Českým drahám se dramaticky prodražil urputný tlak na Plzeňský kraj v otázce požadování systému ETCS (evropský vlakový zabezpečovací systém) na pošumavských lokálkách. Úřad pro kontrolu hospodářské soutěže jejich argumenty neuznal a České dráhy přišly o složenou kauci ve výši 28 milionů korun. Neúspěchem skončila i snaha o zmírnění propadlé kauce o 18 milionů.
České dráhy (ČD) podaly návrh na zahájení správního řízení z důvodu domnělého pochybení Plzeňského kraje v nabídkovém řízení „Výběr dopravce pro uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné drážní osobní dopravě na celek Jihozápad“. Případ řeší Úřad pro kontrolu hospodářské soutěže (ÚOHS).
Přestože se státní dopravce domníval, že postačí složení kauce ve výši 10 milionů korun, z důvodu procesní opatrnosti složil nakonec kauci ve výši 28 milionů korun. Zároveň se složením kauce požadovaly ČD vrácení osmnáctimilionového rozdílu mezi složenou a požadovanou kaucí.
Poté, co neuspěly v meritorním správním řízení a bylo jasné, že dojde k propadnutí kauce, zbývala již jen otázka, jakou výši kauce si ÚOHS ponechá.
Koncese to nebyla
České dráhy se pokusily definovat nabídkové řízení jako řízení koncesní. V takovém případě je totiž horní hranice kauce stanovena na 10 milionů korun.
ÚOHS a priori tuto argumentaci neodmítl. Nabídkové řízení by však muselo splňovat znaky koncese. Po podrobném přezkoumání nabídkového řízení však ÚOHS k lítosti Českých drah konstatoval: „…že dopravce v tomto případě nenese žádné riziko tržeb a návrh smlouvy na veřejnou zakázku proto nesplňuje podmínky pro zadání koncese“. Limitace kauce částkou 10 milionů korun je tak podle ÚOHS nemožná.
České dráhy se pochopitelně ani v této fázi nevzdaly a proti rozhodnutí ÚOHS podaly rozklad. V něm kritizovaly údajný pouhý jazykový výklad ÚOHS. Nebyl jim jasný rozdílný přístup k nabídkovým řízením, která jsou koncesí, a k nabídkovým řízením, jež se definici koncese vymykají. Navrhují proto předsedovi ÚOHS překlenout nejasnost zákona teleologickým výkladem jeho smyslu a účelu.
28 milionů jako přiměřená kauce
Předseda ÚOHS Petr Mlsna se přiklonil k prvostupňovému výkladu svého úřadu. Uvedl, že zákon o veřejných službách v přepravě cestujících je svou povahou „lex specialis“ vůči zákonu o zadávání veřejných zakázek.
Speciální zákon pak výslovně upravuje výši kauce v úrovni 1 procenta z předpokládané hodnoty veřejných služeb v přepravě cestujících. Mlsna souhlasí s výkladem, že v případě naplnění podmínek koncesního řízení je možné postupovat podle příslušného usnesení zákona o zadávání veřejných zakázek, které stanovuje limit pro kauce ve výši 10 milionů korun.
Ovšem ani České dráhy nijak nerozporovaly závěr ÚOHS, že se v předmětném řízení o koncesi nejednalo.
Předseda ÚOHS rovněž nesouhlasí s výkladem Českých drah, že nepřiměřeně vysoká kauce snižuje možnost účastníků podat návrh. „(…)výše, ve které částka odpovídá konkrétnímu předmětu přezkumu, je abstraktní veličinou, jejíž hodnotu v daném právním odvětví určuje na základě vlastního uvážení zákonodárce. V oblasti veřejných služeb v přepravě cestujících byla kauce obecně stanovena jako 1 procento z předpokládané hodnoty veřejných služeb, přičemž tato výše 1 procento byla tedy zákonodárcem označena za odpovídající a přiměřenou“, odmítl Petr Mlsna teoretizování Českých drah o přiměřené výši složené kauce.
Rozhodnutí ÚOHS je pravomocné a poslední možností ke zvratu jsou pro České dráhy pouze správní soudy.
Tomáš Rovný
