Co přinesla pracovní povinnost studentů LF? Kromě pomoci také nejasná pravidla, právní nejistotu a nedůstojné jednání

Přesně v polovině prosince skončila po dvou měsících pracovní povinnost studentů čtvrtých a pátých ročníků lékařských fakult. Tu v říjnu vyhlásila vláda letos již podruhé a nelze zcela vyloučit, že tak v příštím roce neučiní i potřetí. Chybějící zkušenosti a metodika působila velké zmatky a často i nepříjemnosti na všech stranách.  Vláda nechala praktickou realizaci povinnosti na krajích a neřešila okolnosti, za nichž byli studenti povoláváni. Zároveň se zdravotnická zařízení dostávala do stavu právní nejistoty. To jim, stejně jako jiné „covidové“ prohřešky vlády, může působit v budoucnu problémy.

V polovině prosince vláda letos již podruhé ukončila pracovní povinnost studentů čtvrtého a pátého ročníku lékařských fakult. Těch v nemocnicích vypomáhalo kolem 2.400, z toho zhruba 900 na základě povolávacího příkazu. Pracovní povinnost vláda vyhlásila 12. října, poprvé platila na jaře od 15. března do 11. května. S ohledem na současnou situaci přitom nelze s úplnou jistotou vyloučit, že se k ní neuchýlí znovu v příštím roce. Jaké zkušenosti tedy přinesla?

Veřejnost byla na jednou stranu na jaře i na podzim svědkem nevídaného zapojení vysokoškolských studentů a žáků středních zdravotnických škol na pomoc společnosti, a to ještě před vyhlášením pracovní povinnosti. Na druhou stranu nedostatek komunikace mezi studenty, kraji a nemocnicemi a chybějící metodika, která by popisovala, jak konkrétně institut pracovní povinnosti aplikovat v praxi, přinesly posléze velké množství mnohdy zbytečných zmatků, nepříjemností a rozladění. A otázku. Bylo to nutné? V rámci Evropy se podle odborníků jedná o poměrně ojedinělý institut, který v jiných zemích využit nebyl.

„Pracovní povinnost se řídí nikoli zákoníkem práce ale krizovým zákonem. A nikdo neví, co to znamená. To protíná celou situaci. Platilo to na jaře a, bohužel, stejně tak i na podzim. Každý kraj to dělal jinak, aplikoval jiné postupy a jiná pravidla. Bylo to neorganizované, nejednotné, a to mělo své důsledky,“ shrnula celou situaci advokátka Kateřina Fritzlová z advokátní kanceláře PRK Partners s.r.o. u příležitosti odborného panelu Stálé konference českého zdravotnictví Zdravotnického deníku k novele zákoníku práce.

Stát dodal lidi, ale co teď s nimi?

Již před vyhlášením pracovní povinnosti pracovalo v českých zdravotnických zařízeních značné množství studentů i žáků zdravotnických oborů středních a vysokých škol. Se svým zaměstnavatelem obvykle uzavřeli dohodu o provedení práce (DPP) nebo dohodu o provedení pracovní činnosti (DPČ). „To je zaběhnutý systém, tam jsou pravidla jasná. Ale co dělat s pracovním příkazem, který vydá hejtman kraje? Co to je z pohledu pracovněprávního vztahu?“ ptá se řečnicky advokátka Fritzlová. Podle ní stát nahrnul zdravotnickým zařízením velké množství lidí, a tedy i agendy, a pak je opustil. Neřešil, kde tito studenti žijí, zda a kde již pracují, co již umí a zda nebudou v případě povolání chybět někde jinde.

Helena Sedláčková