Přístup k zatřídění veřejných zakázek prostřednictvím CPV kódů je ze strany zadavatelů často formální a mechanický se snahou o co nejrychlejší přiřazení alespoň přibližně příbuzného CPV kódu. Takový přístup je však také značně riskantní, jak se nyní přesvědčíme.
Moravské zemské muzeum (MZM) realizovalo v roce 2014 zadávací řízení „Výběr dodavatele – realizace expozice včetně přístrojového vybavení“ rozdělené na čtyři části. Ve dvou částech (modely a užitkový nábytek a osvětlení) pak zadavatel úspěšně uzavřel smlouvy. ÚOHS však konstatoval, že zadavatel porušil zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, neboť těmto dvěma částem veřejné zakázky přiřadil CPV kódy neodpovídající jejich předmětu, což mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnějších nabídek. Toto pochybení pak ÚOHS „ohodnotil“ pokutou ve výši 20 tis. Kč. Předseda ÚOHS v argumentaci proti rozkladu zadavatele uvedl, že: „za situace, kdy se v jednotné klasifikaci nevyskytuje CPV kód, který by odpovídal naprosto přesně předmětu veřejné zakázky, byl žalobce povinen použít CPV kód, jenž vystihuje předmět veřejné zakázky co nejpřesněji, a to tak, že může zvolit obecnější kód, který bude co nejblíže vystihovat hlavní část předmětu veřejné zakázky, a k tomu vybere další pomocné CPV kódy, které poslouží k přesnějšímu dokreslení předmětu veřejné zakázky tak, aby byly indikátorem pro uchazeče při vyhledávání veřejné zakázky…“.
MZM se rozhodlo čelit rozhodnutí ÚOHS žalobou ke Krajskému soudu v Brně, v níž zopakovalo svou argumentaci z rozkladu s výslovným důrazem na specifičnost plnění spočívajícího ve vybudování ucelené tematické muzejní expozice, včetně unikátních plnění (mobilní model šroubovice DNA nebo figurína J. G. Mendela). Zadavatel dále uvedl, že se ve svém postupu řídil rozsudkem krajského soudu, který byl sice následně změněn Nejvyšším správním soudem (NSS), ale ve Sbírce rozhodnutí NSS byl zveřejněn až po ukončení zadávacího řízení. To, že byl rozsudek NSS uveřejněn na jeho webových stránkách již před zahájením zadávacího řízení, pak podle MZM znamená, že by se zadavatelé museli seznamovat se všemi rozhodnutími vyšších soudů, což je nerealizovatelné. MZM odkazovalo rovněž na soulad svého postupu s podmínkami operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace a neúplnost překladu na stránkách TED, což však nelze klást za vinu dodavateli.
Krajský soud se ve své argumentaci držel dřívějších rozhodnutí NSS v obdobných případech. Pro obě posuzované části veřejné zakázky použil zadavatel CPV kód označující „Služby muzeí“, přestože charakter plnění odpovídal spíše dodávkám nábytku, přístrojů, svítidel a vybavení nutných pro expozici. „CPV kód 92521000-09 –Služby muzeí je přiléhavý k veřejným zakázkám, které zahrnují služby v podobě výstavy v muzeu, nikoliv pro veřejné zakázky týkající se dodávek, byť sloužících pro vytvoření muzejní expozice, přičemž z hlediska klasifikace prostřednictvím CPV kódů není relevantní, k jakému účelu tyto dodávky budou použity“, uvádí ve svém rozhodnutí krajský soud a pokračuje: „předmět dané veřejné zakázky, jímž jsou převážně dodávky (a to u všech částí veřejné zakázky), chybně zaměňuje za účel, k němuž mají být tyto dodávky použity, tedy pro expozici „Mendelianum – atraktivní svět genetiky“, což nepochybně onou službou muzea je.“ Nepřesné nebo zavádějící uvedení CPV kódu může vést k omezení informací pro uchazeče zejména z dalších států Evropské unie, pro něž je právě CPV kód často jediným vodítkem, jehož prostřednictvím se o veřejné zakázce dozví. CPV kód specifikující Služby muzeím mohl naopak zúžit okruh potencionálních dodavatelů na omezenou skupinu poskytovatelů specifických muzejních služeb, přestože reálně samotný předmět plnění oslovoval mnohem širší spektrum dodavatelů nábytku, vybavení místností či speciálního osvětlení. Krajský soud odmítl i ostatní argumenty žaloby a udělenou pokutu vyhodnotil jako přiměřenou charakteru provinění. Závěrem je nutné připomenout, že se zatím jedná o nepravomocné rozhodnutí a uvidíme, jaké stanovisko k němu případně zaujme NSS.
