Před dlouho očekávaným rozhodnutím Evropské komise v otázce zařazení jaderné energetiky mezi ekologicky přijatelné technologie houstne napětí. Část zemí je kategoricky proti, část naopak atomové energii fandí. Teď se čeká, až bude po volbách v Německu. Finální verdikt bychom měli znát do konce roku.
Evropské země mají před sebou náročný úkol – skončit se spalováním fosilních paliv do roku 2050. Nabízí se proto otázka – není to zhovadilost škrtnout z úvah i z provozu jaderné elektrárny? Jen tyto čtyři země – Francie, Německo, Španělsko a Belgie – chtějí do roku 2035 odstavit 32 jaderných bloků o celkovém výkonu 31 900 megawattů. Je tu riziko, že budou nahrazovány vyšší výrobou z uhlí a plynu.
„Nemůžeme si dovolit odstavovat jaderné bloky, protože by to znamenalo vyšší závislost na uhlí – tak jako v Německu během posledních patnácti let. Upřímně, je to ostuda,“ řekl zpravodajskému webu Politico Sean Kidney, generální ředitel Climate Bonds Initiative a člen poradního výboru Evropské komise pro udržitelné finance. „Zásadní je redukce emisí. Nemůžete vyřadit něco jen z důvodu, že to nemáte rád,“ dodává Sean Kidney.
V bruselském zákulisí zuří boj o budoucnost jaderné energetiky. První skupina zemí, reprezentovaná hlavně Německem, Rakouskem, Dánskem, Lucemburskem a Španělskem, požaduje, aby Evropská unie jádro nijak nepodporovala. Rozhodně ne finančně z evropských dotačních programů a zelených dluhopisů. Naopak skupina sedmi zemí – Česko, Francie, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko – usiluje o zařazení jaderné energetiky mezi ekologicky přijatelné technologie.
Diplomaté a lobbisté, se kterými hovořil web Euractiv, opatrně připouštějí, že jaderná energetika pravděpodobně dostane šanci a že bude zařazena mezi podporované technologie. Oficiální vyjádření Evropské komise v této věci očekávají nejspíš během listopadu nebo prosince. Každopádně se tak stane až po volbách do německého parlamentu, které logicky nikdo nechce narušit projaderným rozhodnutím.
Tématem budoucnosti jaderné energetiky žijí nejen energetici a politické reprezentace, ale také část veřejnosti. Jeden příklad: v centru Bruselu se má v sobotu 11. září konat demonstrace na podporu jaderné energetiky v Belgii. Organizátorům akce vadí, že chce tamní vláda reaktory odstavit z provozu a nahradit je převážně plynovými elektrárnami, které jsou zdrojem emisí skleníkových plynů.
Loučení se zemním plynem
Zatímco s jádrem to nevypadá úplně zle, zemní plyn už moc šancí nemá. Jak Evropská unie oznámila v úterý 7. září, projekty v plynárenství včetně výroby energie z plynu nebude možné financovat pomocí takzvaných zelených dluhopisů. Členské země sice mohou například podpořit přechod teplárny z uhlí na plyn, ale na případnou dotaci budou muset sehnat peníze jinak. Částečným řešením je například Modernizační fond, ale ten je určen pro méně bohaté země.
Ani na budoucnost plynárenství nemají členské země jasný názor. Jak na konci března uvedl web Euractiv.com, skupina tvořená Českou republikou, Slovenskem, Polskem, Maďarskem, Rumunskem, Bulharskem, Chorvatskem, Řeckem, Kyprem a Maltou má výhrady k chystané taxonomii energetických zdrojů, podle které by zemní plyn ztratil jakoukoli podporu. Kromě zastavení unijních dotací reálně hrozí i to, že projekty týkající se zemního plynu v budoucnu nezískají bankovní úvěr.
David Tramba
