která zaznívá z vlastních řad. Na podzim se na půdě Právnické fakulty v Praze (PF UK) během tzv. rekodifikačních čtvrtků, pustil ostře do státních zástupců a také soudců odvolacích soudů někdejší předseda NS, dnes soudce ÚS Pavel Šámal.
Ten jako jeden z hlavních argumentů pro přijetí nového trestního řádu uvedl potřebu zvýšení odpovědnosti státních zástupců za podanou obžalobu, protože z jeho dosavadní praxe se ukazuje, že k soudu podávají často nekvalitní a důkazně nepodložené návrhy.
A v úterý, na kulatém stole Ústavně právního výboru Senátu k návrhu nového trestního řádu, se (nejen) do svých podřízených pustil nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. „Vytýkám autorům, že výslovně nezrušili zásadu trestního řízení, kterou je alibismus. Podle této zásady jedou všichni policisté, jedou všichni státní zástupci a soudci,“ prohlásil Stříž. „Snad s výjimkou soudců Nejvyššího soudu,“ dodal na odlehčení, s ohledem na to, že napravo od něj seděli místopředseda NS Petr Šuk, předseda trestního kolegia NS František Púry a soudce NS Jiří Říha, jeden z hlavních autorů návrhu nového trestního řádu.
Podle Stříže, který v minulosti zastával v soustavě funkce náměstka Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a prvního náměstka nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, státní zástupce radši něco zažaluje a pošle to k soudu, než by měl něco sám rozhodnout. „Pro státní zástupce je lepší to zažalovat, než to zastavovat a trapně to rozsáhle zdůvodňovat nejvyššímu státnímu zastupitelství,“ popsal důvody své kritiky do vlastních řad Stříž. „Ne v pochybnostech žaluj, jako doposud, ale nežaluj, když nemáš důkazní jistotu. My jim to pak případně přezkoumáme. Je to lepší, než když alibisticky podají žalobu,“ nastínil Stříž to, jak by měli státní zástupci konat. „Jsem rád, že návrh posiluje oportunitu, což je posílení odpovědnosti státního zástupce. Žijeme v době, kdy nemůžeme lpět na všech dosavadních zásadách, a množství té kriminality musíme také umět efektivně zvládat,“ konstatoval.
Přílišný formalismus
Poukázal také na neblahou praxi přílišného formalismu při trestním řízení, kdy se sepisují nepotřebné úřední záznamy a podezřelí jsou opakovaně vyslýcháni k témuž. Nový trestní řád musí být podle Stříže „blbuvzdorný“ a musí tam být v jedné jediné podobě konkrétně napsáno, co policista či státní zástupce má udělat.
Jeho vystoupení předcházel příspěvek dalšího bývalého vysokého představitele soustavy státního zastupitelství, dnes místopředsedy ÚS Jaroslava Fenyka.
Podle Fenyka je rozhodně lepší cesta přijetí nového trestního řádu, než „oprava“ toho stávajícího formou novelizace. Starý trestní řád je podle něj slepovaný, má více než 100 novel a již ani nelze do konkrétní hlavy umístit opatření, která by tam patřila. Odborníkům to podle Fenyka problém nedělá, ale komplikuje to práci již netrestním právníkům a mate veřejnost. Nejde do něj ani dost dobře promítnou změny vyplývající z judikatury ESLP a mezinárodních smluv.
Podle současného „osvíceného inkvizičního kodexu“ je na státních orgánech, aby prokázaly, že někdo spáchal trestný čin. Obviněný by podle Fenyka nemusel říci nic, stát musí naproti tomu prokázat všechno. Orgány činné v trestní řízení a soud však podle Fenyka ne vždy tuto roli plní, což má různé důvody. „Někdy to je i tak, že je někdo podroben trestnímu řízení a neměl by být,“ konstatoval Fenyk.
Nejpodrobnější kodex
Návrh nového kodexu podle Fenyka respektuje zásady kontinentálního modelu, avšak již nejde o čistý inkviziční proces. A je otázka na politiky, kam až tento průlom do dosavadního modelu a elementy ze sporného civilního řízení „pustí“.
Další otázkou je, zda mít takto podrobný kodex, který se podle Fenyka pokouší maximalizovat záruky ochrany práv, avšak jde tak o nejpodrobnější trestní řád, který dosud viděl.
Vyslovil i konkrétní pochybnosti nad některými novinkami. Konkrétně zda obstojí testem ústavnosti navržená koncentrace řízení, nové odvolací líčení či absence řádného opravného prostředku proti rozhodnutí odvolacího soudu. A také zda bude postačovat, když se nahradí usnesení o zahájení trestního stíhání neformálním sdělením důvodů trestního stíhání.
Kritika od advokátů
Kriticky se k návrhu vyslovil naopak nepřekvapivě předseda ČAK Robert Němec. Podle Němce je v návrhu sice celá řada věcí, které povedou k efektivitě trestního řízení, ale na druhé straně i řada zhoršení z pohledu ochrany práv jednotlivce.
„Co mne překvapuje, že se jako jeden ze zásadních důvodů rekodifikace objevuje otázka prohlídek advokátních kanceláří. Ta se tam přitom dostala mimo odbornou debatu, která probíhala. To se netýká jen tohoto, ale také rozšíření důvodů pro využití odposlechů. Celé to vede k okleštění mlčenlivosti advokáta,“ upozornil Němec, podle něhož nahrazení dosavadního souhlasu ČAK vyšetřujícím soudcem, který prohlídku povolil, na místě prohlídky advokátní kanceláře, není dobrou zárukou zachování hodnoty důvěrnosti vztahu mezi klientem a advokátem
Další výhrada ČAK je ohledně zavedení apelačního principu. „V trestním řízení nebylo dosud možné, aby odvolací soud změnil zprošťující rozsudek na odsuzující. Uvědomme si, že nalézací soud provádí důkazy, které by tak musel opět provádět odvolací soud a není proti tomu řádný opravný prostředek, pouze mimořádný,“ varoval Němec.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek apeloval na přítomné senátory, aby předložený návrh důkladně zvážili a dali mu pak jasné zadání, protože chce normu schválit tak, aby získala co nejširší politickou podporu.
Petr Dimun
Text původně vyšel na webu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník náleží pod vydavatelství Media Network s.r.o.
