Senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele se soudcem Zdeňkem Kühnem otevřel prostor obchodníkům s elektronickými cigaretami, aby mohli více informovat o svých produktech. Podle jeho rozhodnutí z minulého týdne totiž platí, že reklama je podmnožinou obchodního sdělení a zákon o regulaci reklamy obchodní sdělení na elektronické cigarety nezakazuje.
Reklama je podmnožinou obchodního sdělení. To je podstatou rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z minulého týdne a zákon o regulaci reklamy obchodní sdělení na elektronické cigarety nezakazuje. Tím se otevírá větší možnost informovanosti výrobců elektronických cigaret o jejich produktech. Vyplývá to z nedávného výroku Nejvyššího správního soudu.
Dosud přitom příslušné správní orgány vykládaly zákon o regulaci reklamy přesně opačně, totiž že jakékoliv obchodní sdělení je reklamou a v případě elektronických cigaret zákon
neumožňoval podle tohoto výkladu žádnou výjimku.
Senát v čele se Zdeňkem Kühnem posuzoval případ, v němž Krajský úřad Jihomoravského kraje uložil pokutu 40 tisíc korun firmě, která ve dvou svých provozovnách umístila reklamu na elektronické cigarety a jejich náplně v podobě reklamních tabulí, potištěných nalepovacích fólií a potištěných skleněných panelů. Rozhodnutí o pokutě posléze potvrdilo i Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO). Firma podala správní žalobu a Krajský soud v Brně (KS) této žalobě vyhověl a rozhodnutí zrušil. Ministerstvo podalo kasační stížnost, kterou minulý týden NSS zamítl a potvrdil rozhodnutí krajského soudu.
Ovšem učinil tak z jiných důvodů, přičemž rozhodnutí KS v Brně podrobil senát profesora Kühna ostré kritice. „NSS dospěl jinou cestou k podobnému závěru, k jakému došel krajský soud. Učinil tak však výkladem § 3 a § 3a v jejich vzájemné souvislosti, nikoliv přepisováním a přetvářením zákona podle soudcovské libovůle,“ píše se mj. ve zdůvodnění rozhodnutí NSS.
„Pro nynější věc má význam zejména § 3 odst. 2 písm. a) zákona o regulaci reklamy, dle něhož reklamou na tabákové výrobky se rozumí též jakákoliv forma obchodního sdělení, jehož účelem nebo přímým či nepřímým účinkem je propagace tabákového výrobku. Právě cit. ustanovení platí pro reklamu na tabákové výrobky. Naopak pro reklamu na elektronické cigarety dle § 3a zákona o regulaci reklamy neplatí. Zakázanou reklamou na elektronické cigarety proto není obchodní sdělení, jehož účelem nebo přímým či nepřímým účinkem je propagace elektronických cigaret a náhradních náplní do nich,“ uvádí se v rozhodnutí NSS.
Podle kasačního soudu je obchodní sdělení například definováno v § 2 písm. f) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, přičemž se tím rozumí všechny formy sdělení, včetně reklamy a vybízení k návštěvě internetových stránek, určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku osoby, která je podnikatelem nebo vykonává regulovanou činnost. „Obchodní sdělení je proto pojmem širším než reklama. Každá reklama je obchodním sdělením. Opak však neplatí, tedy každé obchodní sdělení není automaticky reklamou,“ argumentuje se v rozhodnutí NSS.
Podle soudu tedy platí, že v případě elektronických cigaret zákon o regulaci reklamy zakazuje pouze reklamu, ale právě obchodní sdělení ponechává nedotčena. Což, jak poznamenává soud, přináší významné výkladové problémy, neboť mezi obchodním sdělením a reklamou není nějaká jasná hranice. „Je jasné jen to, že reklama je podmnožinou pojmu obchodní sdělení,“ opakuje soud základní argument.
Jak však soudci konstatují, nebylo úkolem soudu vydat seznam obchodních sdělení, která nejsou reklamou. „Je evidentní, že obchodním sdělením, které vůbec nespadá pod hypotézu § 3a zákona o regulaci reklamy, bude především upozornění na výrobky ve výkladní skříni specializované provozovny, obchodní sdělení slovem, písmem či obrazem uvnitř specializované provozovny a zejména též přiměřené označení těchto prodejen navenek. Pokud totiž zákonodárce nezakázal prodej elektronických cigaret, jistě nemínil ani zakázat přiměřené označení exteriéru prodejny a obchodní sdělení uvnitř prodejny, specializované na prodej takového zboží,“ dodává v rozhodnutí soud. S tím, že bude na správních orgánech, aby posoudily „povahu každé jedné ‚reklamy‘, za kterou byla žalobkyně postižena, a zvážil, zda snad tyto ‚reklamy‘ naplňují povahu obchodního sdělení“.
V závěru se pak soud dopustil úvahy, že ideálním řešením by byla změna zákona a „jasnější nastavení odpovědnosti za reklamu na elektronické cigarety“, neboť stávající úprava bude přinášet podle názoru soudu jen výkladové obtíže.
Petr Dimun
