Stát by měl nechat pojišťovny, aby hradily jen zdravotní péči. Jinak nám hrozí problémy, říká předseda SAS Jojko

Covid-19 stojí zdravotní pojišťovny enormní finanční prostředky. Některé položky, jako je preventivní testování, přitom ani přímo nesouvisejí se zdravotní péčí. Pokud se stát v tomto ohledu nezačne chovat racionálně a nenechá pojišťovny, aby prostředky dávaly skutečně jen na zdravotní péči, mohly by se podle předsedy Sdružení ambulantních specialistů Zorjana Jojka naplnit obavy Svazu zdravotních pojišťoven z toho, že už s příštím rokem začne systém veřejného zdravotního pojištění směřovat do deficitu (psali jsme zde). Zároveň by podle něj bylo na místě, aby se přestaly plošně navyšovat tabulkové platy, ale bylo ponecháno na zaměstnavatelích, jak své zaměstnance odmění. Pojišťovny by ale také měly začít zohledňovat, že spolu s covidem se začala proměňovat struktura pacientů nejen v nemocnicích, ale i v ambulancích. Přibývá tak těžších případů s postcovidovými problémy, kteří vyžadují náročnější péči – což by se mělo promítnout i do úhrad.

Podle Svazu zdravotních pojišťoven hrozí, že pokud nezačneme s finančními prostředky ve zdravotnictví nakládat efektivně, ocitne se už v roce 2023 systém v deficitu. Jak výhled vnímáte vy, nakolik bude podle vás příští rok klíčový?

Přiznám se, že si za celá ta léta, která se pohybuji ve vedení SASu, nepamatuji, že by v této době – myslím tím na začátku podzimu – zdravotní pojišťovny vydaly jiné než mírně pesimistické vyjádření k vývoji finanční situace systému zdravotního pojištění v následujícím roce, přičemž v předcovidové době zcela jistě platilo, že se jejich pesimistické předpovědi nikdy nevyplnily. A to ani za finanční krize kolem roku 2008. Vždycky to nakonec dopadlo trochu lépe, než v jimi prezentovaných odhadech. Doba covidová je ale plná překvapení, takže se asi ještě nedá říci, jestli to bude platit i pro ni a tedy i pro rok 2022.

A přibylo výdajů, které pojišťovny nikdy dříve neměly.

Je pravda, že pojišťovnám raketově narostly výdaje právě kvůli covidu, na druhou stranu jim v řadě oblastí poskytování péče – hlavně té ne neodkladné – výdaje klesly, přičemž výběr pojistného neklesá a stát poměrně významně navýšil platby za „své“ pojištěnce. Potíž vidím v tom, že peněz sice v systému přibylo, na druhou stranu jsou ale pojišťovny nuceny je vydávat až příliš moc za věci, které nejsou poskytováním zdravotní péče. Tím myslím zejména nařízení k proplácení masivního testování přítomnosti (částí) koronaviru či protilátek proti němu kdekoli v lidském těle jen kvůli tomu, že dotyčný člověk chce jít do divadla, restaurace, či jet na dovolenou. Je tu totiž jeden nový jev: