Šéf Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych byl jedním ze tří vysokých policejních důstojníků, kteří prověřovali, zda se bývalý šéf Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta ve knize Třicet let pod přísahou nedopustil úniku utajovaných informací z vyšetřování. Policie prověřování možných úniků v knize nakonec odložila, přestože Robert Šlachta nebyl ministrem vnitra zbaven mlčenlivosti a knihu „vyšperkoval“ řadou informací z vyšetřování. Přestože Frydrych se Šlachtou pracoval řadu let, podjatý se být necítí, řekl v telefonickém hovoru s Ekonomickým deníkem.
Dozvěděli jsme se, že jste byl jeden z důstojníků, kteří analyzovali knihu Roberta Šlachty Třicet let pod přísahou, jestli v ní nejsou obsaženy nějaké utajované informace. Protože jste byl s Robertem Šlachtou léta kolegou v Národní protidrogové centrále, jsem nucen vám položit otázku, zda jste se necítil jako jeho bývalý kolega v té věci podjatý?
Když se na to podíváte takto, určitě jsem jeho bývalý kolega, ale ta konkrétní zjišťování, která směřovala k tomu, jestli výroky v té knize nekolidují s trestními řízeními, která byla zpracována na našem útvaru, tak to je otázka věcná, nikoliv otázka podjatosti.
Jasně, ale přeci jen podjatost je velmi křehký fenomén a u soudu se právě i kvůli takto křehkému fenoménu vylučují lidé, žalobci, soudci. Jsem důsledný, proto se na to ptám…
Já tomu rozumím. Historicky jsem se ve své politické kariéře vylučoval několikrát z případů, které jsem zpracovával a kdy by ta podjatost právě mohla být na závadu věci. Nicméně když si vezmete retrospektivně Robertovu kariéru, tak je to poměrně složité, aby někdo u policie, kdo sloužil u Služby kriminální policie, byl člověk, který s ním nepřišel do kontaktu.
Já nejsem téhož názoru, knihu mohl právě kvůli riziku podjatosti prověřovat, kdo s ním do kontaktu nepřišel. Co myslíte?
Nepochybně. Ale pokud já mám svým podpisem za svůj útvar stvrdit, že ty výroky nekolidují s věcmi, které byly zpracovávány na našem útvaru, tak já v tomto ohledu podjatost necítím.
Ale počkejte, váš útvar vyšetřuje velmi senzitivní kauzy Bereta, Vidkun a o nich Robert Šlachta napsal stohy informací a troufám si říct, že v té knížce psal o věcech, které do té doby známy nebyly…
Proto jsem to vysvětloval tak obšírně. My jsme se opravdu zaměřili na věci, které nám příslušely. Trestní řízení, která u nás byla zpracovávána, tak právě optikou těch trestních řízení a „odtušených úniků, nebo neúniků“, ke kterým si samozřejmě vždycky vedeme vnitřní šetření a docházíme k nějakým závěrům. Když to sečtu a podtrhnu, tak pro to, abych opravdu mohl se ctí podepsat, že to s tím opravdu nekoliduje, tak jsem se musel přesvědčit o tom, že to tak opravdu je.
A to tedy znamená, že jste opravdu nezaujatě přesvědčen o tom, že to tak je a nekoliduje to?
Ano. Říkám to s dosahem toho, co jsem tam zkoumal. O spoustě trestních řízení, o kterých se tam píše, já nevím ani zbla. Já jsem na úrovni nějakého občana, který to zná z médií. Ale ty věci, které proběhly naším útvarem ve smyslu, že byly pod Národní protidrogovou centrálou šetřeny, tak tam garantuju, že to, co se objevilo v knize, tak nešlo nad rámec již před tím zveřejněných informací.
Když jsem se na policejním prezidiu pídil, jakým způsobem byla zajištěna kniha k prověřování této věci bylo mi sděleno, že jste tu analýzu dělali tři. Náměstek Národní centrály proti organizovanému zločinu Jan Čáp a její šéf Jiří Mazánek. Také mi bylo sděleno, že pro účely tohoto řízení nebyla kniha zakoupena, ale že ji někdo z vás „poskytl“. Byl jste to vy?
Já ji vlastním, tu svou jsem si analyzoval já.
A máte ji osobně podepsanou?
Já se domnívám, že ano, protože jsem si ho objednal v předprodeji. A každý, kdo si to objednal v předprodeji, dostal knihu podepsanou.
Takže se opravdu necítíte podjatý?
Teď jsem vám to popsal, takže jestli jsem jeho bývalý kolega, nebo ne, na tom nic nemění.
Jan Hrbáček
