Vzhledem k zásadě vigilantibus iura by měl být v zákonu o hromadných žalobách uplatňován režim opt-in. Režim odhlašovací, tedy opt-out, dává smysl v případech poškození životního prostředí, ale v Česku by pravděpodobně nebyl šťastný. Shodli se na tom odborníci diskutující v rámci akce „Hromadné žaloby: Revoluce v procesním právu?“,“ kterou tento týden pořádal Institut pro politiku a společnost.
Zákon o hromadných žalobách představuje jedno z nejaktuálnějších a nejvýznamnějších legislativních témat současnosti. Má za cíl přinést zcela nové možnosti hromadného vymáhání soukromoprávních nároků, a to v široké oblasti právních vztahů. Legislativní proces intenzivně běží a hromadná žaloba má být zavedena za necelé dva roky. Aktuálně míří do vlády. Institut pro politiku a společnost na své akci představil například praktické příklady z USA, kde funguje institut class-action.
David Elischer z pražské právnické fakulty uvedl, že má obavu, že když na pomyslné misce vah začneme přidávat na veřejném zájmu cestou, kdy vnutíme řízení subjektům, které by se ho jinak neúčastnili, tak to bude připomínat autoritářský až totalitní způsob uvažování. „Jsem právník a teoretik soukromého práva, a hájím tak do posledního dechu možnost se rozhodnout, zda chci či nechci. Upřednostnil bych princip autonomie vůle před veřejným zájmem,“ řekl ve svém příspěvku s tím, že je jednoznačným stoupencem opt-in režimu, tedy modelu přihlašování, protože je nejblíže standardním pravidlům civilního procesu. „Pokud bychom si představili opt-out režim, tedy jakési vnucené hromadné řízení, kdy by se dotčení a priori, aniž by o tom věděli, tušili, chtěli, stali součástí civilního procesu, a ten by je ve výsledku i zavazoval, tak mi to připadá jako nejrevolučnější zásah z toho všeho,“ dodal. Aplikovat zákon experimentálně na všechny oblasti považuje za velmi riskantní. Na tom už se dříve shodla řada odborníků. 
Varoval také před vysokým rizikem podávání šikanózních žalob na společnosti. „Může to být úžasný nástroj konkurenčního boje. Umím si představit situaci, kdy někdo seskupí desítky dlužníků či věřitelů a budu je motivovat k tomu, aby podali hromadnou žalobu na jeho konkurenta,“ uzavřel.
Advokát Michal Sylla připomněl velkou zkoušku pro civilní soudnictví, kterou byl a je insolvenční zákon. „Civilní soudnictví za těch 13 let prošlo velkým vývojem a došlo k extrémnímu zatížení krajských soudů v oblasti insolvence. Právě krajské soudy jsou ty, které budou hromadné žaloby řešit, takže již přetíženým soudům přidáme zvláštní školení a novou zátěž,“ varoval. Listina podle něj stanoví úplně jasně v čl. 36 odst. 1, že každý má mí mít právo domáhat se svých práv, tedy aktivně jednat, a to podle Sylly zcela jakýkoliv režim opt-outu u hromadných žalob vylučuje.
Výkonný ředitel LitFin Maroš Kravec uvedl, že za problematické považuje, že z režimu hromadných žalob je vyjmut stát. „Je nepřípustné, aby stát něco porušoval, a zároveň nebyla občanovi dána možnost, aby po něm vymáhal škodu, která mu vznikla, ačkoli to proti soukromým osobám možné je,“ řekl v debatě.
Návrh zákona vrátila resortu spravedlnosti k přepracování Legislativní rada vlády. Výhrady měla k investorskému charakteru, vnucování ochrany tam, kde není veřejný zájem nebo ke zbytečnému „předhánění“ evropské směrnice o reprezentativních žalobách.
(red)
Text je převzat z portálu Česká justice, který je součástí vydavatelství Media Network, stejně jako Ekonomický deník.
