Základní komunikační fígl předsedy vlády je, že nám stále říká, co všechno nelze. Popřípadě to povýší ještě tím, že se pochválí a řekne, co by bylo, kdyby zde nebylo jeho. No, a když jde opravdu do tuhého, tak jako malý kluk vytáhne prstík a začne kňourat, že on za to nemůže, protože to zavinili jiní. Jak dlouho mu ještě toto fňukání a vymlouvání se asi vystačí?
Vláda ráda hovoří o energetické bezpečnosti. Bohužel však jen v prázdných slovech a floskulích. O co méně dělají, o to raději kritizují, co vše se v minulosti podcenilo. Zapomínají však na to, že jedním z hlavních důvodů současné mizérie je, že se zde v 90. letech zprivatizovalo téměř vše co se hýblo. Důkazem budiž privatizace přepravy, obchodu a distribuce plynu, rafinerií nebo zpackaný prodej 30 procent klíčové energetické společnosti ČEZ. Tím se odebral státu téměř všechen manévrovací prostor cokoliv v energetice ovlivnit.
Naštěstí to neplatí úplně u všeho. Například na budování dalších jaderných zdrojů má stát stále zásadní vliv. Také proto bylo zahájení přípravy pátého dukovanského bloku o výkonu 1 200 megawatů moje první větší rozhodnutí v pozici ministra průmyslu. Nové vládě jsme k tomu připravili zákon, dodavatelský, investorský a finanční model, bezpečnostní posouzení, zadávací dokumentaci a na evropské úrovni jsme společně s dalšími zeměmi prosadili, že jádro bylo uznáno jako zelený zdroj. Nová vláda pouze fakticky umožnila, aby ČEZ zahájil tendr, a to přesně za podmínek, jaké jsme připravili v rámci naší vlády. O tom, že příprava v naší režii proběhla dobře svědčí fakt, že v těchto dnech všichni oslovení dodavatelé zaslali oficiální nabídky.
Tím to ale zdaleka nekončí. V naší zadávací dokumentaci jsme mysleli i na další bloky v Temelíně. A energetická krize ukazuje, že to bylo velmi prozíravé. Musíme si totiž uvědomit, že ve 40. letech definitivně odstavíme 4 stávající dukovanské bloky s celkovým výkonem přes 2 000 megawatů. A pokud budeme podle návrhu uhelné komise odstavovat zdroje uhelné do roku 2038, jednoduchým výpočtem nám vyjde, že nebudou stačit ani dva nové temelínské bloky, ani šestý blok v Dukovanech, ani udržení plynu jako tranzitního zdroje zejména pro vytápění.
Mimo velkých boků budeme proto muset daleko rychleji posilovat jak obnovitelné zdroje, tak zahájit přípravu malých modulárních reaktorů. Jejich výstavba u nás musí začít v první polovině třicátých let, tedy v době, kdy se očekávají první podobné projekty ve světě.
Je zcela jasné, že jaderná politika státu bude mít tři úrovně. Do roku 2050 vybudovat 3-4 nové velké bloky o celkovém výkonu 3600 – 5000 megawatů, několik malých modulárních reaktorů s celkovým výkonem v součtu min. 2000 megawatů a zahájit výstavbu jaderného úložiště. Ministr průmyslu na to má od nás připravené nejen zákony, ale i samostatnou jadernou sekci na ministerstvu. To ale nestačí, vláda musí přejít od jaderného píár k činům. Jinými slovy o energetické bezpečnosti méně mluvit a více pro ni dělat. Jsme připraveni jí v tom pomoci.
Karel Havlíček
místopředseda Poslanecké sněmovny
