Koronakrize ukázala, že mnoho věcí lze dělat i z domova. Pružná pracovní doba a práce na dálku s využitím digitálních nástrojů dokáže v mnoha pracovních odvětvích velmi efektivně a levně zajistit pokračování pracovní činnosti i za současných omezených podmínek. Má to ale svá ale.

Počet lidí pracujících na „home office“ zcela pochopitelně prudce vzrostl. Podle dat EP 37 % pracujících lidí v celé EU začalo během lockdownu pracovat z domova. Jedná se o skutečně vysoké číslo. Proto můžeme bez jakékoli nadsázky tvrdit, že současná krize znamená doslova revoluci. Ukazuje se, že docházet pravidelně na pracoviště není u mnoha profesí tak nezbytné, jak se dříve myslelo. Navíc můžeme očekávat, že práce z domova bude i po odeznění koronavirové krize stále běžnější, protože mnoho lidí, ať už zaměstnanci či jejich nadřízení už si na takový způsob práce zvykli.

Opomíjená úskalí práce na dálku

Není sporu o tom, že práce z domova je pro mnoho lidí v mnoha ohledech výhodná pro zaměstnance i zaměstnavatele. Zaměstnavatelé určitě uvítají snížení pracovních nákladů. Naopak zaměstnanci ocení např. čas ušetřený tím, že do práce nemusí docházet či dojíždět, větší volnost a lepší možnost skloubení pracovního a osobního života. Zvláště pro rodiče je díky „home office“ mnohem snadnější skloubit pracovní kariéru s péčí o děti.
Má to ale háček či spíše několik háčků.

Práce z domu má ale také svá úskalí a její negativa není možné přehlížet. Často se v souvislosti s prací z domu mluví o flexibilní pracovní době. Zní to sice dobře, nicméně v praxi se může u některých lidí jednat spíše o nekonečnou pracovní dobu, kdy je zaměstnanec k dispozici prakticky 24 hodin denně a sedm dní v týdnu, a to opravdu není dobře. Pro některé zaměstnance tak práce z domu znamenaná především nezvladatelný stres a nese to s sebou leckdy až povinnost „stále on-line“, i v jednu ráno o víkendu, čemuž bychom měli dát nějaké hranice.

Neexistující pravidla pro práci z domu

V EU dosud nejsou jasně nastaveny podmínky, za jakých budou lidé z domova pracovat. Není divu. Masové rozšíření práce z domova je novou záležitostí, navíc vše komplikuje i nutnost věnovat se přes den dětem na domácí výuce. Někde tak pravidla nejsou vůbec, jinde vše funguje pouze na individuální domluvě zaměstnavatele a zaměstnance, což bohužel nemusí zdaleka vždy stačit.

V Evropském parlamentu se proto otevřela diskuze o prosazení „práva odpojit se“ (right to disconnect). Jednoduše si ho můžeme definovat jako právo pracovníka mít mimo pracovní dobu vypnuty digitální nástroje, které užívá ke své práci, aniž by pak měl problémy kvůli tomu, že neodpovídá na e-maily, telefonáty či textové zprávy. Cílem je zavést záruky, které v novém digitálním světě zajistí dodržování pracovních podmínek tak, aby i při práci z domu existovala určitá pracovní kultura.

Má to ale řešit EU?

Určitě je tedy dobře, že se o tématu v EP bavíme, nicméně je otázka, jestli by to měla být přímo EU, kdo dá nějaká závazná pravidla v podobě evropské směrnice, z níž by bylo mnoho stran výjimek. Jako jeden ze zpravodajů legislativy jsem proto prosadil, aby se k tématu nejprve vyjádřili zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelé (ze smluv o EU tzv. sociální partneři), kteří si tento cíl už dali do své rámcové dohody o digitalizaci z června 2020. Rámcová pravidla ano, ale nic direktivního od bruselského stolu, což by přineslo více negativ než pozitiv. Komise by proto před představením nové legislativy měla maximálně brát v potaz jejich názor.

Nechme se proto překvapit, jakou formou bude ještě oblast regulována. Věřím, že rozumně tak, aby to bylo k dobru zaměstnavatelům i zaměstnancům.

Tomáš Zdechovský