Tribunál Generálního soudu Evropské unie zamítl žalobu rakouské vlády na zrušení rozhodnutí Evropské komise o schválení státní podpory pro jadernou elektrárnu Paks II v Maďarsku. Projekt Paks II zahrnuje výstavbu dvou bloků maďarské jaderné elektrárny s reaktory typu VVER-1200 o výkonu 1200 megawattů. Vlastníkem a provozovatelem je maďarská společnost Paks II ze skupiny MVM, hlavním dodavatelem je ruský Rosatom. O rozhodnutí informoval v Lucemburku sídlící soud.
Elektrárna Paks, která se nachází 100 kilometrů jižně od Budapešti, se v současnosti skládá ze čtyř tlakovodních reaktorů VVER-440 dodaných Ruskem, které byly spuštěny v letech 1982 až 1987. Podle mezivládní dohody podepsané na začátku roku 2014 by ruské podniky a jejich mezinárodní subdodavatelé měli pro Paks dodat dva reaktory VVER-1200 a také ruský státní úvěr ve výši až 10,0 miliard eur (10,5 miliard USD) na financování 80 procent projektu.
Maďarsko dostalo zelenou k zahájení výstavby nových jaderných bloků v Paksu v roce 2018 podle plánu poté, co Evropská komise v březnu 2017 schválila závazky, které země přijala s cílem omezit narušení hospodářské soutěže.
Komise dospěla k závěru, že finanční podpora Maďarska pro projekt Paks II zahrnuje státní podporu, ale na základě těchto závazků mohla tuto podporu schválit podle pravidel EU pro státní podporu.
V únoru 2018 podalo Rakousko žalobu na neplatnost napadeného rozhodnutí.
Tribunál se sídlem v Lucemburku – druhý nejvyšší soud po Soudním dvoru Evropské unie – nyní zamítl žalobu Rakouska na protiprávnost rozhodnutí v tom, že Komise prohlásila podporu za slučitelnou s vnitřním trhem, přestože přímé zadání zakázky na výstavbu nových reaktorů ruské strojírenské společnosti Nižnij Novgorod Atomenergoproekt (JSC NIAEP) údajně představuje porušení pravidel EU upravujících zadávání veřejných zakázek.
Rakousko zejména tvrdilo, že vzhledem k tomu, že zadání zakázky na výstavbu nových reaktorů je aspektem, který je neoddělitelně spojen s dotčenou podporou, je komise povinna jej přezkoumat také z hlediska pravidel EU pro zadávání veřejných zakázek.
V rozsudku ze dne 30. listopadu soud uvedl, že komise „oprávněně v napadeném rozhodnutí odkázala na své posouzení provedené v předchozím řízení o nesplnění povinnosti, v němž shledala, že přímé zadání úkolu výstavby dvou nových reaktorů společnosti JSC NIAEP neporušuje právo EU v oblasti veřejných zakázek“.
Soud rovněž zamítl žalobní důvody Rakouska vycházející z nepřiměřeného narušení hospodářské soutěže a nerovného zacházení, které vedou k vyloučení výrobců energie z obnovitelných zdrojů z liberalizovaného vnitřního trhu s elektřinou.
„V tomto ohledu tribunál uvedl, že členské státy mohou samy určit složení svého energetického mixu a že Komise nemůže požadovat, aby státní finanční prostředky byly přidělovány na alternativní zdroje energie,“ uvedl.
Soudní dvůr poznamenal, že „proti rozhodnutí tribunálu lze podat opravný prostředek, omezený pouze na právní otázky, k soudnímu dvoru ve lhůtě dvou měsíců a deseti dnů od oznámení rozhodnutí“.
Rakousko, které sousedí s Maďarskem, nemá žádné jaderné elektrárny. V roce 2015 podalo podobnou žalobu proti komisi kvůli jejímu souhlasu s podporou projektu jaderné elektrárny Hinkley Point C v anglickém Somersetu ze strany Spojeného království. Tribunál tuto žalobu v červenci 2018 zamítl s tím, že komise „nepochybila“, když akceptovala postoj Spojeného království, že výstavba elektrárny je v zájmu britské veřejnosti.
Tribunál Generálního soudu Evropské unie se skládá ze dvou soudců z každého členského státu. Soudci jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států po konzultaci s výborem pověřeným vydávat stanovisko k vhodnosti kandidátů na výkon funkce soudce. Jejich funkční období je šestileté a mohou být jmenováni opakovaně. Svého předsedu jmenují ze svého středu na dobu tří let. Jmenují vedoucího soudní kanceláře na funkční období šesti let. Soudci vykonávají své povinnosti zcela nestranně a nezávisle.
Na rozdíl od Soudního dvora nemá Tribunál stálé generální advokáty. Tento úkol však může být za výjimečných okolností vykonán soudcem. Věci projednávané Tribunálem projednávají senáty složené z pěti nebo tří soudců nebo v některých případech jako samosoudce. Může rovněž zasedat jako velký senát (patnáct soudců), pokud je to odůvodněno právní složitostí nebo významem věci. Předsedové senátů složených z pěti soudců jsou voleni ze soudců na dobu tří let. Tribunál má vlastní rejstřík, ale pro své další potřeby využívá administrativních a jazykových služeb orgánu.
(hrb)
